Batman: Zpátky do plenek - Kdysi dávno... v jedné jeskyni...

Když byl roku 1997 nato­čen čtvr­tý díl Batmana, nena­šel se snad jedi­ný kri­tik, kte­rý by jej vychvá­lil. Schumacherova pes­t­ro­ba­rev­ná, oká­za­le prázd­ná a nechtě­ně sebe­pa­ro­du­jí­cí ver­ze (div že se zde Bruce Wayne neob­je­vil v růžo­vém hávu) pohřbi­la kult respek­to­va­né­ho ochrán­ce ponuré­ho měs­ta Gotham City hlu­bo­ko do země a na neto­pý­ří znak vysla­la pli­va­nec o obje­mu lipen­ské vod­ní nádr­že. Dlouhých šest let se zdá­lo, že Batmanově akro­ba­tic­ké­mu počí­ná­ní na stří­br­ném plát­ně defi­ni­tiv­ně odzvo­ni­lo, když tu se na veřej­nos­ti obje­vi­ly prv­ní ofi­ci­ál­ní infor­ma­ce o plá­no­vém sním­ku s názvem Batman Begins.

V té době se ale nejed­na­lo o nic „šoku­jí­cí­ho“. Už před tím­to ozná­me­ním kolo­va­ly svě­tem zprá­vy o titu­lech jako Batman: Year One či Batman Beyond a prak­tic­ky pokaž­dé to skon­či­lo nulo­vým výsled­kem (z Beyondu se vyklu­bal ani­mo­va­ný film, Year One na moti­vy povíd­ky Franka Millera trčí dodnes v pro­stře­dí se zápor­nou Celsiovou hod­no­tou). A tak neby­lo divu, že se nové „batma­nov­ské“ pro­hlá­še­ní pří­liš neu­ja­lo a že na tvá­řích dří­ve věr­ných divá­ků vylou­di­lo pří­klad­nou ukáz­ku iro­nic­ké­ho úsmě­vu.

Warneři si naštěs­tí ješ­tě cel­kem brzy uvě­do­mi­li, že bude-li se série vyví­jet podob­ným smě­rem jako Batman a Robin, těž­ko si zís­ká ztra­ce­nou pří­zeň fanouš­ků, a neza­bý­va­jí­ce se poměr­ně pozi­tiv­ní sku­teč­nos­tí, že kaž­dá část zná­mé­ho kvar­te­ta vždy „vydě­la­la“, uči­ni­li vše pro­to, aby neto­pý­ří emblém nabyl mini­mál­ně stej­né­ho les­ku, jako tomu bylo po roce 1989. Batman Begins se tak již od naprostých počát­ků vyví­jel mno­hem ambi­ci­óz­ně­ji než jeho nezfil­mo­va­ní před­chůd­ci (nut­no však dodat, že s Year One se i nadá­le počí­tá – a to někdy na rok 2007) a prv­ní zprá­va týka­jí­cí se tvůr­čí­ho osa­zen­stva za kame­rou při­mě­la i toho nej­vyb­li­těj­ší­ho skep­ti­ka nepa­tr­ně dou­fat. Vědomi si toho, že Batman musí začít tam, kde začal úpl­ně, roz­běh­li war­nerští kon­kurs „Nutně hle­dá­me rejžu, kte­rý to rád syro­vě“. Hledání pomy­sl­né­ho „Froda“ zabra­lo jen něko­lik bez­vý­znam­ných dní.

 

Kdybychom při­hléd­li k roz­mě­rům neto­pý­ří­ho pro­jek­tu a uvě­do­mi­li si jeho kine­ma­to­gra­fic­kou pro­va­ře­nost, asi bychom se dost podi­vo­va­li nad tím, nako­lik ris­kant­ní pro­zí­ra­vost pro­je­vi­li lidé z Warneru, když se roz­hod­li důvě­řo­vat „mla­dé znač­ce“ Christopher Nolan. Anglický reži­sér, kte­rý si zís­kal pozor­nost pub­li­ka pozpát­ku odvy­prá­vě­ným Mementem a lehce zvrá­ce­ným thrille­rem Insomnie, si tuto šan­ci vydo­byl spe­ci­fic­kým režij­ním sty­lem a schop­nos­tí vysta­vět vel­mi nepro­dyš­nou fil­mo­vou atmo­sfé­ru.

