Zachraňte pana Bankse | Saving Mr. Banks [70%]

Biografických sním­ků je v kinech do roka hned něko­lik. Skutečné pří­běhy veli­ká­nů nebo inspi­ra­tiv­ní život­ní pří­běhy lidí zkrát­ka táh­nou. Co ale tako­vý pří­běh jed­no­ho fil­mo­vé­ho veli­ká­na o tom, jak se dlou­há léta sna­žil ulo­vit jed­nu z neja­trak­tiv­něj­ších kniž­ních před­loh pro své fil­mo­vé stu­dio? Přesně o tom je totiž sní­mek Zachraňte pana Bankse, kte­rý před dvě­ma týd­ny při­šel i do čes­kých kin a vče­ra se na udí­le­ní cen uchá­zel, i když neú­spěš­ně, o cenu aka­de­mie za nej­lep­ší hudeb­ní slož­ku fil­mu. Film pojed­ná­vá o vzni­ku jed­no­ho z nej­vět­ších fil­mo­vých hitů stu­dia disney, kniž­ní adap­ta­ci Mary Poppins z roku 1964 a o tom, jaké peklo pro­du­cen­tům děla­la autor­ka původ­ní­ho tex­tu P.L. Traversová. 

Velikán fil­mo­vé­ho prů­mys­lu a pohá­dek zvláš­tě, Walt Disney (Tom Hanks), se sna­ží už dlou­há leta pře­mlu­vit autor­ku P.L. Traversovou (Emma Thompson) k tomu, aby mu poskyt­la prá­va na svo­ji kni­hu Mary Poppins. Ta ovšem neu­stá­le odmí­tá i přes­to, že se po letech vyjed­ná­vá­ní necha­la zahnat do kou­ta kvů­li vlast­ní finanč­ní nou­zi a sou­hla­si­la před­běž­ně se zfil­mo­vá­ním, pokud bude mít ona jako autor­ka posled­ní slo­vo. Tím, že s tako­vou­to pod­mín­kou Disney sou­hla­sil, se však vysta­vil napros­to neče­ka­né­mu a kom­plex­ní­mu vyjed­ná­vá­ní, při kte­rém stá­le nespo­ko­je­ná autor­ka měni­la vše mož­né a vymýš­le­la si i ty nejabsurd­něj­ší věci, jen aby se moh­la odů­vod­ně­ně vyhnout zpo­pu­la­ri­zo­vá­ní své dra­ho­cen­né lát­ky do for­my zpí­va­né­ho a čás­teč­ně ani­mo­va­né­ho pro­duk­tu ame­ric­ké absurd­ní zába­vy. Nebo je snad kámen úra­zu někde jin­de? 

S bio­gra­fic­ký­mi fil­my bývá jeden zásad­ní pro­blém. Člověk tak nějak zhru­ba ví co od nich čekat a málo­kdy se sní­mek podob­né­ho raže­ní vyma­ní z vyšla­pa­ných kole­jí toho­to žán­ru. A co si bude­me nalhá­vat, Zachraňte pana Bankse ve stop­pách kla­sic­ké­ho bio­gra­fic­ké­ho sním­ku roz­hod­ně jde. Zatracovat dopře­du bys­te jej ale roz­hod­ně nemě­li. 

I přes­to, že totiž spo­lé­há na kla­sic­ké žánro­vé fígle a ori­gi­na­li­tou zrov­na nehý­ří, je hned něko­lik důvo­dů, proč tomu­to na sku­teč­né pro­duk­ci zalo­že­ném sním­ku dát šan­ci. Jedním z nich je beze­spo­ru ona zmí­ně­ní na cenu aka­de­mie nomi­no­va­ná hudeb­ní slož­ka, kte­rá si vás zkrát­ka zís­ká a Thomas Newman v ní dává vzpo­me­nout na své nej­vět­ší kous­ky jako Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank nebo Americká krá­sa. Ta totiž dává doce­la s pře­hle­dem zapo­me­nout na sou­čas­nou dobu a nechá divá­ka pono­řit se napl­no do atmo­sfé­ry dvou časo­vých rovin, ve kte­rých se sní­mek ode­hrá­vá. Druhým, nemé­ně důle­ži­tým prv­kem, proč strá­vit dvě hodi­ny ve spo­leč­nos­ti sním­ku je jeho vel­mi sym­pa­tic­ké herec­ké obsa­ze­ní. Emma Thompson coby roz­mr­ze­lá brit­ská autor­ka ve vel­kém svě­tě ame­ric­ké­ho fil­mu je bez­chyb­ná, Jason Schwartzman coby hudeb­ní skla­da­tel Richard M. Sherman zase jed­nou fun­gu­je také se vším všu­dy a Tom Hanks si roli krá­le fil­mo­vé ani­ma­ce zkrát­ka uží­vá a divá­ci s ním. 

John Lee Hancock na režij­ním fun­gu­je více než obstoj­ně, je však ale tro­chu ško­da, že to všem kazí až pří­liš na jis­to­tu jdou­cí scé­nář. Ten totiž postrá­dá pře­de­vším onu hra­vost, kte­rá jinak v rám­ci fil­mu hra­je tak důle­ži­tou roli. V momen­tě kdy se film začne pohy­bo­vat smě­rem k něče­mu zají­ma­věj­ší­mu a ori­gi­nál­něj­ší­mu, otě­že­mi je strh­nut násil­ně zpět do kla­sic­kých kole­jí, kde se jed­ná o sice solid­ní avšak mír­ně vyčpě­lou prá­ci. 

Zachraňte pana Bankse je ale i přes­to doce­la zají­ma­vou vol­bou na večer­ní pro­gram. V rám­ci své­ho pří­bě­hu totiž pocti­vě pro­dá­vá atmo­sfé­ru jak raných šede­sá­tých let, tak počát­ků minu­lé­ho sto­le­tí, hudeb­ní dopro­vo­dy a vlož­ky jsou více než pří­jem­nou nápl­ní slab­ších i sil­něj­ších chvil fil­mu a tam, kde tro­chu zaspá­vá scé­nář, vět­ši­nou fun­gu­je více než sym­pa­tic­ké obsa­ze­ní. Nejedná se o kdo­ví­jak zásad­ní sní­mek posled­ních mesí­ců, hle­dá­te li však poho­do­vou podí­va­nou, kte­rá vám tře­ba i dovo­lí nahléd­nout i tro­chu pod poklič­ku jed­no­ho z kla­sic­kých děl továr­ny na sny, roz­hod­ně tady nešláp­ne­te ved­le.