Satanské tango - Sedm a půl hodiny trvající veledílo.

Satanské tan­go je pří­bě­hem dvo­ji­ce pod­vod­ných mesi­ášů a spo­lu­pra­cov­ní­ků taj­né poli­cie, kte­ří obe­rou oby­va­te­le zbí­da­če­lé vsi o jejich skrom­ný maje­tek tím nej­pod­lej­ším způ­so­bem: pře­svěd­čí je, že jim pomo­hou žít lep­ší život. Film maďar­ské­ho fil­ma­ře Bély Tarra trvá 7 hodin, je nato­čen ve 150 táh­lých zábě­rech, kte­ré zná­zor­ňu­jí růz­né dru­hy lid­ské­ho i exis­ten­ci­ál­ní­ho úpad­ku a umoc­ňu­jí nevy­hnu­tel­nost napl­ňu­jí­cí­ho se osu­du...

Je to hod­ně dlou­hý, vizu­ál­ně sil­ný, bou­rá to hra­ni­ce kla­sic­ké před­sta­vy o divác­kém zážit­ku a je to fakt dlou­hý. Takhle by se v kost­ce dal shr­nout film Satanské tan­go, kte­rý s dél­kou trvá­ní ve výši 7 hodin pat­ří mezi nejdel­ší fil­my všech dob a maďar­ský fil­mař Béla Tarr v něm rede­fi­nu­je hra­ni­ce fil­mo­vé­ho vyprá­vě­ní. Samotný film při­tom vzni­kl dle kni­hy Lászlóa Krasnznahorkaie, kte­rý spo­leč­ně s Tarrem záro­veň napsal scé­nář k této fil­mo­vé adap­ta­ci. Tu je v mých očích nemož­né vidět na jeden zátah a přes­to v jis­té míře závi­dím (a nao­pak v jis­té míře litu­ju) lidí, kte­ří měli mož­nost tenhle uni­kát­ní Tarrův epos vidět na vel­kém plát­ně. I v rám­ci domá­cí­ho „ pro­mí­tá­ní“ se ovšem jed­ná o jeden z nej­sil­něj­ších a nej­spe­ci­fič­těj­ších fil­mo­vých zážit­ků, kte­rý není pro kaž­dé­ho a jde o vel­mi nároč­nou podí­va­nou, k tomu ostat­ně svá­dí už samot­ná dél­ka. Jenomže pokud zvlád­ne­te Satanské tan­go dokou­kat až do kon­ce, člo­vě­ka najed­nou zachvá­tí pocit, že viděl jed­no­du­še umě­ní v ryzí podo­bě. Umění, kte­ré dost mož­ná nebu­de­te chtít (z mno­ha důvo­dů) už nikdy nebo ale­spoň na hod­ně dlou­hou dobu v živo­tě vidět, přes­to ovšem jed­no­du­še vrchol­né fil­mo­vé dílo, jehož jedi­ná sla­bost tkví dost mož­ná prá­vě v tom, že je to až pří­liš dlou­hý.

Už prv­ních osm minut, kte­ré sle­du­jí pou­ze stá­do krav vel­mi nazna­čí do čeho divák vlast­ně jde. Tohohle maďar­ské umě­lec­ké dra­ma snad­no vybíd­ne něko­lik jeho divá­ků k men­ší­mu pospá­vá­ní, jenomže prá­vě v tom tkví kouz­lo Satanského tan­ga. Tam, kde by v nor­mál­ních mís­tech při­šla na řadu prá­ce stři­ha­če a posta­vy by se kouz­lem stři­hu dostá­va­li z mís­ta na mís­to lusk­nu­tím prs­tu, Tarr ve svém fil­mu zabí­rá ces­tu postav z mís­ta na mís­to, což násled­ně může trvat i něko­lik minut. Tarr, kame­ra­man Gábor Medvigy a stři­hač­ka Ágnes Hranitzky (Tarrova žena) dohro­ma­dy tvo­ří trio, kte­ré vytvá­ří ten slav­ný uni­kát­ní fil­mo­vý záži­tek. Právě vizu­ál­ním zpra­co­vá­ním, výbor­ným sestři­hem těch zhru­ba 150 dlou­hých zábě­rů a sil­nou tvůr­čí vizi vzni­ká ten slav­ný uni­kát­ní sní­mek, kte­rý navíc na roz­díl od vět­ši­ny fil­mů pra­cu­je s reál­ným časem.

Mnoho fil­ma­řů by ten­to mate­ri­ál zpra­co­va­li do výraz­ně krat­ší dél­ky, kte­rá by moh­la čítat 3 hodi­ny, klid­ně i 150 minut. Film o téhle dél­ce by byl roz­hod­ně divác­ky vstříc­něj­ší, jenomže Satanské tan­go si díky této dél­ce může dovo­lit něko­lik věcí- Těžko si napří­klad před­sta­vit, že by film mohl jít více do hloub­ky a nedá se mu ani vyčíst, že by nebral pořád­ný důraz na jed­not­li­vé aspek­ty a cha­rak­te­ry. Přitom je ale nároč­ný i díky tomu, že nesá­zí na chro­no­lo­gic­ké vyprá­vě­ní a po vzo­ru tan­ga se film dá roz­dě­lit na dvě polo­vi­ny (šest kro­ků dopře­du, šest kro­ků doza­du). Naprostým prá­vem se Satanské tan­go ozna­ču­je jako jeden z nej­kom­plex­něj­ších fil­mů všech dob, kde se krom nároč­né­ho děje obje­ví i něko­lik pře­sa­ho­vých myš­le­nek. I díky koo­pe­ra­ci s Krasnznahorkaiem je Satanské tan­go fil­mem, kte­rý prav­dě­po­dob­ně neztra­til svo­jí pod­sta­tu ze své kniž­ní před­lo­hy (ta má mimo­cho­dem dle inter­ne­tu 256 stran)

Díky vyprá­vě­ní, kte­ré sází na pohle­dy na jeden večer z pohle­du něko­li­ka růz­ných postav vzni­ká dílo, kte­ré­mu je nut­né věno­vat pozor­nost. Není to tak úpl­ně snad­né, pro­to­že i přes své vrchol­né kva­li­ty díky své dél­ce film snad­no svá­dí k men­ší úna­vě a to i díky tomu, že se tam pře­ce jen vysky­tu­jí závě­ry, kde se „ nic nedě­je“. I v tomhle typu zábě­rů jde ale obje­vit jis­té přesahy- Osobně mi v hla­vě utkvěl moment, kdy ožra­lý muž po ves­nic­ké vesel­ce ven­ku zvra­cí a ved­le něj se nachá­zí pra­se. Do jis­té míry tak mož­ná jde o sati­ric­ké pou­ká­zá­ní na to, že člo­věk ve vel­mi pod­na­pi­lém sta­vu nemá od pra­se­te dale­ko, při­tom všem je ale samo­zřej­mě mož­né, že to tvůr­čí záměr není. Podobných moti­vů, kte­ré jde brát jako sym­bo­lismy je tu ale mno­ho a o to zábav­něj­ší dost mož­ná je ana­ly­zo­vat jed­not­li­vé aspek­ty, kte­ré na prv­ní dobrou vlast­ně v zása­dě důle­ži­té nejsou. I přes svou enorm­ní dél­ku je tenhle film straš­ně pohl­cu­jí­cí a navíc se nesta­ne, že by za celých 7 hodin Tarr vyso­lil všech­ny trum­fy během prv­ní polo­vi­ny. Je sku­teč­ně snad nemož­né ten­to film vidět v kuse, jeho mis­trov­ské kva­li­ty v tom ale roli nehra­jí.

Korunu tomu vše­mu nasa­zu­je vyni­ka­jí­cí soun­d­track Mihály Víga, kte­rý napros­to sedí k atmo­sfé­ře fil­mu, pro­dá­vá tu nepří­jem­nou atmo­sfé­ru, kte­rá do jis­té míry napříč fil­mem vylo­že­ně srší a je to celé tako­vém způ­so­bem nepří­jem­né, že je to vlast­ně napros­to skvě­lé. Celé Satanské tan­go je ve ale ve fini­ši nesku­teč­ně depre­siv­ní záži­tek, což je dal­ší důvod, proč se divá­ko­vi do dru­hé­ho zhléd­nu­tí vlast­ně kdo­ví­jak chtít nebu­de. Jenomže jde pořád o mis­trov­ské dílo, jehož sla­bost je prá­vě v té dél­ce, díky té ostat­ně není prav­dě­po­dob­né, že by kdo­ví­kdo chtěl film vidět hned něko­li­krát. Jde ovšem o jeden z nej­sil­něj­ších fil­mo­vých zážit­ků, kte­rý doká­že pře­kva­pit v mno­ha ohle­dech i „ těs­ně „ před kon­cem a kte­rý se prá­vem dočkal vel­ké pozor­nos­ti. Naštěstí se ale neo­pí­rá pou­ze o to, že je 7 hodin dlou­hý. Naštěstí (?) už Tarr žád­ný takhle dlou­hý film nikdy nena­to­čil.

Trailer:

Verdikt: 5 z 5

Photo © Vega Film