//
//
Jelikož se jedná o film s visačkou „podle skutečného příběhu“, bylo by naivní věřit, že si tvůrci neodpustí nabalit na reálnou kostru příběhu kilogramy zažitých výdobytků filmové zábavy. Ostatně jak řekl po zhlédnutí snímku sám autor autentické literární předlohy Adolf Burger: „Je to hraný příběh, ne dokument.“
Čím vlastně tento snímek vzbuzuje takovou pozornost? Už na první pohled nablýskaným mottem „Největší padělatelská operace všech dob“, které je tak podbízivé, že si jím zkrátka tvůrci neodpustili potisknout propagační materiály. „Největší akce?“, říkáte si oprávněně s nedůvěrou: „máme 21. století a já o takové padělatelské akci z druhé světové vůbec nevím?“ Kdyby se zrovna maturovalo, tak ti nebožáci, co jdou na dějepis, si můžou rovnou hodit mašli. Samotná událost se ve filmu objevuje vůbec poprvé, přestože jí autor prosekává cestu na světlo boží už přes padesát let, ale vše zůstávalo po dlouhou dobu nepovšimnuto.
Šlo o to, že někdy v roce 1942 napadlo pár chlapíků z reichu nepáchat už zvěrstva pouze na frontách a v koncentrácích, ale i v oblasti pěnězokazectví. Díky početnému týmu židovských odborníků, kteří pracovali poháněni návykovou touhou žít, se nacistům podařilo zaplavit svět 130 miliony mrazivě dokonalých padělků britské libry (čtyřikrát více než britská zlatá rezerva). Trestní rejstřík zrůdičky s iniciálami A. H., už tak tlustý jako Diego Maradona po týdnu bez liposukce, se tím ještě rozšíří o jeden z mála paragrafů, které zatím na vůdcovo triko nešly. Fandy do radarů za velkou louží by mohlo zajímat, že na řadě byl též jejich dolar (tehdy silnější než ten dnešní chudák), ale už se to nestihlo. O tom, že by chtěl někdo padělat samostatnou nezávislou slovenskou korunu či indonéskou rupii jsem však zmínku nenašel.
Celá operace měla dohru po skončení války, kdy nejen že vězni přežili (pokud se teď na mě zlobíte, že jsem vám vyzradil konec filmu, tak vás uklidním: nepřežili všichni), ale o jejich činnosti za války se kulantně řečeno mlžilo. Ale to už si raději přečtěte knihu, která se přece jen více drží faktů. Film je tu od toho, aby jste si nepřipadali jako při hodinách jaderné fyziky. Pokud jste někdy strkali oko příliš blízko k rouře zapnutého vysavače, tak si teď dovedete představit, jak vás film dokáže vtáhnout. A pokud nemáte srdce z kamene, připravte si při některých scénách kapesníčky do pohotovostní polohy a po zbytek stopáže polykejte bezmocný vztek. A nebo lépe: vztek a popcorn a zapíjejte kolou.
Jelikož je to hlavní hrdina, tak vás na něj nemusím ani nějak extra upozorňovat, zřejmě si ho všimnete. Jedná se o Karla Markovicse, který se pro tuhle roli prostě narodil. Podobně jako Vlastimil Bedrna pro dabování Homera Simpsona. Inu, pomyslný klobouk dolů. Ještě si proberme tradiční existenciální dilemata filmových postav. Vězni z tzv. zlaté cely to nemají, co se týče svědomí, vůbec pojištěné. Nejen, že se pár kroků od nich odehrává největší běs v dějinách lidstva s názvem holocaust, ale navíc tak trochu pomáhají Němcům ve vedení války. Inu emocionálního filozofování a nějaké té rozmíšky se jistě dočkáme.
//
//
Film si s přehledem zaslouží čtyři hvězdičky. Možná i pět. Je to asi, jako když potkáte Báru Špotákovou a řeknete jí: „Báro, ty dračice, tos ten oštěp mrskla pěkně daleko, dokonce českej rekord! Ale to víš, ten světovej to neutrhlo.“
Naše hodnocení:
0
Film je natočen podle vzpomínek Adolfa Burgera, který byl jedním z vězňů nasazených na tajný program a shodou velkých náhod se mu podařilo přežít. Jeho kniha ĎÁBLOVA DÍLNA nyní přichází ve filmové podobě do kin. (oficiální text distributora)
Hodnocení uživatelů:
Vyberte hodnocení
1 z 10
2 z 10
3 z 10
4 z 10
5 z 10
6 z 10
7 z 10
8 z 10
9 z 10
10 z 10
Průměr: 10 (1x hodnoceno)
24. 6. 2008 Slávek Anlauf
Přidat komentář
Vložil Ivo Petržílek, 20. Srpen 2007 - 23:00
Nejnovější komentáře