Sir Ian McKellen vzpomíná na vystoupení pro Václava Havla v Praze při propagaci filmu „Hamlet“ v Česku

Dnes vstu­pu­je do praž­ských kin nová fil­mo­vá ver­ze Hamleta, kte­rá vyu­ží­vá herec­ké obsa­ze­ní insce­na­ce Theatre Royal Windsor z roku 2021 a pro­mě­ňu­je diva­dlo v Shakespearův zámek Elsinore. Při pro­pa­ga­ci fil­mu míst­ním divá­kům zavzpo­mí­nal hvězd­ný Ian McKellen na to, kdy byl v čes­kém hlav­ním měs­tě napo­sle­dy - v roce 1991 na jeviš­ti před teh­dej­ším pre­zi­den­tem Václavem Havlem.

„Když jsem byl napo­sle­dy v Praze, stál jsem na jeviš­ti před pre­zi­den­tem Havlem s Královským národ­ním diva­dlem Velké Británie [hra­jí­cím] Shakespearova Krále Leara,“ říká McKellen v nahráv­ce z Londýna a odka­zu­je na svě­to­vé tur­né diva­dla v roce 1991, kte­ré vedl spo­lu s Brianem Coxem a kte­ré zahr­no­va­lo i zastáv­ku v teh­dej­ším Československu.

„Nyní jsem zpět v kinech v České repub­li­ce v nové ver­zi Shakespearovy, mys­lím, nej­slav­něj­ší hry - Hamleta, napsa­né před více než 400 lety. Mnoho, mno­ho ver­zí v diva­dle, samo­zřej­mě v mno­ha, mno­ha jazy­cích - tahle je v ang­lič­ti­ně, v ori­gi­ná­le - ale teď na plát­ně, a v minu­los­ti byly pozo­ru­hod­né fil­mo­vé ver­ze Hamleta, ale žád­ná neby­la tako­vá jako tahle, mys­lím, s osm­de­sá­ti­le­tým Hamletem.“

Unikátní insce­na­ce vznik­la v době pan­de­mie Covidu, kdy divá­ci nemoh­li navští­vit hru v diva­dle Royal Windsor. Režisér Sean Mathias a jeho tým však namís­to pou­hé­ho zfil­mo­vá­ní jevišt­ní ver­ze hru pře­sta­vě­li tak, aby vyu­ži­li celou budo­vu, od sute­ré­nu až po stře­chu.

Hamlet byl uve­den v brit­ských kinech v loň­ském roce a poté se dostal i do České repub­li­ky, kde jsou v násle­du­jí­cích dvou týd­nech rezer­vo­vá­ny ome­ze­né pro­jek­ce po celé zemi, včet­ně praž­ské­ho Cinema City Slovanský dům, Kina Světozor, Kina Lucerna a Edison Filmhub. Vedle McKellena se v obsa­ze­ní brit­ských diva­del­ních vete­rá­nů obje­ví Jonathan Hyde, Jenny Seagrove a Steven Berkoff.

McKellenovu ces­tu do Prahy v roce 1991 a krát­ké setká­ní s Havlem zazna­me­nal ve svém osob­ním dení­ku, kte­rý nabí­zí zají­ma­vý pohled na zemi, kte­rá se pou­hých 18 měsí­ců před­tím vyma­ni­la z komu­nis­tic­kých oko­vů - ale při adap­ta­ci na kapi­ta­lis­mus čeli­la znač­ným pře­káž­kám:

„[Pražské] Národní diva­dlo, kde jsme hrá­li naše před­sta­ve­ní, bude chrá­ně­no před drs­ný­mi a pro­měn­li­vý­mi vět­ry komer­ce.“ <br McKellen napsal v roce 1991 v dení­ko­vém zázna­mu, kte­rý byl původ­ně zve­řej­něn v The New York Times. „Bylo posta­ve­no před 100 lety na zákla­dě veřej­né­ho před­plat­né­ho a zacho­vá­no ze stát­ních peněz jako sil­ný sym­bol čes­ko­slo­ven­ské národ­ní iden­ti­ty.“

„Ale musí se diva­dlo obá­vat o svou budouc­nost, když vel­mi popu­lár­ní pre­zi­dent je dra­ma­tik? Václav Havel a jeho diva­del­ní kum­pá­ni revo­lu­ci vycho­va­li, zahá­ji­li a pro­ved­li. Jeho hry, kdy­si zaká­za­né, jsou dnes všu­de, tro­chu k jeho roz­pa­kům. V záku­li­sí naše­ho diva­dla byly jeho foto­gra­fie všu­dypří­tom­né, ved­le pinu­pů pape­že a pre­zi­den­ta Bushe. Když se pre­zi­dent Havel při­šel podí­vat na naše­ho Krále Leara, divá­ci povsta­li, aby ho pozdra­vi­li. Na kon­ci se naklo­nil ze své lóže, aby chy­til tuli­pán, kte­rý jsem mu hodil z naší kyti­ce na jeviš­ti.“

„Václav Havel stá­le píše - teď už mís­to diva­del­ních her pro­je­vy. Revoluce odlo­ži­la jeho vlast­ní pře­pra­co­vá­ní pří­bě­hu o Learovi. Hodně ho zau­ja­la sou­čas­ná aktu­ál­nost Shakespearova krá­le, kte­rý stej­ně jako sám pan Havel boju­je s novou tro­j­je­di­nou ústa­vou.“

Havlova ver­ze Krále Leara vznik­ne o více než pat­náct let poz­dě­ji v Odcházení, jeho prv­ní hře po dva­ce­ti letech a posled­ní, kte­rá byla inspi­ro­vá­na jak Shakespearovým dílem, tak Čechovovým Višňovým sadem. V roce 2011 Havel nato­čil fil­mo­vou ver­zi, rov­něž s názvem Odcházení.

McKellen do své­ho dení­ku zařa­dil také Havlův citát, kte­rý pro­ne­sl na tis­ko­vé kon­fe­ren­ci k insce­na­ci Krále Leara v Praze. Ten je v dneš­ní poli­tic­ké situ­a­ci obzvlášť aktu­ál­ní.

„Po roce, kdy jsem byl pre­zi­den­tem, si zno­vu a zno­vu uvě­do­mu­ji to, co jsem před­tím nevě­děl - že osob­ní vzta­hy, sym­pa­tie, řev­ni­vost a riva­li­ta hra­jí mezi náro­dy tak důle­ži­tou roli,“ řekl Havel, jak ho pře­tlu­mo­čil McKellen. „Je to tro­chu děsi­vé, když si to člo­věk uvě­do­mí. V Králi Learovi je to uká­zá­no vel­mi dras­tic­kým způ­so­bem, jak se v ději­nách lidé zabí­je­jí a náro­dy boju­jí, a to vše kvů­li osob­ní riva­li­tě.“

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový