Jako vždy shlédnete tradiční kupu reklam, nových trailerů na žhavé filmové novinky a tradiční upoutávku společnosti FOX 20century. Poté se rozběhne samotný na výsost očekávaný film. Dvě armády jak vystřižené ze série filmů o králi Artušovi stojí proti sobě na nekonečně vysokém mostě, pod nímž se v hlubinách větrného víru topí hejna vran. Posléze zjistíte, že jednotlivé armády reprezentují Světlo, kterému se tolik příčí veškeré válečné konflikty, a Temnotu, jejíž existence visí pouze na požitku ze zabíjení. Bitva je nekonečně litá a krutá, jak jsme dobře zvyklí z hollywoodských trháků.
Ano je to tak, opět sedíte v kině s popcornem v ruce a colou, upevněnou ve speciálním držáku u křesla. Váš partner sedí vedle vás a šeptá vám do ouška různé intimnosti. Říkáte si : „Nic nového pod Sluncem ? Další večer strávený s enormně oklepaným americkým klišé ?“ Ano, máte pravdu. Alespoň do chvíle než se rozpředou dějová vlákna filmu se o nic úžasného nejedná. Avšak dočkejte času jako husa klasu, říká se…
Nehledě na vaše narůstající rozlícení, že jste opět zbytečně vyhodili majlant za takovou hovadinu, bitva pokračuje. Král Temných si užívá pohled na explodující těla nepřátel a hlasitě řve vzrušením. Král Světla, jehož tvář je poseta kapkami čerstvé krve, stojí stranou a se slzou na víčku pozoruje jatka svých bojovníků. Bitva je vyrovnaná. Nikdo nevyhrává, nikdo neprohrává. Králové tedy uzavírají mezi sebou křehký mír a ustanovují strážce, kteří budou dohlížet na rovnováhu dobra a zla na Zemi, jedni v noci, druzí ve dne. Tito strážci mají nadpřirozené schopnosti a po staletí jsou zavázáni sloužit Denní či Noční hlídce.
Ano, to je tedy Noční hlídka. Skupina dobrých a Světlu oddaných služebníků, jenž po nocích vymítá ze světa přebytečné zlo, skrývané nejčastěji v podobě krvelačných upírů, čarodějek či vlkodlaků. Hlavní příběhová linie se točí okolo mladíka Antona, který v sobě objeví své nadpřirozené schopnosti a stane se členem Noční hlídky.
I přesto, že úvodní bitva je doprovázena anglicky mluvícím vyprávěčem, celý film je čistě záležitostí Ruské filmařské školy, což se odráží jak na jazyku postav, tak na místě konání celého příběhu (Moskva, 2004). Nelze v žádném případě říci, že by Ruština nějak znehodnocoval dialogy, ba naopak…Je docela příjemné odpočinout si od už trochu fádní angličtiny a zaposlouchat se do slovanského, nám tolik příbuzného, jazyka. Leč co je potřeba nejvíce vyzvednout na povrch jsou filmové a grafické efekty. Pokud byste od Ruského týmu čekali nějaké předválečné groteskně vypadající omalovánky, pak by vás pohled na Noční hlídku jisto jistě vytrhl z hlubokého snění a vrhl by vás zpátky do soudobé reality, ve které Rusové hrají jednu z dominantních rolí na poli počítačové grafiky. Ve svém trháku tvůrci totiž vytáhli opravdu vysoké karty a nechali za sebou i pěknou řadu „hollywoodských hvězdiček“. Snad jedině, co by potřebovalo ještě dopilovat je přehlednost bitevní vřavy, ale jde přeci o boj Temna se Světlem, tudíž nějaký ten chaos je určitě na místě.
Nicméně nejen silně profláknutá počáteční bitva je kazem na kráse tohoto filmu. Ihned poté, co se děj začne ubírat zajímavějším směrem se na scéně objevuje spousta těžko pochopitelných zápletek, které vám poměrně snadno zamotají hlavu. Nemluvě o tom, že se vámi tak toužený a očekávaný dramatický konec vůbec nedostaví a na místo něj vás čeká jednoduché, uspěchané a bezduché rozuzlení, které ovšem (pro mnohé bohu dík) zcela postrádá prvky happy-endu.
I přes počáteční mírné znechucení z tohoto filmu musím nakonec konstatovat , že Rusové natočili originální, a na evropské poměry velice kvalitní film, který by mohli ocenit především fanouškové legendárního Matrixu, stejně tak ovšem i příznivci jiných kvalitních akčních filmů. V poslední době se razí trend „otevřených zakončení filmu“ a ani u Noční hlídky tomu není jinak. Počkejme si tedy co dalšího nám nový ruský tým naservíruje a doufejme, že i pro příště bude platit známé přísloví o tiché vodě meloucí břehy stříbrného filmového plátna.
Nejnovější komentáře