S nároč­ným poslá­ním se Nolan vyrov­nal vel­mi brzy a vzhle­dem k nezvykle vel­ké vol­nos­ti, kte­rá mu byla daro­vá­na, neči­ni­lo mu výraz­něj­ší obtí­že pro­sa­dit si u stu­dia vlast­ní před­sta­vu. Na povrch zem­ský tak brzy vystou­pa­lo pro­hlá­še­ní, že nový Batman nebu­de žád­ným před­po­kra­čo­vá­ním původ­ní série (jak by kázal dneš­ní trend), ale nao­pak - že se divá­ci budou moci těšit na zbru­su nový film. Blonďatý reži­sér dostál toho­to sli­bu ve všech smě­rech a pří­běh o zná­mém msti­te­li bez­prá­ví pojal spí­še „neakč­ně“, od počát­ku se drže sna­hy při­blí­žit lidem posta­vu Bruce Waynea zejmé­na jako člo­vě­ka, niko­liv jako ano­nym­ní­ho namakan­ce v při­lé­ha­vém gumo­vém kos­tý­mu. Odtud ply­nul i pri­már­ní Nolanův poža­da­vek, že nový Batman musí dějo­vě před­chá­zet všech­ny dopo­sud nato­če­né fil­my s neto­pý­ří téma­ti­kou. Vzhledem k pře­tr­vá­va­jí­cí exis­ten­ci pro­jek­tu Year One se jed­na­lo o malý/velký oří­šek a stu­dio se tomu­to návr­hu chví­li brá­ni­lo – avšak i zde si naděj­ný tvůr­ce „vydu­pal“ své.

V roz­ho­vo­ru pro měsíč­ník Premiere je Nolan kon­krét­něj­ší: „V minu­lých fil­mech byl Batman vlast­ně super­hr­di­na se vším všu­dy a já chtěl uká­zat, jak se Batman z Bruce Waynea tepr­ve stá­vá.“ Prostřednictvím dal­ší polo­že­né otáz­ky je čte­nář moud­řej­ší: „Snímek Tima Burtona z roku 1989 dopa­dl po výtvar­né strán­ce skvě­le, ale záro­veň z Batmana udě­lal nedíl­nou sou­část Gothamu. Chyběl film, kde bychom vidě­li Batmana v úpl­ných začát­cích tak, jak by ho vní­ma­li oby­va­te­lé Gothamu – jako neo­by­čej­nou posta­vu v oby­čej­ném svě­tě.“

Nolan se nechal neto­pý­řím kul­tem doslo­va pohl­tit a spo­leč­ně se scé­náris­tou Davidem S. Goyerem, kte­rý své komik­so­vé zku­še­nos­ti pro­ká­zal v prv­ních dvou dílech Bladea, se svě­do­mi­tě zamě­řil na podrob­nou a mnoh­dy vyčer­pá­va­jí­cí stu­dii dostup­né­ho „bub­li­no­vé­ho“ mate­ri­á­lu. V zaostře­ném hle­dáč­ku tvůr­ců se vyskyt­ly neje­nom úpl­ně prv­ní výtis­ky slav­né­ho comic­su, ale i jeho poz­děj­ší napo­do­be­ni­ny. Během toho­to něko­li­ka­mě­síč­ní­ho pro­ce­su se Nolan dobral toli­ka infor­ma­cí, že by to sta­či­lo na sepsá­ní nové­ho kvar­te­ta, a tak po nezbyt­ném vstře­bá­ní nasta­lo stej­ně tak nezbyt­né eli­mi­no­vá­ní. Výsledná kost­ra nové­ho Batmana však nezů­sta­la oproš­tě­na o to nej­zá­klad­něj­ší a dle zná­mé dvo­ji­ce tvůr­ců úspěš­ně vypl­ňu­je prázd­nou meze­ru s názvem „Batmanovy kruš­né začát­ky“.

