„Moonage Daydream“ KVIFF 2022 recenze: Dokument Davida Bowieho je pastvou pro smysly i duši

Neuvěřitelná sbír­ka vše­ho, co se týká Davida Bowieho, Moonage Daydream, je kom­pi­la­cí kon­cert­ních zázna­mů, hudeb­ních video­kli­pů, roz­ho­vo­rů, fil­mo­vých vystou­pe­ní, umě­lec­kých děl a vše­ho, co vytvo­řil ten­to záhad­ný umě­lec během své pade­sá­ti­le­té kari­é­ry.

Scenárista a reži­sér Brett Morgen (The Kid Stays in the Picture, Cobain: Montage of Heck) při před­sta­ve­ní fil­mu na letoš­ním Mezinárodním fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Karlových Varech po jeho nad­še­ném debu­tu v Cannes popsal Moonage Daydream jako „záži­tek“, kte­rý je tře­ba vstře­bat, na roz­díl od tra­dič­ní­ho živo­to­pis­né­ho por­trétu.

To je výstiž­ný popis: film začí­ná zábě­ry z Bowieho posled­ní­ho alba Blackstar ve vesmír­ném pro­stře­dí a v Moonage Daydream nena­jde­te jedi­ný oka­mžik, kte­rý by nebyl vypl­něn Bowieho hud­bou nebo popi­sem jeho myš­le­nek o živo­tě.

Moonage Daydream i nadá­le při­ná­ší jakousi sbír­ku Bowieho nej­vět­ších hitů ode zdi ke zdi, sestří­ha­nou na zábě­ry z mili­o­nů médií zamě­ře­ných na Bowieho, kte­ré reži­sér Morgen během posled­ních dvou let pro­hle­dal a zařa­dil.

Jedná se o psy­che­de­lic­kou, pul­zu­jí­cí exkur­zi do země Bowieho a o jedi­neč­ný doku­ment, kte­rý vzni­kl jen díky Bowieho všu­dypří­tom­nos­ti ve všech for­mách umě­ní a médií.

Bowieho hud­ba vypl­ňu­je soun­d­track nepře­tr­ži­tě po celou dobu 2. dílu.5 hodin a obsa­hu­je úryv­ky z video­kli­pů a někte­ré zříd­kakdy vidě­né kon­cert­ní zábě­ry; v jed­né z nej­lep­ších sek­ven­cí Moonage Daydream jsou ply­nu­le sestří­há­na dvě vystou­pe­ní, kte­rá od sebe dělí zhru­ba tři­cet let.

Pro fil­mo­vé fanouš­ky jsou také hoj­ně zastou­pe­ny památ­né zábě­ry z někte­rých čás­tí Bowieho herec­ké kari­é­ry, včet­ně útrž­ků z fil­mu Nicolase Roega Muž, kte­rý spa­dl na Zemi, srd­ce­ryv­né­ho vystou­pe­ní ve fil­mu Veselé Vánoce, pane Lawrenci a sek­ven­ce z čekár­ny ve fil­mu Tonyho Scotta Hlad, kte­rá zůstá­vá jed­ním z nej­lep­ších upír­ských momen­tů, jaké kdy byly zachy­ce­ny na fil­mo­vém plát­ně.

Bowie vyprá­ví svůj vlast­ní život­ní pří­běh pro­střed­nic­tvím útrž­ků roz­ho­vo­rů, kte­ré s ním byly v prů­bě­hu let vede­ny. Sám doku­men­tu­je svou ces­tu z Londýna do Los Angeles a Berlína, klí­čo­vé vzta­hy s rodi­či, bra­t­rem a man­žel­kou i svou osob­ní ces­tu indi­vi­du­a­li­tou, nábo­žen­stvím a spi­ri­tu­a­li­tou.

Měsíční sně­ní nako­nec sku­teč­ně doká­že účin­ně vyprá­vět pří­běh Bowieho a jeho kari­é­ry, aniž by vyu­ží­va­lo mlu­ví­cích hlav nebo jakých­ko­li obvyk­lých bio­gra­fic­kých tro­pů: film, kte­rý zhru­ba sle­du­je jeho kari­é­ru od šede­sá­tých let do roku 2010, při­ná­ší nena­hra­di­tel­ný pocit z téma­tu, aniž by se kdy opí­ral o mate­ri­ál, kte­rý nevy­tvo­řil sám Bowie nebo na němž se nepo­dí­lel.

Jedná se o vzác­ný doku­ment, kte­rý fun­gu­je v kine­ma­to­gra­fic­kém smys­lu show-don’t-tell, a pro plné vstře­bá­ní audi­o­vi­zu­ál­ní­ho zážit­ku je tře­ba jej vidět v kině.