Noční hlídka aneb paňemaješ pa Rusky ?

Jako vždy shléd­ne­te tra­dič­ní kupu reklam, nových trai­le­rů na žha­vé fil­mo­vé novin­ky a tra­dič­ní upou­táv­ku spo­leč­nos­ti FOX 20century. Poté se roz­běh­ne samot­ný na výsost oče­ká­va­ný film. Dvě armá­dy jak vystři­že­né ze série fil­mů o krá­li Artušovi sto­jí pro­ti sobě na neko­neč­ně vyso­kém mos­tě, pod nímž se v hlu­bi­nách větr­né­ho víru topí hej­na vran. Posléze zjis­tí­te, že jed­not­li­vé armá­dy repre­zen­tu­jí Světlo, kte­ré­mu se tolik pří­čí veš­ke­ré váleč­né kon­flik­ty, a Temnotu, jejíž exis­ten­ce visí pou­ze na požit­ku ze zabí­je­ní. Bitva je neko­neč­ně litá a kru­tá, jak jsme dob­ře zvyklí z holly­wo­od­ských trhá­ků.

Ano je to tak, opět sedí­te v kině s pop­cor­nem v ruce a colou, upev­ně­nou ve spe­ci­ál­ním držá­ku u křes­la. Váš part­ner sedí ved­le vás a šeptá vám do ouš­ka růz­né intim­nos­ti. Říkáte si : „Nic nové­ho pod Sluncem ? Další večer strá­ve­ný s enorm­ně okle­pa­ným ame­ric­kým klišé ?“ Ano, máte prav­du. Alespoň do chví­le než se roz­pře­dou dějo­vá vlák­na fil­mu se o nic úžas­né­ho nejed­ná. Avšak dočkej­te času jako husa kla­su, říká se…

Nehledě na vaše narůs­ta­jí­cí roz­lí­ce­ní, že jste opět zby­teč­ně vyho­di­li maj­lant za tako­vou hova­di­nu, bitva pokra­ču­je. Král Temných si uží­vá pohled na explo­du­jí­cí těla nepřá­tel a hla­si­tě řve vzru­še­ním. Král Světla, jehož tvář je pose­ta kap­ka­mi čer­stvé krve, sto­jí stra­nou a se slzou na víč­ku pozo­ru­je jat­ka svých bojov­ní­ků. Bitva je vyrov­na­ná. Nikdo nevy­hrá­vá, nikdo nepro­hrá­vá. Králové tedy uza­ví­ra­jí mezi sebou křeh­ký mír a usta­no­vu­jí stráž­ce, kte­ří budou dohlí­žet na rov­no­váhu dob­ra a zla na Zemi, jed­ni v noci, dru­zí ve dne. Tito stráž­ci mají nad­při­ro­ze­né schop­nos­ti a po sta­le­tí jsou zavá­zá­ni slou­žit Denní či Noční hlíd­ce.

Ano, to je tedy Noční hlíd­ka. Skupina dob­rých a Světlu odda­ných slu­žeb­ní­ků, jenž po nocích vymí­tá ze svě­ta pře­by­teč­né zlo, skrý­va­né nej­čas­tě­ji v podo­bě krve­lač­ných upí­rů, čaro­dě­jek či vlkodla­ků. Hlavní pří­bě­ho­vá linie se točí oko­lo mla­dí­ka Antona, kte­rý v sobě obje­ví své nad­při­ro­ze­né schop­nos­ti a sta­ne se čle­nem Noční hlíd­ky.

I přes­to, že úvod­ní bitva je dopro­vá­ze­na ang­lic­ky mlu­ví­cím vyprá­vě­čem, celý film je čis­tě zále­ži­tos­tí Ruské fil­mař­ské ško­ly, což se odrá­ží jak na jazy­ku postav, tak na mís­tě koná­ní celé­ho pří­bě­hu (Moskva, 2004). Nelze v žád­ném pří­pa­dě říci, že by Ruština nějak zne­hod­no­co­val dia­lo­gy, ba naopak…Je doce­la pří­jem­né odpo­či­nout si od už tro­chu fád­ní ang­lič­ti­ny a zapo­slou­chat se do slo­van­ské­ho, nám tolik pří­buz­né­ho, jazy­ka. Leč co je potře­ba nej­ví­ce vyzved­nout na povrch jsou fil­mo­vé a gra­fic­ké efek­ty. Pokud bys­te od Ruského týmu čeka­li něja­ké před­vá­leč­né gro­tesk­ně vypa­da­jí­cí oma­lo­ván­ky, pak by vás pohled na Noční hlíd­ku jis­to jis­tě vytr­hl z hlu­bo­ké­ho sně­ní a vrhl by vás zpát­ky do sou­do­bé rea­li­ty, ve kte­ré Rusové hra­jí jed­nu z domi­nant­ních rolí na poli počí­ta­čo­vé gra­fi­ky. Ve svém trhá­ku tvůr­ci totiž vytáh­li oprav­du vyso­ké kar­ty a necha­li za sebou i pěk­nou řadu „holly­wo­od­ských hvěz­di­ček“. Snad jedi­ně, co by potře­bo­va­lo ješ­tě dopi­lo­vat je pře­hled­nost bitev­ní vřa­vy, ale jde pře­ci o boj Temna se Světlem, tudíž něja­ký ten cha­os je urči­tě na mís­tě.

Nicméně nejen sil­ně proflák­nu­tá počá­teč­ní bitva je kazem na krá­se toho­to fil­mu. Ihned poté, co se děj začne ubí­rat zají­ma­věj­ším smě­rem se na scé­ně obje­vu­je spous­ta těž­ko pocho­pi­tel­ných záple­tek, kte­ré vám poměr­ně snad­no zamo­ta­jí hla­vu. Nemluvě o tom, že se vámi tak tou­že­ný a oče­ká­va­ný dra­ma­tic­ký konec vůbec nedo­sta­ví a na mís­to něj vás čeká jed­no­du­ché, uspě­cha­né a bez­du­ché rozuz­le­ní, kte­ré ovšem (pro mno­hé bohu dík) zce­la postrá­dá prv­ky happy-endu.

I přes počá­teč­ní mír­né zne­chu­ce­ní z toho­to fil­mu musím nako­nec  kon­sta­to­vat , že Rusové nato­či­li ori­gi­nál­ní, a na evrop­ské pomě­ry veli­ce kva­lit­ní film, kte­rý by moh­li oce­nit pře­de­vším fanouš­ko­vé legen­dár­ní­ho Matrixu, stej­ně tak ovšem i pří­z­niv­ci jiných kva­lit­ních akč­ních fil­mů. V posled­ní době se razí trend „ote­vře­ných zakon­če­ní fil­mu“ a ani u Noční hlíd­ky tomu není jinak. Počkejme si tedy co dal­ší­ho nám nový rus­ký tým naser­ví­ru­je  a dou­fej­me, že i pro příš­tě bude pla­tit zná­mé pří­slo­ví o tiché vodě melou­cí bře­hy stří­br­né­ho fil­mo­vé­ho plát­na.