Snaha před­sta­vit Batmana coby kom­pli­ko­va­nou osob­nost a záro­veň jako muže z masa a kos­tí, kte­rý je stej­ně tak zra­ni­tel­ný jako kdo­ko­liv z nás, se brzy pro­je­vil i v sou­vis­los­ti s výbě­rem her­ce pro ústřed­ní roli. Někdejší poža­da­vek na vhod­né obli­čejo­vé rysy a výraz­né líc­ní kos­ti ustou­pil cíli vměst­nat do úplé­ho tri­ko­tu něko­ho, kdo své roli obě­tu­je mno­hem více než jen něko­lik desí­tek hodin strá­ve­ných v posi­lov­ně. Pro roli mili­o­ná­ře Bruce Waynea při­pa­da­lo v úva­hu hned něko­lik adep­tů. Zprvu se dosti pro­mí­la­lo jmé­no Guye Pearceho (Nolanův oblí­be­nec, zahrál si již v Mementu), poz­dě­ji došlo i na tako­vé (až zará­že­jí­cí) návrhy jako Ashton Kutcher, Jake Gyllenhaal či Cillian Murphy (ten se nako­nec ujal posta­vy Scarecrowea, zlot­ři­lé­ho alter ega věd­ce Jonathana Cranea).

Hledání nové­ho před­sta­vi­te­le bylo ofi­ci­ál­ně zakon­če­no 11. září roku 2003. Toho dne vyda­li Warneři tis­ko­vé pro­hlá­še­ní, v němž byl coby nový Batman usta­no­ven Christian Bale. Jednatřicetiletý ang­lic­ký herec, kte­rý do svě­ta fil­mu nahléd­nul jako dva­nác­ti­le­tý záslu­hou Stevena Spielberga a jeho sním­ku Říše slun­ce (na jeho part se hlá­si­lo 4000 kan­di­dá­tů), vyhrál i řadu anket v hla­so­vá­ní fanouš­ků a lze před­po­klá­dat, že i tato potě­šu­jí­cí pod­po­ra lidu sehrá­la jed­nu z nej­pod­stat­něj­ších rolí v koneč­ném roz­ho­do­vá­ní.

Podle Balea neměl na posta­vu Batmana nikdo jiný nárok a jeho slo­va zavá­ně­jí dras­tic­kým sebe­vě­do­mím: „Aniž by mě oslo­vi­li, měl jsem hned jas­no – ta role pros­tě pat­ří mně! Kdybych ji nedo­stal, chá­pal bych to jako krá­dež.“

Přestože Baleovi není sebe­jis­to­ta evi­dent­ně cizí, jen těž­ko mu může­me život­ní posta­vu ode­pí­rat a tvr­dit, že se ji neza­slou­ží. V holly­wo­od­ské maši­né­rii snad nepo­hle­dá­te žád­né­ho jiné­ho her­ce, jenž dis­po­nu­je toli­ka výra­zo­vý­mi pro­střed­ky a kte­rý je navíc ocho­ten udě­lat pro věro­hod­né ztvár­ně­ní role první-poslední. Baleova obě­ta­vost je mnoh­dy až zará­že­jí­cí a i tako­vá Demi Moorová, kte­rá si necha­la kvů­li Striptýzu vyo­pe­ro­vat pár žeber, půso­bí ved­le něj jako napros­tá ama­tér­ka.

Když se Christian účast­nil natá­če­ní Amerického psy­cha, ve sna­ze napros­to sply­nout se svou posta­vou den­ně cho­dil do posi­lov­ny, dodr­žo­val pro­tei­no­vou die­tu a abso­lut­ně ome­zil styk se svý­mi přá­te­li a rodi­nou. Před kaž­dým zábě­rem pak do sebe ládo­val jed­nu kávu za dru­hou… Avšak onu nej­vět­ší oběť vyko­nal Bale v rám­ci hlav­ní role v mys­te­ri­óz­ním thrille­ru Mechanik. Zde si Chris nezod­po­věd­ně zahrál se zdra­vím a v ces­tě za pře­mě­nou ve vyzáblou trosku sho­dil celých tři­cet kilo. Tento „fil­mu odda­ný“ krok se Baleovi málem vymstil – a to neje­nom z hle­dis­ka poz­děj­ších pro­blé­mů se srd­cem, ale také v sou­vis­los­ti s již při­k­lepnu­tou rolí Batmana. Mechanik byl totiž jeho posled­ním sním­kem před Nolanovým opu­sem a jeho k smr­ti vychrt­lá posta­va donu­ti­la Warnery not­ně pochy­bo­vat.

