Meg 2: Příkop: Pokračování s Jasonem Stathamem má větší říz než originál

Jason Statham se vrací do hlubin prehistorických vod plných žraloků ve filmu Meg 2: Příkop, který má tento víkend premiéru v pražských kinech i po celém světě. Tato radostně hloupá kreatura jde tak daleko za hranu, až se vrací k základům, a představuje skutečné zlepšení příběhové kvality i celkové zábavnosti oproti snímku The Meg z roku 2018.

Zásluhu na tom má režisér Ben Wheatley, který k Meg 2: Příkop přichází na základě kultovních hitů jako Seznam zabijáků, Sightseers nebo Pole v Anglii. Nepodvrací úplně žánr jako ve Volném ohni, ale přesto se navzdory omezením hollywoodsko-čínského blockbusteru pouští s přimhouřením oka a šťouchnutím do hloubky.

Meg 2: Příkop začíná prologem přímo z původní knihy Steva Altena The Meg: A Tale of Terror, v němž řvoucí Tyrannosaurus rex pronásleduje do oceánu nějakou rádoby kořist, než ho sežere mohutný prehistorický žralok megalodon.

O 65 milionů let později se však titulní tvor konečně setkal se svým soupeřem v podobě Jonase Taylora v podání Jasona Stathama, nyní „ekoteroristy“, který otevírá film Meg 2: Příkop zavřený v nákladním kontejneru na palubě obrovské nákladní lodi. Poté, co se dostane ven a shromáždí několik důkazů týkajících se nesprávné likvidace odpadu, které má předat úřadům, se ponoří doprostřed moře, kde čeká na záchranu Macem (Cliff Curtis) a novou rekrutkou (Melissanthi Mahut) prostřednictvím jednoho z těch hasičských letadel, která nabírají vodu za pochodu.

Ach, ta nebezpečí mořského života. Po náročném pracovním dni se Jonas odebere do svého domova v čínském oceánském zařízení, kde si užívá společnosti obří megalodoní samice, která byla ochočena a nyní plave po zařízení jako Shamu.

O ochočení žraloka se postaral vedoucí zařízení Jiuming (Jing Wu), bratr postavy Bingbing Li z filmu The Meg, která přežila hrůzu tohoto filmu, aby byla před pokračováním zabita mimo plátno. Jiumingova neteř a Jonasova náhradní dcera Meiying (Shuya Sophia Cai) se vrací i v tomto pokračování, a dokonce se proplíží na palubu plavidla potápějícího se do hlubin oceánu.

Jonas už neslídí v Mariánském příkopu kvůli záchranným akcím nebo důkazům o megalodonech, ale, jak se zdá, pro zábavu. Tentokrát si však náhodou všimne celého těžebního zařízení, které bylo v Příkopu nějak nepozorovaně postaveno. Teď, když je kočka venku z pytle, záporák Marcus (Sergio Peris-Mencheta) vyhodí toto místo do povětří, aby Jonase a jeho tým při tom zlikvidoval.

Meg 2: Příkop je v hlubinách Mariánského příkopu nejlepší, Statham a spol. uvízli na dně oceánu v supersilných oblecích a setkávají se s řadou podivných tvorů, mezi nimiž nechybí ani trojice megalodonů.

Něco na způsob praštěné Propasti nebo alespoň Podvodu, jejich snaha o přežití při nedostatku kyslíku a s omezenými zdroji dodává tomuto pokračování Meg skutečný dějový drive. Příkop je navzdory neustálé hrozbě mořských tvorů požírajících lidi převážně nekrvavou záležitostí, ale jedna scéna, kdy potápěčská helma pomalu praská, než imploduje, je úderná.

Stejně jako původní film, i Meg 2: Příkop vrcholí scénou na ostrově v letovisku, kde stovky zpanikařených turistů prchají před nejrůznějšími monstry, mezi něž nyní patří tři obří megalodoni, obří chobotnice a krokodýlovití prehistoričtí tvorové, kterým nedělá problém pobíhat po souši, přestože v hlubinách pravděpodobně plavali poslední desítky milionů let.

Bezkrevný masakr však po chvíli trochu omrzí a postrádá žaludek zvedající rozervanost něčeho takového, jako je Piraňa 3D Alexandre Aji, která zjevně inspirovala vyvrcholení obou filmů. Cílem našich hrdinů je v závěrečné třetině filmu zachránit turisty na Ostrově zábavy, kteří jsou sice nevinní, ale my těm potvorám stejně tajně fandíme.

Meg 2: Příkop je sice omezován řadou konvencí dvou velkých filmových odvětví, které limitují podvratný směr, jímž by se Wheatley mohl vydat, ale ve své prostřední třetině je to skutečně napínavý survival film, a i poté je to spousta hloupé zábavy. Pokud se dokážete smířit s takovým typem SyFy filmu podobného Moonfallu, jaký přináší Meg 2, je tu hodně co k mání.

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový

---