Tomb Raider

Filmy na moti­vy video­her­ní před­lo­hy nema­jí v Hollywoodu na růžích ustlá­no. Byť spo­je­ní video­hry a fil­mu je logic­ké a nabí­zí urči­té spo­leč­né prv­ky, kte­ré při adap­ta­ci mohou napo­mo­ci, dopo­sud tyhle poku­sy nato­čit fil­mo­vou adap­ta­ci kon­či­ly poně­kud roz­pa­či­tě. Lara Croft to navíc již jed­nou zku­si­la, ve dvou fil­mech s Angelinou Jolie v letech 2001 a 2003. Doposud pak tyhle poku­sy pat­ří k těm komerč­ně nej­ú­spěš­něj­ším video­her­ním adap­ta­cím a tak je logic­ké, že se stu­di­o­ví hla­vou­ni s čer­s­tvě restar­to­va­nou video­her­ní sérií (tře­tí díl nové série vyjde letos) poku­si­li začít nano­vo i s fil­mo­vou odno­ží této znač­ky, kte­rá si více méně vypůj­ču­je v hrubých obry­sech pří­běh prá­vě prv­ní­ho dílu preque­lo­vé tri­lo­gie z roku 2013, kte­rý sta­ví iko­nic­kou hrdin­ku do tro­chu jiné­ho svět­la. Podařilo se novin­ce pro­lo­mit klet­bu video­her­ních fil­mů a uspět tam, kde jiní selha­li? 

Lara (Alicia Vikander) se sna­ží uži­vit co to jde. Byť je dědič­kou obchod­ní­ho impé­ria, aby se k penězům dosta­la, muse­la by ofi­ci­ál­ně uznat, že její otec Richard (Dominic West) je mrt­vý. Před sed­mi lety se totiž vydal na výpra­vu na báj­ný ost­rov, ze kte­ré už se nevrá­til. Když už je Lara roz­hod­nu­ta se po letech smí­řit se stiu­a­cí, ve kte­ré se nachá­zí, dostá­vá se ji do rukou otcův hla­vo­lam, ve kte­ré jsou indí­cie, kte­ré ji dove­dou k odha­le­ní taj­né­ho živo­ta její­ho otce. Ten byl kro­mě schop­né­ho byz­ny­s­me­na také hle­da­čem pokla­dů. Ten kte­rý se mu stal osud­ným, byl prá­vě na ost­ro­vě, v jehož exis­ten­ci věří jen nej­vět­ší bláz­ni. Má totiž skrý­vat zbraň, kte­rá má při­nést zká­zu lid­stva, kdy­by byla vypuš­tě­na... 

Musím se při­znat, tenhle film jsem váž­ně chtěl mít rád. Nejsem nijak vel­ký fan­da téhle série video­her, nicmé­ně prá­vě prequel z roku 2013, ze kte­ré­ho si hrubé obry­sy pří­bě­hu a někte­ré klí­čo­vé momen­ty tahle fil­mo­vá adap­ta­ce vypůj­ču­je, pova­žu­ji za jeden z nej­lep­ších video­her­ních zážit­ků posled­ních let. Zejména pro­to, že Lara už není v tom­to podá­ní jen sex sym­bol s dvě­ma pis­to­le­mi, nicmé­ně v této podo­bě se z ní stá­vá sil­ná žen­ská hrdin­ka z ran­ku Johna McClanea. žád­ná umě­le pro­tě­žo­va­ná plo­chá žen­ská hrdin­ka ale sku­teč­ně pro­pra­co­va­ná posta­va, kte­rá si pro­ži­je peklo na tro­pic­kém ost­ro­vě a nikdo se sní moc nepá­ře. Taková badass posta­va už jen z prin­ci­pu (byť po vět­ši­nu hry člo­věk jen s údi­vem sle­du­je co scé­nárist­ky her­ní­ho titu­lu Rhianna Pratchett a Susan O’Connor necha­jí svo­ji hrdin­ku zaku­sit). Tedy doce­la ide­ál­ní výcho­zí pozi­ce pro novou fil­mo­vou adap­ta­ci jako kon­trast k více­mé­ně Eye-candy poje­tí s tvá­ří Angeliny Jolie. Bohužel i ide­ál­ní výcho­zí situ­a­ce se dá doce­la hod­ně pro­kau­čo­vat.       

Nechci tu tvr­dit, že nový Tomb Raider je vylo­že­ně špat­ný, to niko­liv. Naopak, v rám­ci video­her­ních adap­ta­cí se jed­ná o toho schop­něj­ší­ho zástup­ce žán­ru. I přes vět­ší množ­ství akce, napí­na­vé momen­ty a impo­zant­ní fyzic­kou strán­ku Alicii Vikander se totiž na mysl po dokou­ká­ní fil­mu dere na mysl jed­na tako­vá nepří­liš dob­rá myš­len­ka - „Meh.“ Není to tím, že by film vylo­že­ně nudil, to co se v něm ale děje nedo­ká­že divá­ka moc vtáh­nout a tím trpí celý film. 