Na zís­ká­ní poža­do­va­ných fyzic­kých pro­por­cí měl Bale nece­lých pět měsí­ců. Taková doba děli­la posled­ní klap­ku Mechanika a prv­ní záběr Batmana. „Musel jsem při­b­rat hod­ně rych­le a to není nijak zdra­vé,“ zdů­raz­ňu­je Bale s váž­nou tvá­ří a hned vzá­pě­tí dodá­vá: „Chtěli, abych při­bral pade­sát kilo, a musel jsem to zvlád­nout za půl roku. To vám pěk­ně dri­blu­je s nála­da­mi, ale tady to neby­lo na ško­du… když hra­je­te tem­nou ver­zi Batmana.“

Že je nový Batman sku­teč­ně nový a žád­ným plagi­á­tem již nato­če­ných dob­ro­druž­ství, o tom svěd­čí i jeho vylep­še­ný kos­tým. Je už jakým­si zvy­kem, že kaž­dý dal­ší film s neto­pý­řím mužem při­ná­ší něja­ké změ­ny (viz člá­nek Batman: Ohlédnutí zpát­ky) – avšak ten­to­krá­te je těch nová­tor­ských zása­hů více než dost. Bruceův „pra­cov­ní“ oblek se svou jed­no­du­chos­tí hlá­sí do roku 1989, ale přes­to nepů­so­bí sta­ro­mód­ně. Nejzřetelnější je jeho při­blí­že­ní pří­pad­né­mu vojen­ské­mu vyu­ži­tí. „I to je roz­díl opro­ti před­cho­zím fil­mům – veš­ke­ré tech­no­lo­gie, kte­ré má Batman k dis­po­zi­ci, půso­bí uvě­ři­tel­ně,“ pro­ná­ší s pat­řič­nou chlou­bou reži­sér.

Práce na neto­pý­řím pře­vle­ku byla svě­ře­na do rukou zku­še­né Lindy Hemmingové, jež zde moh­la napl­no uplat­nit své zku­še­nos­ti naby­té při tvor­bě bon­dov­ských tech­no­lo­gic­kých sere­pe­ti­ček. Ve sna­ze vyhnout se homose­xu­ál­ní­mu vyzně­ní brzy byly zamít­nu­ty dří­věj­ší návrhy s bra­dav­ka­mi na prsou (a kdo ví, s čím vším ješ­tě). Zatímco ve fil­mu je Batmanův kos­tým pre­zen­to­ván jako jaká­si vyso­ce odol­ná kom­bi­né­za kří­že­ná s neo­pré­nem, ve sku­teč­nos­ti se při jeho výro­bě vyu­ži­lo ten­ké­ho late­xu (z čehož vyply­nul i vět­ší kom­fort pro samot­né­ho před­sta­vi­te­le a kaska­dé­ra). Nový oblek navíc umož­ňu­je – vůbec jako prv­ní ver­ze – otá­čet hla­vou.

Němým nezů­stá­vá v tom­to pří­pa­dě ani Michael Caine, před­sta­vi­tel věr­né­ho slu­hy Alfreda: „Když jsem popr­vé ten oblek viděl, úpl­ně jsem nad­sko­čil. Prostě tam tak spo­ko­je­ně ležel. Je to ten nejzlo­věst­něj­ší ze všech dosa­vad­ních oble­ků. Ty původ­ní se lesk­ly, tenhle je tem­ný a drs­ný.“

Jak logic­ky smýš­le­jí­cí­ho čte­ná­ře jis­tě napadlo – když se mění kos­tým, tak se mění i bat­mo­bil. Batmanovo auto dozna­lo vůči pře­de­šlým adap­ta­cím nej­zře­tel­něj­ších a nej­ra­di­kál­něj­ších změn. Zatímco „sta­ré“ ver­ze půso­bi­ly tak troš­ku futu­ris­tic­ky, ta nová je mno­hem bliž­ší sou­čas­né rea­li­tě – a jak už bylo řeče­no výše – i armád­ní­mu vyu­ži­tí. „Chris (rozu­měj Christian Bale) viděl bat­mo­bil jako kom­bi­na­ci lam­bor­ghi­ni a hum­me­ra,“ říká s úsmě­vem reno­mo­va­ný výtvar­ník Nathan Crowley.

