My Soul to Take (2010)

Narodili se ve stej­ný den. Teď však musí všich­ni zemřít rukou séri­o­vé­ho vra­ha, kte­rý před svou smr­tí slí­bil svou pomstu…

No nevím, ale řekl bych, že od začát­ku nové­ho „tisí­ci­le­tí“ to jde s Wesem z kop­ce. Neviděl jsem zatím všech­ny jeho fil­my, ale ty posled­ní sto­jí za hov­no. Moc se mi nelí­bil ani Vřískot 3 ani 4 a tohle už vůbec ne. Cravene, Cravene, to zas byla kra­vi­na. Horor nato­če­ný snad pro dva­nác­ti­le­té pub­li­kum by mož­ná ješ­tě doká­zal zaujmout svou myš­len­kou (poin­tou), ale to by to muse­lo být nato­če­né úpl­ně jiným způ­so­bem. Další teen vyvraž­ďo­vač­ka, kte­rá se nás sna­ží zaujmout pře­de­vším kupou nud­ných dia­lo­gů, topor­ných herec­kých výko­nů a mini­mem zají­ma­vých scén nemá šan­ci na úspěch ani náho­dou. Zvlášť když se vět­ši­na mord scén opět ode­hrá­vá mimo záběr kame­ry a ješ­tě nám jsou nabíd­nu­ty tak uspá­va­jí­cím způ­so­bem, že to snad ani není mož­né. O logi­ce se tu radě­ji ani bavit nebu­du. Přitom začá­tek, zas až tak hroz­ný nebyl. Připadal jsem si jak při sle­do­vá­ní seri­á­lu Dawson’s Creek – tady taky vět­ši­na lozi­la oknem…

Charakteristika jed­not­li­vých postav byla tak ubo­há, až se mi za ně chtě­lo „bre­čet“. Atmosféra až na pár oka­mži­ků nulo­vá a o napě­tí, bych taky radě­ji nemlu­vil. Bylo tu sice mož­né nara­zit na něko­lik zají­ma­vých momen­tů, jen­že ty to už pros­tě nedo­ká­za­li zachrá­nit. Zatím nej­hor­ší reži­sé­rův film, jaký jsem měl mož­nost vidět. Původně jsem si mys­lel, že za tou ubo­hos­tí bude malý roz­po­čet, ale jak jsem zjis­til, tvůr­ci měli dosta­teč­ný kapi­tál (no a vzhle­dem k výbě­ru her­ců jim toho muse­lo zůstat hafol), tak­že nechá­pu, kde byl hlav­ní pro­blém. Přišlo mi, jako­by se jen všich­ni sna­ži­li, co nej­rych­le­ji sní­žit počet postav na mini­mum a při­tom se jim to někde v půli ces­ty vymknu­lo z rukou.

Přitom sta­či­lo si víc pohrát s eli­mi­na­cí sed­mič­ky. Během krát­ké chví­le totiž vět­ši­na při­jde o život a divák z toho má pěk­né kulo­vé. Tím pádem se od toho odví­je­la i atmo­sfé­ra. Chtělo to hlav­ně si pohrát s napě­tím, jen­že to se za celou dobu dosta­vi­lo asi dva­krát. I samot­ný závěr nena­bíd­nul žád­né vel­ko­le­pé finá­le – no hlav­ně tam se kupi­la jed­na nelo­gic­ká věc za dru­hou. Měl jsem sto chu­tí to vypnout, ale sta­teč­ně jsem se dodí­val až do kon­ce. My Soul to Také urči­tě niko­mu dopo­ru­čo­vat nebu­du. Spíš se tomu­to fil­mu vyhně­te vel­kým oblou­kem. 

Hodnocení:
30%