Vetřelec: Romulus: Krvavé, špinavé pokračování navazuje na originál Ridleyho Scotta z roku 1979

Skupina zbí­da­če­ných děl­ní­ků z důl­ní kolo­nie, kte­ří dou­fa­jí, že je sta­rá opuš­tě­ná loď Weyland-Yutani plu­jí­cí na oběž­né drá­ze osvo­bo­dí od kaž­do­den­ní dři­ny, dosta­ne ve fil­mu Vetřelec: Romulus, kte­rý ten­to víkend vstu­pu­je do kin po celém svě­tě, tro­chu víc, než si přá­li. Tento hrů­zostraš­ný film o vesmír­ných stra­ši­dlech ví, co je zač, a neo­mlou­vá se za to, a měl by spl­nit nebo před­čit vět­ši­nu oče­ká­vá­ní po vlaž­ném při­je­tí před­cho­zí­ho fil­mu z této série, Vetřelec: Covenant z roku 2017.

Na roz­díl od všech před­cho­zích pokra­čo­vá­ní Vetřelce, z nichž kaž­dé se s růz­nou mírou úspě­chu ubí­ra­lo růz­ný­mi smě­ry, je Romulus v pod­sta­tě beat-for-beat rema­kem ori­gi­ná­lu Ridleyho Scotta z roku 1979. Když jsou ale úde­ry tak efek­tiv­ně zahra­né díky reži­sé­ro­vi Fede Alvarezovi (Evil Dead, Nedýchej) a spo­lusce­náris­to­vi Rodovi Sayaguesovi, těž­ko si stě­žo­vat.

Vetřelec: Romulus před­sta­vu­je Cailee Spaeny (Občanská vál­ka) v roli Rain, otro­ky­ně kor­po­ra­ce Weyland-Yutani na vzdá­le­né těžeb­ní kolo­nii Jackson, špi­na­vé a špi­na­vé pus­ti­ně pokry­té sil­nou vrst­vou věč­né­ho smo­gu. Na začát­ku fil­mu dou­fá, že se této žum­py zba­ví poté, co spl­ní smlou­vu, do níž se naro­di­la, jen aby se dozvě­dě­la, že poža­dav­ky kor­po­ra­ce se změ­ni­ly a k tres­tu jí bylo při­dá­no dal­ších šest let.

Naděje při­chá­zí v podo­bě býva­lé­ho pří­te­le Tylera (Archie Renaux), kte­rý se svou sestrou Kay (Isabela Merced), bra­tran­cem Bjornem (Spike Fearn) a Bjornovou dív­kou Navarro (Aileen Wu) vymys­lel plán. Romulus, opuš­tě­ná loď Weyland-Yutani na oběž­né drá­ze kolem Jacksonu, sho­dou okol­nos­tí obsa­hu­je pět kry­o­ko­mor, kte­ré celé par­tě umož­ní deví­ti­le­tou ces­tu do ráje Yvarra. Potřebují jen bez­peč­nost­ní pro­věr­ku Rainova „bra­t­ra“, zachrá­ně­né­ho andro­i­da Weyland-Yutani jmé­nem Andy (David Jonsson), kte­rý jim pomů­že dostat se na palu­bu.

Po zají­ma­vé pří­pra­vě, kte­rá pěk­ně zave­de nejen nové obsa­ze­ní postav, ale i zce­la novou pla­ne­tu, kte­rá se v této sérii dosud neob­je­vi­la, se Vetřelec: Romulus začne věno­vat obvyk­lým věcem, jakmi­le se par­ta dosta­ne na titul­ní loď a nara­zí na para­nor­mál­ní mís­to činu. V rych­lém sle­du násle­du­jí klaus­tro­fo­bic­ké ven­ti­la­ce, visí­cí řetě­zy, kapa­jí­cí pot, face­hu­g­ge­ři, chest­burstři a plně vzrostlí xeno­mor­fo­vé pří­mo z původ­ní­ho návr­hu H. R. Gigera.

Dějové body, zábě­ry kame­ry, a dokon­ce i celé sek­ven­ce (zejmé­na finá­le) jsou vykra­de­ny z původ­ní­ho fil­mu, ale jeden navrá­ti­lec je ve Vetřelci: Romulus pře­kva­pe­ním. Herec Ian Holm, kte­rý zemřel v roce 2020, je zde vzkří­šen, aby si zahrál napůl sežra­né­ho andro­i­da Rooka, kte­ré­ho posád­ka obje­ví na palubě naru­še­né lodi a ochot­ně jí pře­dá výklad, o kte­rý nikdy nestá­la.

Vzhledem k tomu, že Holm ani nehra­je stej­nou posta­vu jako v původ­ním fil­mu, se to zdá jako zby­teč­ný výdaj. Ale po podob­né prá­ci Carrie Fisherové a Petera Cushinga v posled­ních fil­mech Hvězdných válek je zdej­ší výkon (při­pi­so­va­ný Holmovi za „refe­ren­ci“ spo­lu s per­for­me­rem Danielem Bettsem a desít­ka­mi lout­ká­řů a VFX tech­ni­ků) bez­po­chy­by tím nej­lep­ším, jak tato lát­ka dosud vypa­da­la. Pomáhá mu, že hra­je nepo­hyb­li­vé­ho, čás­teč­ně roz­puš­tě­né­ho robo­ta; přes­to lze roz­po­znat základ­ní lid­ské prv­ky, kte­ré se s podob­ný­mi věc­mi obvykle nespo­ju­jí.

A přes­to­že si děj Vetřelce: Romulus znač­ně vypůj­ču­je z původ­ní­ho fil­mu, reži­sér Alvarez vytvá­ří zce­la novou podo­bu série, zejmé­na na těžeb­ní pla­ne­tě, ale i na palubě stra­ši­del­né lodi. Pryč je uhla­ze­ná, kli­nic­ká atmo­sfé­ra ze Scottových fil­mů, včet­ně Promethea a Vetřelce: Covenant; Alvarez se cho­pil industri­ál­ní­ho chr­le­ní mezi­pla­ne­tár­ní­ho živo­ta a při­ne­sl něco, co se více podo­bá tomu, co při­ne­sl David Fincher ve Vetřelci 3.

Vedle Ripleyové v podá­ní Sigourney Weaverové byly posta­vy andro­i­dů v sérii Vetřelec nej­za­jí­ma­věj­ší a Vetřelec: Romulus nijak nevy­bo­ču­je z tra­di­ce. Andy, a zejmé­na jeho vztah s Rain, pat­ří k tomu zají­ma­věj­ší­mu, co se zde děje, i když film někte­rá nasto­le­ná téma­ta plně nepro­zkou­má. A když Andy „aktu­a­li­zu­je“ svůj ope­rač­ní sys­tém, Jonsson pře­kva­pi­vě efek­tiv­ně roz­ví­jí novou osob­nost jen s názna­kem minu­los­ti.

Vetřelec: Romulus hra­je vět­ši­nou na jis­to­tu, s výjim­kou závě­ru, kte­rý vyu­ží­vá býva­lé­ho bas­ket­ba­lo­vé­ho hrá­če Roberta Bobroczkyiho pro maxi­mál­ní plí­ži­vý efekt, a nemá pře­hna­né gore ani napě­tí, kte­ré by kou­sa­lo neh­ty, jako někte­ré reži­sé­ro­vy před­cho­zí fil­my. Přesto se nic netu­ší­cí divá­ci, kte­ří se vyda­jí do kina na horor v polo­vi­ně srp­na, dočka­jí a mož­ná budou stej­ně šoko­vá­ni jako v roce 1979.

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový

---