Těžko odhad­nout, nako­lik vel­kou váhu Chrisovo slo­vo mělo, avšak ve výsled­ku se jeho nápad nej­spíš ujal. Finální podo­ba vozi­dla pak byla vyro­be­na ve sku­teč­ném měřít­ku a jako jed­na z mála (v celé his­to­rii bat­mo­bi­lů) byla navr­že­na s ohle­dem na to, aby ji bylo mož­no ovlá­dat coby běž­né auto. Celkově bylo vytvo­ře­no osm „život­ních“ mode­lů – při­tom pět z nich plně funkč­ních (váha oko­lo dvou a půl tun, rych­lost až 160 km/h). Pro zají­ma­vost dodejme, že jeden tako­vý model při­šel stu­dio na nece­lý mili­ón dola­rů.

Zejména prv­ní dva útrž­ky Batmana byly spe­ci­fic­ké a pou­ta­vé tím, v jakém pro­stře­dí se ode­hrá­va­ly. Tim Burton vtisk­nul svým fil­mům jedi­neč­nou ponu­rou atmo­sfé­ru, k čemuž mu výraz­nou měrou dopo­moh­ly i jeho tra­dič­ně pokrou­ce­né a tak troš­ku horo­ro­vé deko­ra­ce. Christopher Nolan byl od počát­ku roz­hod­nu­tý, že nato­čí mno­hem tem­něj­ší film než jeho kole­go­vé – záro­veň se však sve­ře­pě zařekl, že si nevy­po­mů­že podob­ný­mi pro­střed­ky jako Burton. Výsledná podo­ba Gothamu je dílem tro­ji­ce Nolan, Goyer a Crowley (ten se dokon­ce Nolanovi nakvar­tý­ro­val do jeho gará­že – údaj­ně kvů­li lep­ší komu­ni­ka­ci) a klou­bí v sobě tvář sou­čas­né­ho ame­ric­ké­ho vel­koměs­ta s jem­ným náde­chem nespou­ta­né komik­so­vé odvá­za­nos­ti.

Monstrózní Gotham vzni­kal v mozkov­nách návr­há­řů a archi­tek­tů něko­lik dlou­hých měsí­ců. Při tvor­bě se vyu­ži­lo čet­ných foto­gra­fií z New Yorku, Tokia, Hongkongu a Chicaga, kte­ré se nahá­ze­ly do počí­ta­čů, růz­ně upra­vi­ly, obar­vi­ly a na jejichž zákla­dě vznik­la tzv. „ukáz­ko­vá pre­zen­ta­ce Gothamu“. Počítačový návrh měs­ta poslou­žil jako odra­zo­vý můs­tek pro vytvo­ře­ní reál­né­ho mode­lu o roz­lo­ze čtyř met­rů čtve­reč­ných, kte­rý Crowley umís­til do zmí­ně­né Nolanovy gará­že.

Batman začí­ná se řadí bez­po­chy­by mezi nej­o­če­ká­va­něj­ší fil­my toho­to roku. Vzhledem k tomu, že pre­mi­é­ra v ostat­ních zemích jak­si před­stih­la tu čes­kou, už nyní si může­me dovo­lit jakous takous bilan­ci. O pozi­tiv­ních ohla­sech toho bylo řeče­no více než dost v člán­ku minu­lém, tak­že vyso­ké umís­tě­ní sním­ku v žeb­říč­ku nej­lep­ších ame­ric­kých titu­lů není nijak pře­kva­pi­vé (na strán­kách rot­ten­to­ma­to­es oko­lo 70. mís­ta). Jako slab­ší se v této sou­vis­los­ti jeví jen víken­do­vé trž­by (něco málo přes 47 mil. dola­rů), od nichž se čeka­lo nepa­tr­ně více, a poma­lej­ší pří­sun divá­ků do ame­ric­kých kin. Jak se zdá, někte­ří fanouš­ci ješ­tě pořád neroz­dý­cha­li „Schumacherovu popra­vu“ z roku 1997…

Přesto ale není nut­né zmat­ko­vat. Film si na sebe s pře­hle­dem vydě­lá, a když se k tomu při­počtou zis­ky ze zby­lých kon­ti­nen­tů, může­me se poma­lu těšit na to, až se Nolan pus­tí do zva­žo­va­né­ho dru­hé­ho dílu, kde by měl Batmanovi zkří­žit ces­tu samot­ný Joker.

---