Panelák (1992)

V tom­to praž­ském pane­lá­ku umí­ra­jí lidé za podiv­ných okol­nos­tí, nebo jde jen o buj­nou fan­ta­zii jed­né sou­sed­ky…?

Zoufalá a vystra­še­ná mla­dá žena Erika Lamerová, požá­dá o pomoc sen­zi­bi­la Mádra. Je totiž pře­svěd­če­ná, že v jejím pane­lá­ku musí pře­bý­vat něja­ká for­ma Zla, kte­rá má na svě­do­mí již dva lid­ské živo­ty. Muž se tedy vydá­vá na prů­zkum pane­lo­vé­ho domu, kde se kro­mě správ­ce Straky setká­vá i s mla­dým klu­či­nou Jílkem a přes­to­že se mu na domě někte­ré věci nelí­bí, nena­chá­zí nic zne­po­ko­ju­jí­cí­ho. Ovšem jen do chví­le, kdy umí­rá dal­ší člo­věk a na pra­hu dve­ří se mu obje­ví samot­ná poli­cie…

Režie: Jiří Věrčák

Rok výro­by: 1992

Délka: 31 min

Země: Československo

Hrají:

Izabela Schenková...(Erika Lamerová)

Michal Pešek...(kapitán Petrus)

Jiří Zobač...(senzibil Mádr)

Ota Jirák...(správce Straka)

Jan Kalous...(mladý Jílek)

Jiří Wohanka

...a dal­ší

Úplnou náho­dou jsem nara­zil na ten­to stře­do­me­tráž­ní čes­ko­slo­ven­ský kri­mi pří­běh, kte­rý tak troš­ku koke­tu­je i s „horo­ro­vým žánrem“ – ovšem jen co se rádo­by „mys­te­ri­óz­ní vlož­ky“ týče, jinak s ním totiž nemá abso­lut­ně nic spo­leč­né­ho. Když však za podiv­ných okol­nos­tí umí­ra­jí lidé a poli­cie tvr­dí, že jde o nešťast­ná úmr­tí bez cizí­ho zavi­ně­ní – něco tu smr­dí – zvláš­tě je-li jed­na z vašich sou­sek dost báz­li­vá a má buj­nou fan­ta­zii. Ostatně ti co byd­lí na síd­liš­ti, ví, že tako­vých se najde sko­ro v kaž­dém bará­ku i více než jen jed­na.

Bohužel nám to je celé podá­no ne zrov­na dva­krát záživ­nou for­mou a ozvu­če­ní sním­ku rov­něž nemá moc val­nou kva­li­tu. Dá se tu však nara­zit na něko­lik záchvěvů (poku­sů) navo­dit ale­spoň tro­chu tíži­vou atmo­sfé­ru. Pro odleh­če­ní se sna­ží vtip­ko­vat sám pan správ­ce, kte­rý v podá­ní Jiráka pat­řil k těm zají­ma­věj­ším posta­vám v tom­to pří­bě­hu. Příběhu, jehož závěr mož­ná něko­ho pře­kva­pí, jiný se jen zlo­my­sl­ně ušklíb­ne, máv­ne rukou a na celý Panelák hned zapo­me­ne.

Samotná kva­li­ta sním­ku je dle mého na pod­prů­měr­né úrov­ni. Alespoň na těch 50% to dotla­či­lo duo Jirák a Schenková. Nicméně ani neli­tu­ji, že jsem se na tuto čes­ko­slo­ven­skou jed­no­hub­ku podí­val. Jako per­lič­ka na jed­no podí­vá­ní se to pře­žít dá – a nebo jak je v tom­to pří­bě­hu zvy­kem ne?

Hodnocení:

50%