Happiness Cage, The (1972)

James Reese je aro­gant­ní chlá­pek, kte­ré­mu na nikom nezá­le­ží. Jeho agre­siv­ní cho­vá­ní ho zave­de do podiv­né nemoc­ni­ce dok­to­ra Fredericka, kte­rý zde pro­vá­dí taj­ný expe­ri­ment s lid­skou mys­lí. Reese je ovšem tvr­dý chla­pík a jen tak lehce se zlo­mit nene­chá. Je pev­ně roz­hod­lý o svůj život bojo­vat.

Vojín James Reese je aro­gant­ní spra­tek, kte­rý má sklo­ny k nási­lí a agre­si­vi­tě. Nerespektuje niko­ho, jen sebe, a vyhle­dá­vá vše­li­ja­ké kon­flik­ty. Jednoho dne si pro něj do jeho bytu při­jde vojen­ská poli­cie, dojde k šar­vát­ce a on skon­čí se zlo­me­nou rukou v armád­ní nemoc­ni­ci. Zde je po ošet­ře­ní pro­puš­těn, ale mís­to do kasá­ren je odve­zen do výzkum­né­ho stře­dis­ka dok­to­ra Fredericka. Široká veřej­nost si mys­lí, že jde o nemoc­ni­ci, ale ve sku­teč­nos­ti se zde pro­vá­dí na paci­en­tech šíle­né expe­ri­men­ty s jejich moz­ky, jejichž úče­lem je potla­čit vztek a nási­lí. To vše pod dohle­dem samot­né­ho kon­gre­su a armá­dy. Reese si ovšem vel­mi brzy všim­ne, že nejde jen o oby­čej­nou nemoc­ni­ci, pro­to­že kro­mě něj jsou zde jen dal­ší dva polo­ší­le­ní paci­en­ti, mís­to je obehna­né ost­na­tým drá­tem a kolem hlí­da­jí psi. Navíc když obje­ví míst­nost plnou opic, kte­ré mají obvá­za­né hla­vy, je jas­né, že se zde ode­hrá­vá něco nezá­kon­né­ho. Reese se roz­hod­ne vzdo­ro­vat všem míst­ním pří­ka­zům a naří­ze­ním a je při­pra­ve­ný bojo­vat o svůj život a svo­bo­du.

Český název: Zloději mys­lí
Režie: Bernard Girard
Rok výro­by: 1972
Délka: 94 min
Země: USA
Alternativní název: The Mind Snatchers

Hrají:
Christopher Walken ... (Pvt. James H. Reese)
Joss Ackland ... (Dr. Frederick)
Ralph Meeker ... (Major)
Ronny Cox ... (Sgt. Boford Miles)
Marco St. John ... (Lawrence Shannon)
... a dal­ší

Režisér Bernard Girard pat­řil mezi zku­še­né reži­sé­ry, ale ve své kari­é­ře točil pře­de­vším tele­viz­ní seri­á­ly nebo detek­tiv­ky pod­le kniž­ní před­lo­hy. Do horo­ro­vých vod moc­krát neza­brousil a dá se říci, že ten­to film je jen jakým­si poku­sem vyzkou­šet si i ten­to žánr. Je však nut­no podotknout, že ani ten­to­krát nejde o čis­to­krev­ný horor. Je to spí­še jakési psy­cho­lo­gic­ké dra­ma, kte­ré má v sobě prv­ky sci­fi a špet­ku horo­ru. Pokud se dodí­vá­te do kon­ce, dáte mi zaprav­du, že moc horo­ro­vých scén tu k vidě­ní není. Tedy lépe řeče­no sko­ro žád­né. I tak si trou­fám říct, že se na ten­to sní­mek urči­tě podí­vat dá a hlav­ně máte šan­ci vidět úpl­né začát­ky kari­é­ry Christophera Walkena.

Atmosféra fil­mu hned od začát­ku sku­teč­ně při­po­mí­ná hlav­ně dra­ma, kdy máme šan­ci sle­do­vat aro­gant­ní­ho a hlav­ně agre­siv­ní­ho mla­dí­ka Reese, kte­rý nemá úctu ani ke svým přá­te­lům, ani k ženám. Žije hlav­ně sám pro sebe a ostat­ní jsou pro nej jen obtíž­ný hmyz, kte­rý rád zesměšňu­je a poni­žu­je. Díky své prud­ké pova­ze trá­ví spous­tu času ve vojen­ském věze­ní a jde od jed­no­ho prů­švi­hu k dal­ší­mu. Tentokrát ovšem netu­ší, že se dostal do hle­dáč­ku bláz­ni­vé­mu věd­ci, kte­rý v něm vidí poten­ci­o­nál­ní pokus­né mor­če. Až do teď má děj sviž­ný prů­běh a divák se hlav­ně díky Walkenovým hláškám nenu­dí. Jenže s pří­jez­dem na kli­ni­ku započne nuda. Dalších dva­cet minut se cel­kem nic nedě­je a jen poslou­chá­me nesmy­sl­né blá­bo­ly jed­no­ho paci­en­ta. Ten se ovšem poz­dě­ji změ­ní a je roz­hod­ně rov­něž vel­kým pří­no­sem pro jinak doce­la nud­ný děj. Hlavní slo­vo má však pořád náš hrdi­na Reese, kte­rý nepře­stá­vá zesměš­ňo­vat jak per­so­nál, tak i své spo­lu­pa­ci­en­ty. Tady tvůr­ci při­pra­vi­li na divá­ky jed­nu ze svých psy­cho­lo­gic­kých her. Některé slab­ší pova­hy to mož­ná vzda­jí a nedo­dí­va­jí se ani dokon­ce. Děj totiž postrá­dá veš­ke­ré napě­tí, ale zato pood­ha­lu­je šíle­nost zdej­ší­ho mís­ta a jeho oby­va­tel. Ti co vydr­ží až do kon­ce urči­tě lito­vat nebu­dou i když musím při­znat, že jsem pořád oče­ká­val závě­reč­ný roz­jezd, kte­rý se ovšem neko­nal. Úplný závěr mi při­šel tako­vý nemas­ný, nesla­ný - oby­čej­ný prů­měr, kte­rý zavr­šil i cel­ko­vě prů­měr­ný film.

Hlavními pozi­ti­vy toho­to sním­ku jsou pře­de­vším sluš­ný hudeb­ní dopro­vod (kte­rý mís­ty skvě­le oži­vil napros­to nud­né pasá­že) a Walkenův herec­ký výkon, jenž byl hlav­ní domé­nou a ozdo­bou fil­mu. Bohužel ani přes veš­ke­rou jeho sna­hu nedo­ká­zal pozved­nout úro­veň ale­spoň o stu­pí­nek výše, než je čis­tý prů­měr. On kaž­do­pád­ně zís­kal cen­né život­ní zku­še­nos­ti, kte­ré v poz­děj­ší tvor­bě doká­zal napl­no vyu­žít. Na film se podí­vat dá, ale nic svě­to­bor­né­ho to není. Navíc všech­no kazí špat­ná kva­li­ta obra­zu, kte­rou po dlou­hé době zase před­ved­la Řitka.

Hodnocení:

Za Walkena dávám sluš­ných 50%.

---