Ant-Man a Wasp: Quantumania (Ant-Man and the Wasp: Quantumania) – Recenze – 40 %

Třetí díl fil­mo­vé série se super­hr­di­nou Ant-Manem se sko­ro celý ode­hrá­vá v říši kvan­to­vých čás­tic, do níž jsou krát­ce po začát­ku fil­mu nedo­pat­ře­ním vta­že­ni jak hlav­ní hrdi­na Scott (Paul Rudd), jeho žena Hope (Evangeline Lilly) a jejich sko­ro dospě­lá dce­ra Cassie (Kathryn Newton), tak i pra­ro­di­če Hank (Michael Douglas) a Janet (Michelle Pfeiffer). Všichni náh­le zjiš­ťu­jí, že říše kvant je mno­hem roz­sáh­lej­ší a kom­plex­něj­ší, než si dopo­sud mys­le­li (resp. Janet o tom celou dobu vědě­la, ale tak nějak se zdrá­ha­la o tom ostat­ním pově­dět). Mimo jiné se v ní vysky­tu­jí celé samo­stat­né svě­ty žijí­cí vlast­ním živo­tem, kte­ré jsou plné vše­li­ja­kých roz­to­div­ných bytos­tí. Což činí z fil­mu Ant-Man a Wasp: Quantumaniatako­vý mix Marvelu a Star Wars, z něhož však nedo­pat­ře­ním vylezlo cosi straš­li­vě ošk­li­vé­ho a bru­tál­ně digi­tál­ně pře­plá­ca­né­ho.

Photo © Walt Disney Pictures

Naši hrdi­no­vé skon­čí ve svě­tě, kte­rý se krčí pod kru­to­vlá­dou doby­va­te­le Kanga (Jonathan Majors), jenž je pro­slu­lým niči­te­lem vesmí­rů, ale záro­veň je v tom­to svě­tě uvěz­něn. Posláním Scotta a jeho rodi­ny se tudíž sta­ne kro­mě návra­tu domů i pora­že­ní Kanga a vydo­by­tí svo­bo­dy pro všech­ny ostat­ní. Zároveň je potře­ba zabrá­nit tomu, aby Kang uni­kl zpět na Zemi spo­lu s nimi, pro­to­že to by skon­či­lo kata­stro­fou.

K tomu je potře­ba říct, že Kang je coby padouch skvě­lý, cha­risma­tic­ký, pozo­ru­hod­ně nejed­no­znač­ný a mís­ty i pat­řič­ně děsu­pl­ný. S pře­hle­dem se řadí k tomu nej­lep­ší­mu, co může ten­to film nabíd­nout. Avšak vzhle­dem k tomu, že vše­ho­schop­ný Kang má být něco jako nový Thanos, tak je evi­dent­ní, že Ant-Man a spol. jsou opro­ti němu zou­fa­le sla­bí. Poněkud impo­tent­ní scé­nář tudíž dělá všech­no pro­to, aby Kang nepo­u­ží­val napl­no své schop­nos­ti (resp. čas­to zapo­mí­nal na to, že je vůbec má), aby hrdi­no­vé pro­ti němu měli ale­spoň něja­kou šan­ci. Až je to občas dost k smí­chu.

Snaha vyhnout se za kaž­dou cenu jaké­ko­li váž­něj­ší osu­do­vos­ti nebo dokon­ce tragič­nos­ti jde ruku v ruce s tím, že Ant-Man a Wasp: Quantumaniamá být pře­se všech­no odpo­čin­ko­vou a roz­ju­cha­nou zába­vou pro malé i vel­ké, v níž hra­jí prim moti­vy jako rodin­ná pospo­li­tost nebo stme­lo­vá­ní Scotta s jeho dce­rou. Jakákoli sna­ha o emo­ci­o­nál­ní dopad se ale míjí účin­kem, za což mohou z jed­né čás­ti jalo­vé dia­lo­gy a z dru­hé čás­ti topor­né výko­ny her­ců, kte­ří strá­vi­li val­nou vět­ši­nu natá­če­ní před zele­ným poza­dím (asi 95 pro­cent fil­mu se ode­hrá­vá v kom­plet­ně digi­tál­ním svě­tě), kde nemě­li pořád­ně na co rea­go­vat. Velmi smut­ně se to pro­je­vu­je zejmé­na u Michaela Douglase, kte­rý je v prů­bě­hu fil­mu nucen dělat a říkat věci, kvů­li nimž mi ho bylo upřím­ně líto. Snad mu za to ale­spoň dob­ře zapla­ti­li. Bill Murray hra­je vari­a­ci na Lando Calrissiana ze Star Wars (v pod­ni­ku, kte­rý vypa­dá jako kan­tý­na ze Star Wars) a je na plát­ně asi tři minu­ty cel­kem.

Na fil­mu pra­co­va­lo nespo­čet­ně tri­ka­řů, kte­rým muse­lo dát hroz­nou prá­ci stvo­řit v počí­ta­čích celý jeho fikč­ní svět a veš­ke­ré oby­va­te­le, a přes­to výsle­dek vypa­dá otřes­ně a pro­pa­dá se do pře­mrš­tě­né­ho a zce­la nevě­ro­hod­né­ho digi­tál­ní­ho cha­o­su (stej­ně jako napros­tá vět­ši­na akč­ních scén). Film je plný nej­roz­to­div­něj­ších mimo­zem­sky vyhlí­že­jí­cích postav, cha­padlo­vi­tých oblud, sli­zo­vi­tých pišišvo­rů, obživlých budov a dal­ších bizar­ních nápa­dů, a při­tom prak­tic­ky nic z toho pořád­ně nevy­nik­ne. Všechno to jsou jen zamě­ni­tel­né a mno­ho­krát obe­hra­né atrakce/kulisy, nad nimiž ve výsled­ku jen pokr­čí­te rame­ny, pokud vás tedy rov­nou neod­ra­dí svou dětin­skostí nebo otrav­nos­tí.

Nejhorší kom­bi­na­cí toho vše­ho je posta­va zabi­jác­ké­ho kybor­ga jmé­nem M.O.D.O.K., kte­rý je ztvár­něn jako oblud­ně vel­ká lid­ská hla­va s malý­mi ručič­ka­mi a nožič­ka­mi, zapuš­tě­ná do pře­vrá­ce­né levi­tu­jí­cí kovo­vé hel­my. Zatímco zby­tek fil­mu je snad­no srov­na­tel­ný s jiný­mi super­hr­din­ský­mi CGI paskvi­ly (Green Lantern, závěr Ligy spra­ve­dl­nos­ti), tak tato posta­va vypa­dá spíš jako něco ze Žralokonáda. Zkrátka jako jeden vel­ký špat­ný vtip. A kro­mě toho je zdro­jem těch nej­trap­něj­ších dia­lo­gů v celém fil­mu.

Celkově tak Ant-Man a Wasp: Quantumania vypa­dá jako dra­hé béč­ko nato­če­né za áčko­vý roz­po­čet, kte­ré­mu se kupo­di­vu neda­ří ani zopa­ko­vat to, v čem byly funkč­ní oba před­cho­zí díly série – v solid­ně reží­ro­va­ných a nápa­di­tých akč­ních scé­nách (kte­ré zde půso­bí zce­la gene­ric­ky) a ve vtip­ných vizu­ál­ních hříč­kách se zvět­šo­vá­ním a zmen­šo­vá­ním růz­ných před­mě­tů (po těch se sleh­la zem). Režie Peytona Reeda je ze všech tří dílů série nej­ru­tin­něj­ší a nejmé­ně výrazná, ale­spoň se ale pořád něco děje a pří­běh málo­kdy sto­jí na mís­tě. Svižné tem­po, sym­pa­tič­tí her­ci a občas­né vtíp­ky vybí­ze­jí­cí k pou­smá­ní zachra­ňu­jí mno­hé.

Snímek kro­mě toho slou­ží jako uvo­zo­va­cí film páté fáze stu­dia Marvel. Svými pochyb­ný­mi kva­li­ta­mi však v mno­ha smě­rech nadá­le pro­hlu­bu­je pro­blémy, s nimiž se potý­ka­la celá nemast­ná a nesla­ná čtvr­tá fáze, kte­rá smě­řo­va­la tak tro­chu odni­kud nikam, pro­mar­ni­la celou řadu slib­ných pří­le­ži­tos­tí a nápa­dů a ve finá­le vyu­ži­la svou exis­ten­ci pou­ze k tomu, že nabíd­la spous­tu naděj­ných pří­sli­bů do budouc­na. Film Ant-Man a Wasp: Quantumania dělá opět to samé. Pokud navíc bude budouc­nost vypa­dat takhle, tak se není moc na co těšit.