„Thor: Láska jako hrom“: vzácný Marvel misfire nikdy zasáhne jeho krok

Marvelovský bůh hro­mu se vyrov­ná­vá s lás­kou a ztrá­tou a záro­veň je vysta­ven výzvě ze stra­ny boží­ho zabi­já­ka ve fil­mu Thor: Láska jako hrom, čtvr­tém dílu fil­mo­vé­ho svě­ta Marvelu a dru­hém dílu Thora od reži­sé­ra Taiky Waititiho. Na roz­díl od bles­ko­vé zába­vy z fil­mu Thor: Ragnarok má však ten­to sní­mek blí­že k vlek­lé­mu Thor: Temný svět.

Velká část fil­mu Thor: Láska a hrom žije na stej­né vlně jako Ragnarok: Waititiho tra­de­mar­ko­vý neotře­lý humor, něko­lik zábav­ných cameí a pes­t­rá komik­so­vá pale­ta, kte­rá jako by byla vytr­že­na z kres­le­ných seri­á­lů ze sobot­ní­ho rána 80. let.

Film se ale také pokou­ší nacpat do krát­ké (na posled­ní fil­my MCU) sto­pá­že až pří­liš mno­ho pří­bě­ho­vých vlá­ken a žád­né z nich nepů­so­bí plně dota­že­ně. Také tón fil­mu nepří­jem­ně kolísá mezi praš­tě­nou kome­dií a váž­něj­ší­mi prv­ky a nikdy nedo­sáh­ne rov­no­váhy před­cho­zí­ho fil­mu.

Thor: Láska a hrom začí­ná slun­cem roz­pá­le­ným mimo­zemš­ťa­nem Gorrem (Christian Bale), kte­rý se tou­lá poušt­ní kra­ji­nou a pohřbí­vá do pís­ku svou mrt­vou dce­ru. Narazí na oázu, v níž se sho­dou okol­nos­tí nachá­zí Dionýsos (Simon Russell Beale), bůh, k němuž se celá ta léta mod­lil, a zeptá se ho, proč neza­chrá­nil svůj lid nebo svou dce­ru - na tuto otáz­ku se setká s odmí­ta­vou aro­gan­cí a hroz­bou bez­pro­střed­ní smr­ti.

Hned ved­le Gorra se však sho­dou okol­nos­tí nachá­zí bůh-zabiják Nekrosword, kte­rý si ho sho­dou okol­nos­tí vybe­re jako své­ho dal­ší­ho hos­ti­te­le, jenž bude řezat bohy. To ho při­ve­de na ces­tu za zabi­tím nejen vlast­ní­ho aro­gant­ní­ho boha, ale i všech bohů napříč MCU.

Na roz­díl od Thanose z Infinity War se s Gorrovým osu­dem oka­mži­tě zto­tož­ní­me: kaž­dý bůh, kte­ré­ho jsme v tom­to vesmí­ru vidě­li, je bez­cit­ná, sebestřed­ná bytost, kte­rá si zaslou­ží exis­tenč­ní ohro­že­ní; to se týká i Thora Chrise Hemswortha, kte­rý je zde před­sta­ven jako hrdin­ný, ale otu­pě­lý šašek (odstí­ny Zapa Branigana z Futuramy), a Dia, jehož s pře­hna­ným řec­kým pří­zvu­kem ztvár­nil Russell Crowe v pro­dlou­že­ném cameu, kte­ré si ukradlo scé­nu.

Bale se plně věnu­je ztvár­ně­ní Gorra, k němuž pat­ří nápad­ná vyhub­lost a vkus­ný výkon, v němž i kome­di­ál­ní úde­ry půso­bí hro­zi­vě. Gorr mohl být jed­ním z mála dob­ře pro­pra­co­va­ných zápo­rá­ků MCU; ale kvů­li vše­mu ostat­ní­mu, co se v Thor: Láska a hrom děje, má Bale k dis­po­zi­ci jen asi čty­ři scé­ny, v nichž může zpro­střed­ko­vat kom­plex­ní oblouk posta­vy.

Thor: Láska a hrom také po krát­ké úvod­ní scé­ně odha­zu­je Strážce Galaxie (víc než jed­nu repli­ku má jen Chris Pratt, kte­rý Thorovi nabíd­ne radu vyta­že­nou z Tennysona) a Valkýru Tessy Thompson, kte­rá měla v před­cho­zím fil­mu tak sil­nou cha­rak­te­ri­za­ci, odha­zu­je do poza­dí.

Naopak je tu k vidě­ní nový bůh: Z něja­ké­ho důvo­du se z Thorovy sta­ré lás­ky Jane Fosterové (Natalie Portmanová) stal dal­ší Thor... Spojí se se svým býva­lým nápad­ní­kem, aby zachrá­ni­la děti Nového Asgardu, kte­ré une­sl Gorr a odne­sl je do říše stí­nů.

Klimatické udá­los­ti v Thor: Láska a hrom pod­tr­hu­jí jed­nu z nej­vět­ších chyb fil­mu: záplet­ku, kte­rá se řídí spí­še náho­da­mi a výmys­ly než dokon­ce komik­so­vou logi­kou. Zahrnuje výskyt Věčnosti, neza­po­me­nu­tel­né posta­vy z mar­ve­lov­ských komik­sů, kte­rá je zde před­sta­ve­na jako džin, jenž doká­že spl­nit jedi­né přá­ní jed­né oso­bě a lusk­nu­tím prs­tů vyře­šit záplet­ku.

Na roz­díl od někte­rých slab­ších fil­mů MCU, jako jsou Avengers: Věk Ultrona, se Thor: Láska a hrom nikdy nepro­mě­ní v totál­ní taha­ni­ci a po vět­ši­nu prv­ních dvou děj­ství si vysta­čí s kome­dií a jas­ným vizu­á­lem. V tem­ném a ponurém závě­reč­ném děj­ství fil­mu je však jen malá šan­ce se byť jen pou­smát, a čím déle po sobě tito zdán­li­vě nepře­mo­ži­tel­ní boho­vé háze­jí CGI efek­ty, tím méně zábav­ný film je (i když čer­no­bí­lá sek­ven­ce v říši stí­nů vypa­dá sku­teč­ně skvě­le).

Ačkoli Thor: Láska a hrom roz­hod­ně není úpl­ný pro­pa­dák, beze­spo­ru pat­ří ke slab­ším fil­mům MCU; po podob­ných reak­cích na Věčné a Doctora Strange v Multivesmíru šílen­ství je to popr­vé po zhru­ba dese­ti letech, kdy mar­ve­lov­ská série nestá­la na tak pev­ných zákla­dech. Přichází po jed­nom z nej­lep­ších fil­mů MCU Thor: Ragnarok a do znač­né míry pro­mar­ňu­je skvě­lý výkon Christiana Balea, ten­to Thorovský výlet je obzvlášť zkla­má­ním.