Last of the Living (2009)

Většina oby­va­tel Nového Zélandu se naka­zí nebez­peč­ným virem a praš­tě­ná tro­ji­ce kama­rá­dů spo­leč­ně s mla­dou věd­ky­ní jsou jejich zřej­mě jedi­nou šan­cí na záchra­nu…

Nový Zéland postih­la apo­ka­ly­psa, ve kte­ré drti­vou vět­ši­nu oby­va­tel pro­mě­nil zákeř­ný virus v agre­siv­ní tvo­ry (zom­bie). Trojice kama­rá­dů Morgan, Ash a Johnny jsou jed­ni z mála, kte­ří se dosud nena­ka­zi­li. Jejich toul­ky měs­tem za obsta­rá­ním zásob jíd­la a pití jsou plné nebez­pe­čí a nástrah, ale zatím jim přá­lo štěs­tí. Jednoho dne se jejich kro­ky zkří­ží s mla­dou ženou Stef, kte­rá tvr­dí, že má u sebe jis­té vzor­ky, ze kte­rých by doká­za­la v labo­ra­to­ři udě­lat pro­ti­lék, jenž by snad mohl uzdra­vit všech­ny naka­že­né. Přátelé se jí roz­hod­nou pomo­ci, ale vel­mi brzy budou své­ho roz­hod­nu­tí hoř­ce lito­vat…

Režie: Logan McMillan

Rok výro­by: 2009

Délka: 88 min

Země: Nový Zéland

Hrají:

Morgan Williams...(Morgan)

Ashleigh Southam...(Ash)

Robert Faith...(Johnny)

Emily Paddon-Brown...(Stef)

Mark Hadlow...(otec Stef)

...a dal­ší

Opět jsem udě­lal vel­kou chy­bu a pus­til si dal­ší zom­bie kou­sek, kte­rý mi už hod­ně dlou­ho ležel na dis­ku. Nechápu, proč dělám pořád stej­nou chy­bu (když zom­bie žánr vůbec nemu­sím a až na pár svět­lých výji­mek, mě tyhle fil­my pros­tě neba­ví) – jenomže jich mám ve své fil­mo­té­ce ješ­tě oprav­du hod­ně. Říkal jsem si, že už jsem dlou­ho nevi­děl nic od „Protinožců“ nebo Zélanďanů, no a tak jsem sáh­nul po tom­to kous­ku. A opět se uká­za­lo, že to byl dal­ší vel­ký pře­šlap. Last of the Living ač horo­ro­vá zom­bie kome­die oprav­du za moc nesto­jí a níz­ké hod­no­ce­ní napříč inter­ne­tem je toho jas­ným a zce­la opráv­ně­ným důka­zem.

Amatérský níz­ko­roz­počto­vý počin pří­liš kva­lit­ní podí­va­né nena­bíd­ne, ale abych mu jen nekřiv­dil, něko­lik směš­ných scé­nek (momen­tů) tu k vidě­ní oprav­du je. Bohužel je jich jak šafrá­nu. Ač tu není pří­liš postav, žád­ná z nich mi neby­la nějak zvlášť sym­pa­tic­ká a ústřed­ní tro­ji­ce blbeč­ků mi lez­la dost na ner­vy. Zvláště pak ve dru­hé půl­ce fil­mu. Do setká­ní se Stef v kos­te­le, občas doká­za­li vypo­tit i něja­kou tu humor­nou hláš­ku, nebo se svou neši­kov­nos­tí dosta­li do nejed­né šla­masty­ky.

Poté se už pře­pnu­lo do „akč­něj­ší­ho módu“ a to byl kámen úra­zu. Velmi sla­bé spe­ci­ál­ní efek­ty i mas­ky. Ne zrov­na vyda­ře­ná kame­ra a střih tomu taky moc nepo­moh­li a do toho vše­ho se tam zača­li řešit osob­ní spo­ry jed­not­li­vých akté­rů. Takže se dosta­vi­la ješ­tě vět­ší nuda, kte­rou moc neo­ži­vi­lo ani těch něko­lik sou­bo­jů s naka­že­ný­mi. Asi nej­víc se mi líbi­la ta jejich kára a to je sak­ra málo.

Last of the Living tak řadím k těm zatím asi nej­slab­ším novozéland­ským fil­mům, kte­ré jsem měl tu čest vidět. Není to vylo­že­ná tragé­die, ale i tak tomu víc jak pod­prů­měr­né ohod­no­ce­ní nedám.

Hodnocení:

30%