V pravé poledne - Jeden z nejlepších westernů 20. století.

Šerif Will Kane (Gary Cooper) se ože­nil s Amy (Grace Kelly) a chys­tá se opus­tit měs­teč­ko Hadleyville, kde pět let vyko­ná­val funk­ci šeri­fa. Následně se ale k němu doslech­ne zprá­va, že se do měs­ta vra­cí vrah Frank Miller (Ian McDonald), kte­ré­ho Will kdy­si pomohl dostat do věze­ní a Will se tak před svým odjez­dem bude muset vyrov­nat s Millerem a jeho kum­pá­ny...

Žánr wes­ter­nů byl kdy­si dáv­no straš­ně popu­lár­ní. Časem popu­la­ri­ta toho­to žán­ru rapid­ně upadla (do jis­té míry i pro­to, že v zása­dě mno­ho sním­ků krá­če­lo ve pří­liš výraz­ně stej­ných sto­pách a cel­ko­vý poten­ci­ál toho­hle žán­ru se zdán­li­vě vyčer­pal) a wes­ter­nů, jejichž vrchol­ná popu­la­ri­ta by se ve své době dala při­řa­dit k aktu­ál­ní oblí­be­nos­ti komik­so­vých fil­mů už zase tak moc nevzni­ká. Přesto ale exis­tu­je mno­ho pove­de­ných až vylo­že­ně feno­me­nál­ních wes­ter­nů, při­čemž se z někte­rých hvězd wes­ter­nů jako Clint Eastwood, Henry Fonda, Charles Bronson nebo Gary Cooper se svým talen­tem doká­za­li pro­sla­vit i v jiných žánrech. Právě posled­ní zmí­ně­ný se mohl chlu­bit dvě­ma Oscary. Poprvé zís­kal Oscara za výkon ve sním­ku Četař York a podru­hé za výkon ve wes­ter­nu V pra­vé poled­ne. Ten se stal (nejen) wes­ter­no­vou kla­si­kou a mohl se chlu­bit nad­še­ný­mi reak­ce­mi pře­de­vším z jed­no­ho pros­té­ho důvodu- Jde o ide­ál­ní před­sta­vu toho jak točit wes­tern.

Rakousko-americký reži­sér Fred Zinnemann vzal scé­nář Carla Foremana adap­to­va­ný z povíd­ky Johna W. Cunninghama „The Thin Star“ a dodal ryzí wes­ter­no­vý nářez, kte­rý má hlav­ní­ho hrdi­nu, jenž má kol­ty nejen pro­kla­tě níz­ko, ale i cha­rak­ter­ní roz­sah. Will Kane v podá­ní Garyho Coopera totiž není tím typic­kým wes­ter­no­vým drs­ňá­kem a Foremanův scé­nář má na pomě­ry wes­ter­nů sku­teč­ně pro­pra­co­va­né posta­vy. Cooperův Kane navíc není tím typic­kým wes­ter­no­vým drs­ňá­kem, kte­rý by si na hned troufl postří­let ban­du gau­ne­rů sám a sna­ží se z počát­ku nalézt pomoc. V pra­vé odpo­led­ne tak na jed­nu stra­nu vlast­ně má to co mno­ho wes­ter­nů té doby postrá­dá, záro­veň ale těží už z teh­dy zave­de­ných klišé. To ale vůbec není na ško­du. Mluvíme totiž pořád o roce 1952, o době, kdy wes­ter­ny ješ­tě pořád netr­pě­li vyčpě­los­tí a úna­vou mate­ri­á­lu.

Film navíc trvá pou­ze lehce nad 80 minut, což mu hra­je do karet v rám­ci tem­pa. Tenhle wes­tern s tem­pem pra­cu­je mis­trov­sky a jakmi­le po hodi­ně dojde na lámá­ní chle­ba, Zinnemann odpá­lí feno­me­nál­ní finá­le. Mnoho wes­ter­nů se při­tom roz­padlo díky své pří­liš pře­ta­že­né dél­ce, prá­vě V pra­vé odpo­led­ne ale trvá lehce přes 80 minut, ode­hrá­vá se v reál­ném čase mezi 10:30-12:00 a výbor­ně drží budo­va­né napě­tí. Děj V pra­vé odpo­led­ne začne svat­bou Willa Kane a jeho ženy Amy a hned krát­ce po ní se Kane dozví, že zhru­ba za hodi­nu bude jeho pro­tiv­ník Miller zpát­ky ve měs­tě. Kane má při­tom na vybra­nou a může z měs­ta zmi­zet ješ­tě před pří­jez­dem Millera. Jenže to Kane odmí­tá. Jeho morál­ní kodex a uvě­do­mě­ní si, že jeho odjezd Millera stej­ně neza­sta­ví ho donu­tí se Millerovi posta­vit. To celé ale vede k tomu, že ihned po svat­bě obdr­ží vztah Kaneových váž­ně trh­li­ny a navíc mu nikdo nechce pomo­ci. Tvrdohlavého Kanea tak dost mož­ná jeho posled­ní vzdor bude stát život a nej­lep­ší při­tom je, že on sám si to uvě­do­mu­je a nesna­ží se to popí­rat. V pra­vé odpo­led­ne tak v tomhle ohle­du defi­ni­tiv­ně rede­fi­nu­je pří­stup k pro­ta­go­nis­to­vi wes­ter­nu a fun­gu­je to i díky jeho před­sta­vi­te­li.