Hlavní hrdin­ka dosta­ne na tačát­ku do vín­ku doce­la sluš­né názna­ky vývo­je její posta­vy, kte­ré ale po úvod­ní honič­ce (kte­rá v dob­rém slo­va smys­lu při­po­mí­ná akč­ní sek­ven­ce z fil­mu Expresní zásil­ka) jako­by vytrá­ce­jí do poza­dí a kro­mě pár dojem­ných a pro pří­běh povin­ných momen­tů s otcem se tato Lara mění jen v pod­sta­tě v člo­vě­ka co jde od jed­né pří­bě­ho­vé loka­ce k dru­hé. Ani pří­má kon­fron­ta­ce s vcel­ku sluš­ným zápo­rá­kem v podá­ní Waltona Gogginse tohle úpl­ně nezlep­ší a výsled­kem je tak pomy­sl­ný nákup­ní seznam, ze kte­ré­ho reži­sér Roar Uthaug odškr­tá­vá postup­ně jeden arti­kl za dru­hým. Seznam, kte­rý by se klid­ně mohl jme­no­vat dob­ro­druž­né ever­gre­e­ny, kte­ré neu­ra­zí a záro­veň nejsou pří­liš kon­flikt­ní nebo pro­vo­ka­tiv­ní. Snaha být nový Indy nebo vzo­ro­vý pří­klad jako Wonder Woman (byť i tam byly jis­té mou­chy) tak vyzní­vá tak tro­chu na prázd­no. Závěrečné nuce­né pomrk­nu­tí k odka­zu hrdin­ky pak půso­bí tro­chu nemíst­ně. 

Na ty nece­lé dvě hodi­ny tu akce najde­te sice dosta­tek, jak se ale děj pře­su­ne na tro­pic­ký ost­rov a fil­my by tak měl vytáh­nout své hlav­ní zbra­ně, spí­še jako­by začí­nal tro­chu ztrá­cet dech. Choreografie se v poz­děj­ších čás­tech fil­mu nezvlá­dá vyrov­nat úrov­ni, s jakou film ote­vřel a urči­tá nápa­di­tost by v řeše­ní kon­flik­tů roz­hod­ně neuško­di­la. Stejně jako tro­chu suro­věj­ší a (nevě­řil bych, že tohle někdy řek­nu) femi­nis­tič­těj­ší pří­stup k hlav­ní hrdin­ce. Na video­her­ní před­lo­ze je zna­tel­ná žen­ská ruka, kte­rá se nebo­jí posta­vit titul­ní před­sta­vi­tel­ku vstříc nelí­tost­ným pod­mín­kám, až mís­ty zachá­zí do oblas­tí tor­tu­re porn, v jakých ope­ro­val ve svém prv­ním pří­pa­du již zmí­ně­ný John McClane. Až je vám Lary ve výsled­ku líto, jako čoč­ku dostá­vá od vše­ho a všech. To je zde sice čás­teč­ně pří­tomno též, ve výsled­ku je to ale spí­še na oko, onen pocit z neu­stá­lé­ho balan­co­vá­ní na hra­ně živo­ta a smr­ti tady zkrát­ka až tak pří­to­men není, hlav­ní hrdin­ka dostá­vá od padou­chů sice zabrat, ale žád­ná ces­ta peklem to není. Navíc prá­ce s myto­lo­gií jak svě­ta tak samot­néh legen­dy kte­rou pří­běh pro­tě­žu­je by zaslou­ži­la vět­ší pozor­nost.

Zkrátka, byť tu sna­ha byla a byla oči­vid­ná, tenhle Tomb Raider je ve výsled­ku „jen“ lehce nad­prů­měr­ným dob­ro­druž­ným béč­kem, kte­ré vzhlí­ží k legen­dám žán­ru, nikde se jim ovšem ani na moment nepři­bli­žu­je. Nenáročná akč­ní dob­ro­druž­ná jed­no­hub­ka, kte­rá pří­liš povy­ku nevy­vo­lá, záro­veň ale také není tak špat­ná, že by vás mrze­lo zachá­ze­ní s touhle znač­kou (jak tomu zpra­vi­dla v pří­pa­dě fil­mů pod­le video­her bývá). Přejdete-li tu do očí bijí­cí nuce­nost, čeká vás v kině sne­si­tel­ná dvou­ho­din­ka u kte­ré může­te vypnout. Na nic víc se ale tenhle restart znač­ky pří­liš nezmohl. Možná tak k tomu donu­tit váš pře­mýš­let o tom, zda-li radě­ji neo­prášit před­lo­hu z roku 2013.                

Podívejte se na hodnocení Tomb Raider na Kinoboxu.