Drsný velitel startu NASA a energická nová ředitelka pro styk s veřejností se střetnou ve filmu Vezmi mě na Měsíc, nové romantické komedii, která je opravdu netradiční a právě se hraje v pražských kinech. Tento svižný, lehký film se v první polovině opírá o kouzlo hlavních představitelů Scarlett Johansson a Channinga Tatuma, ale během svého dechberoucího vyvrcholení se zvrhne v naprosté šílenství.
Naprostá šílenost, kterou se film Vezmi mě na Měsíc stává, porušuje veškerou úctu k divákům a překračuje hranice vkusu, etiky i prostého zdravého rozumu. Přesto si zachovává jistou přitažlivost, když sledujeme, jak se věci stávají naprosto šílenými. Níže najdete více než mírné spoilery.
Ve filmu Vezmi mě na Měsíc hraje Tatum Colea Davise, ředitele NASA pro start na mysu Canaveral, který má na starosti misi Apollo 11. Jeho role je vskutku výjimečná. Johanssonová je Kelly Jonesová, uhlazená newyorská reklamní manažerka s pochybnou minulostí, kterou najal vládní agent Moe Berkus (Woody Harrelson), aby se starala o marketing mise na Měsíc a udržovala zájem veřejnosti a zajistila tak další financování NASA.
Bezohledný Davis, pronásledovaný předchozí neúspěšnou misí, při níž zahynuli astronauti a jejich přátelé, se okamžitě střetne s intrikánem Jonesem, který ho obchází, aby zajistil firemní vazby, a trvá na tom, aby součástí mise Apollo byla i těžká kamera, která by přenášela záběry z přistání na Měsíci. Není odměnou za uhodnutí, že mezi dvojicí vznikne romantická přitažlivost, přestože se v kanceláři střetnou.
Samozřejmě, že za mnoha událostmi, o nichž se ve filmu Vezmi mě na Měsícpíše, stojí skuteční lidé (Julian Scheer byl PR manažerem zodpovědným za propagaci mise Apollo 11 a Davis je sloučením různých ředitelů startů NASA) a je trochu škoda, že na rozdíl třeba od Skrytých čísel se o skutečných lidech, kteří za misí stáli, nic nedozvíme. Ale to je alespoň zčásti odpuštěno bezproblémovou charismatickou prací Johanssonové a Tatuma, která táhne první polovinu filmu.
Vezmi mě na Měsíc však nabere drastický obrat ve své druhé polovině, která se nevysvětlitelně změní v konspirační film o falešném přistání na Měsíci. Protože se Davisův nápad natočit přistání na Měsíci povedl, trvá Berkus na tom, aby celou událost zinscenovali ve studiu, bez vědomí Davise i ostatních pracovníků NASA, a měli tak naprostou kontrolu nad záběry, které pošlou do éteru.
Tohle je okamžitě nechutná záležitost; nejenže film Leť se mnou na Měsíc zamlčuje skutečné osoby a události spojené s misí na Měsíc, ale nyní do něj jako na zavolanou začleňuje materiál z konspiračních teorií. A na rozdíl od něčeho takového, jako je Kozoroh 1, nikdy nepřebírá odpovědnost za jakékoli reálné důsledky, které by zinscenovaná mise vyžadovala.
Kromě toho je to však naprosto nesmyslné. Plán ve filmu Vezmi mě na Měsíc je vyslat astronauty na Měsíc, nechat je myslet si, že pořizují záběry, ale sabotovat kameru a nahradit jejich živý přenos záznamem ze studia. Takže máme na scéně herce, kteří sledují živě vysílaný zvuk z přistání na Měsíci a napodobují pohyby astronautů. Co by se stalo, kdyby se při misi něco pokazilo, což by se okamžitě projevilo ve zvuku?
Předstírat přistání na Měsíci ve vaší ulítlé romantické komedii je možná nevkusné, ale přinejmenším to dává smysl. Ale jak skutečné přistání na Měsíci, tak zároveň i jeho fingování je tak mimo mísu, že to způsobí sebedestrukci filmu.
Je to škoda, protože ve filmu Vezmi mě na Měsíc je toho hodně, co se vám může líbit. Režisér Greg Berlanti (Láska, Simon) udržuje hladký průběh i přes dlouhou stopáž a z filmu je cítit skutečná láskyplná nostalgie při ztvárnění floridského venkova roku 1969. A kromě dvou schopných hlavních představitelů jsou tu i zábavné vedlejší role Raye Romana v roli leteckého inženýra a Jima Rashe jako režiséra reklamy najatého k natočení falešného přistání.
Jenže ono falešné přistání natolik dominuje příběhu, že je to jediné, co si většina diváků z filmu Vezmi mě na Měsíc odnese. Bylo zde více příležitostí, buď vyprávět smysluplný příběh ze skutečného světa, nebo zábavný odlehčený příběh, který skutečným událostem vzdává hold tím, že se odehrávají na pozadí. AleVezmi mě na Měsíc vybočuje z kolejí fiktivním příběhem, který působí méně fundovaně než popový koláč Jerryho Seinfelda Frosted.
Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový
Nejnovější komentáře