Gary Cooper je napros­to famózní- Jeho hrdi­na má duši, jeho zou­fa­lost z nevy­hnu­tel­né a osu­do­vé kon­fron­ta­ce je napros­to oči­vid­ná a díky scé­ná­ři se sil­ný­mi dia­lo­gy sku­teč­ně dostá­vá jako Will Kane mož­nost vstou­pit do his­to­rie jako jeden z nej­vý­raz­něj­ších hrdi­nů wes­ter­no­vé­ho žán­ru. V pra­vé poled­ne se pokou­ší o něja­kou psy­cho­lo­gii postav, kte­rá se pře­kva­pi­vě nemí­jí účin­kem. Neplatí to při­tom jen o Willu Keanovi, ale i o zbyt­ku postav. Amy Kane i díky bra­vur­ní­mu výko­nu Grace Kelly tak též pat­ří mezi výraz­nou posta­vu sním­ku, Ian McDonald je jako Miller feno­me­nál­ní a navíc se tu jako jeden z jeho pohůn­ku obje­vil i Lee Van Cleef, budou­cí hvězda wes­ter­nů jako Pro pár dola­rů navíc, Hodný, zlý a ošk­li­vý nebo Velká pře­střel­ka. I tako­vý Lloyd Bridges jako Harvey Pell má díky zají­ma­vé­mu cha­rak­te­ru pří­le­ži­tost se herec­ky před­vést a i přes­to, že pla­tí, že posta­vy vychá­zí z kla­sic­kých wes­ter­no­vých cha­rak­te­rů, scé­nář V pra­vé odpo­led­ne má ohled­ně nich něco navíc. A je to straš­ně super.

Formální strán­ka V pra­vé odpo­led­ne je pros­tě feno­me­nál­ní. Výborný střih v jed­né sek­ven­ci napros­to bra­vur­ně pro­dá napě­tí, kte­ré sužu­je celé měs­to kvů­li oče­ká­vá­né­mu pří­jez­du Millera a jeho ban­dy, kame­ra­man Floyd Crosby při­tom obsta­ral vyda­ře­nou vizu­ál­ní strán­ku a čer­no­bí­lý obraz navíc k V pra­vé odpo­led­ne sedí. Zinnemann až do své doby bojo­val za to, aby jeho film nebyl kolo­ro­ván a těž­ko si vlast­ně zrov­na ten­to film před­sta­vit barev­ný (něja­ké ver­ze ale údaj­ně exis­tu­jí). A pak je tu líbi­vý soun­d­track Dimitriho Tiomkina, kte­rý vůbec jako prv­ní pou­žil fil­mo­vou píseň jako hudeb­ní dopro­vod. Ta píseň je chytla­vá, napros­to bra­vur­ně sedí k fil­mu a závěr defi­ni­tiv­ně potvr­dí, že je to jed­ná vel­ká wes­ter­no­vá báseň, kte­rá má nejen ty kol­ty, ale i to pra­vé srdíč­ko na správ­ném mís­tě.

V pra­vé poled­ne je v zása­dě ta nej­lep­ší vari­an­ta kla­sic­ké­ho wes­ter­nu, kte­rý své klišé vyu­ží­vá, ale záro­veň se pokou­ší o jejich men­ší pozmě­ně­ní a při­stu­pu­je k nim tak tro­chu jinak. Háček je ale tro­chu v tom, že se na sním­ku bohu­žel jako na vět­ši­ně wes­ter­nů, kte­ré vznik­li ve své době pode­psal zub času a po téměř 70 letech už tak půso­bí pou­ze jako bra­vur­ní ukáz­ka své doby ve svém odvět­ví. Má ale pře­sah, famóz­ní obsa­ze­ní, vel­mi pove­de­ný scé­nář, mis­trov­skou prá­ci s kame­rou a stři­hem a výbor­ně pra­cu­je s napě­tím a divác­kým oče­ká­vá­ním. V rám­ci své­ho žán­ru jde jed­no­du­še o jeden z nej­vý­raz­něj­ších fil­mů, kte­rý se své­ho uzná­ní (a 4 Oscarů- Cooper, střih, soun­d­track, píseň) dočkal napros­tým prá­vem.......

Trailer:

Verdikt: 4 z 5

---

Photo © 1952 Stanley Kramer Productions

---

---