28 let poté

(zatím nehodnoceno)

Loading...

9/10. Hmm, musím říct, že hororový žánr zažívá v posledních letech dost zajímavou evoluční renesanci. Žánr, kterým ještě před dekádou většina kritiků pohrdala, je dneska místem pro inovace, myšlenky a režijní odvahu.   Horor byl dlouho „podřadný“, zóna pro béčka, gore a levné lekačky, ale časy se mění a já jsem všímavý.   Filmy jako Substance, Nosferatu, Sinners nebo teď 28 Years Later mají jedno společné: nejde o klasické žánrovky, ale o filmy, které horor posouvají dál. Míchají se tu žánry, vzniká přesah a režírují je ambiciózní tvůrci s vizí. Před deseti lety by se člověk vysmál myšlence, že horor dostane oscarovou nominaci a dnes? Reálná možnost.   A právě 28 Years Later v podání dua Garland/Boyle doručil další ambiciózní, netradiční a odvážnou podívanou.   Ne každému sedne, někteří zarytí hororoví fans budou možná zklamaní, ale řekněme si na rovinu: často to bývají ti, kteří chtějí pořád „to samé“.   Jenže horory už nejsou jen o gore a jump scarech. Kdo není ochotný akceptovat, že horor může být i inteligentní, symbolický a mít nekonvenční přístup... no, je to jeho problém.   Film se dá rozdělit na dvě části, podobně jako Sinners, kde se gangsterské drama proměnilo ve vampýří peklo, tady se zombie řežba plynule přelévá do meditativního road movie dramatu. A víte co? Funguje to. Obě roviny na výbornou.   První polovina je neúprosný postapo masakr. Atmosféra hutná jak smog v devadesátkách, soundtrack parádně nepříjemnej (ta Kiplingova zaříkávanka – wow, husina), kamera surová a přitom nádherná. Příroda hraje v tomhle světě zásadní roli a když se do záběru dostanou krysy, havrani nebo jeleni, má to až mytologický vibe. Nakažení působí realisticky a odporně, krvavost je brutální a killshoty se střihem a různými úhly jsou mistrně nasnímané, natáčet na Iphone se překvapivě vyplatilo.   Útěk otce a syna před nakaženými je nejlepší scéna filmu. Možná i nejlepší sekvence zombie filmu vůbec. Celá tahle sekvence vrcholí s příchodem Alfy a šílený běh po moři? Jedna z nejintenzivnějších a vizuálně strhujících scén roku.   Druhá půlka: změna tempa, změna tónu, ale pořád silná.   Jasně, kdyby celý film byl řežba jako první půle, mohli jsme se bavit o hororu dekády. Jenže Boyle s Garlandem mají ambice a nebojí se změn a navíc čekají nás další 2 díly. Emoce tu fungují nečekaně silně, u zombie filmu jsem vážně nečekal, že mi ukápne slza. Alfie Williams je výborný, ale i zbytek castu (Johnson, Comer, Fiennes) odvádí parádní práci, hlavně Fiennes má opět parádní roli.   Druhé půlky jsem se po ohlasech bál, že to bude „Země nomádů se zombíkama“, ale ve skutečnosti má spoustu působivých momentů – Zombie porod, chrám z lebek, všechny scény s Alfou. Alfa je mutantní hovado na steroidech s nádobíčkem jak z noční můry, trhá hlavy s páteří, dokonce i jelenovi! Jak Predátor. V tu chvíli jsem si říkal, že Garland má koule až na zem.   Hejtovaný „cirkusový“ závěr? Nevadil mi. Naopak, dal tomu nádech totální apokalypsy, bizarního nihilismu a přidal další pořádnou dávku gore. Navíc jsem se párkrát fakt zasmál a mám tušení, že ti šílení „teplákoví inbreds“ si časem najdou vlastní kultovní status, šéfuje jim totiž Jack O Connell!   28 Years Later je odvážný, dvouvrstvý horor, který dokazuje, že tenhle žánr je na absolutním vzestupu a když se Boyle a Garland sejdou, vznikne něco, co je víc než jen horor. Je to evoluce. Je tu zaděláno na působivou Trilogy.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře