Smrt na Nilu: Branagh odhaluje tajemství knírku

Ve Smrti na Nilu, nej­no­věj­ší adap­ta­ci detek­tiv­ky Agathy Christie s Herculem Poirotem od reži­sé­ra a hvězdy Kennetha Branagha, je tře­ba vyře­šit slo­ži­tou vraž­du. Ten je obzvlášť ele­gant­ní zále­ži­tos­tí a mír­ným zlep­še­ním opro­ti Vraždě v Orient expre­su, ale pojď­me nej­pr­ve ke sku­teč­né záha­dě: jak vlast­ně Poirot při­šel k tomu báječ­né­mu knír­ku?

Zatímco Agatha Christie necha­la původ posta­vy záměr­ně nejas­ný, moder­ní tvůr­ci vědí lépe, než aby nechá­va­li jaký­ko­li prvek na divá­ko­vě fan­ta­zii. Zvlášť když se všech­ny řeči o jejich před­cho­zím fil­mu věno­va­ly knír­ku hvězd­né­ho detek­ti­va.

Je to stej­ný důvod, proč je kaž­dý film o super­hr­di­nech pří­bě­hem o půvo­du a proč i iko­nic­ké posta­vy jako James Bond dostá­va­jí po 25 fil­mech nové poza­dí. Od moder­ních divá­ků nelze oče­ká­vat, že si budou dopl­ňo­vat prázd­ná mís­ta, a v roce 2022 nebu­de­me akcep­to­vat ani to, že má posta­va knír, aniž bychom vědě­li, jak se na její tvář vůbec dostal.

A tak (pozor, spo­i­ler) Smrt na Nilu začí­ná v záko­pech prv­ní svě­to­vé vál­ky, kde mla­dé­mu Herculu Poirotovi (hra­je ho digi­tál­ně omla­ze­ný Branagh) ustře­lí hor­ní ret výbuš­ni­na. Následuje srd­ce­ryv­ná scé­na „kdo mě teď bude milo­vat?“ na nemoc­nič­ním oddě­le­ní, návrh jeho život­ní lás­ky (Susannah Fieldingová), aby si nechal narůst knír, a vy teď může­te sle­do­vat, jak ten­to muž řeší záha­du, aniž bys­te se muse­li bát o chlu­py na jeho tvá­ři.

Je to hlou­pá a zce­la zby­teč­ná odbočka, ale zby­tek Smrti na Nilu z roku 2022 je prvotříd­ní adap­ta­cí, v níž kla­sic­ká záha­da Christie zůsta­la z vel­ké čás­ti nedo­tče­na a ved­lej­ší posta­vy byly vcel­ku zda­ři­le aktu­a­li­zo­vá­ny tak, aby odpo­ví­da­ly moder­ní­mu vní­má­ní.

Branaghův Poirot je na dovo­le­né v Egyptě pře­svěd­čen dlou­ho­le­tým pří­te­lem Boucem (Tom Bateman, jedi­ná vra­ce­jí­cí se posta­va, kro­mě hlav­ní, z Vraždy v Orient expre­su), aby se zúčast­nil sva­teb­ních oslav jeho rodin­né pří­tel­ky­ně a boha­té dědič­ky Linnet Ridgewayové (Gal Gadot) a její­ho skrom­né­ho nápad­ní­ka Simona Doyla (Armie Hammer), kte­ré během líbá­nek pro­ná­sle­du­je Simonova dáv­ná lás­ka Jacqueline de Bellefort (Emma Mackey).

Poirot zdvo­ři­le odmít­ne Linnetinu žádost, aby novo­man­že­lům pomohl vypo­řá­dat se s jejich pro­ná­sle­do­va­te­lem, ale zane­dlou­ho se celá sva­teb­ní výpra­va vydá na sou­kro­mou plav­bu po Nilu, dojde k vraž­dě a máme tu hlav­ní záha­du Christie: izo­lo­va­né mís­to, ome­ze­ný počet postav a geni­ál­ní­ho detek­ti­va, kte­rý má záha­du vyře­šit, zatím­co divá­ci háda­jí po ces­tě.

Těmi posta­va­mi (a pode­zře­lý­mi) jsou Linnetina slu­žeb­ná (Rose Leslie); její účet­ní Katchadourian (Ali Fazal); kmo­t­ra (Jennifer Saunders) a její ošet­řo­va­tel­ka Bowersová (Dawn French); býva­lý pří­tel dr. Windlesham (Russell Brand); Boucova pano­vač­ná mat­ka (Annette Bening); a ame­ric­ká blu­e­so­vá zpě­vač­ka Salome Otterbourne (Sophie Okenedo) a její neteř (Letitia Wright).

Postavu Salome je obzvlášť vel­ký skok opro­ti před­lo­ze (v Christieho ver­zi byla brit­skou autor­kou), ale odu­šev­ně­lé podá­ní něko­li­ka auten­tic­kých blu­e­so­vých pís­ní v podá­ní Okenedo je jed­ním z vrcho­lů Smrti na Nilu.

Další výraz­né posta­vy: téměř nepo­zna­tel­ný Brand, kte­rý svou roli nezvykle sym­pa­tic­ky pod­ce­ní, a Mackeyová, kte­rá ukrad­ne něko­lik scén svým slav­něj­ším herec­kým kole­gům. Svěží kame­ra (Haris Zambarloukos) na auten­tic­kých mís­tech na Nilu dokres­lu­je atmo­sfé­ru, i když je tu až pří­liš mno­ho umě­lých CGI efek­tů.

Ale Christieho záha­da je sku­teč­nou hvězdou Smrti na Nilu a je oprav­do­vým potě­še­ním sle­do­vat, jak se v tom­to moder­ním vel­ko­fil­mu roz­ví­jí. Dokonce i sta­ří pro­fí­ci, kte­ří vědí, o jakou záha­du jde, se budou moci s potě­še­ním pro­pra­co­vá­vat ke slo­ži­tos­tem záplet­ky a časo­vých linií, kte­ré jsou umně pro­ple­te­ny Poirotovým vel­kým odha­le­ním na kon­ci.

Zatímco Branaghova Vražda v Orient expre­su tro­chu zao­sta­la za fil­mo­vou ver­zí z roku 1974 s Albertem Finneym v roli Poirota, toto zpra­co­vá­ní Smrti na Nilu se více­mé­ně vyrov­ná fil­mu z roku 1978 s Peterem Ustinovem v hlav­ní roli. Televizní seri­ál s Davidem Suchetem zůstá­vá defi­ni­tiv­ní moder­ní ver­zí těch­to pří­bě­hů, ale je skvě­lé mít ele­gant­ní, dospě­lou detek­tiv­ku, jako je Branaghova Smrt na Nilu, jako alter­na­ti­vu k obvyk­lým bloc­kbus­te­rům v mul­tiple­xu.

Photo © 20th Century Studios