Sejmout zabijáka | Kill The Irishman [60%]

http://www.csfd.cz/film/268278-sejmout-zabijaka/

Mafiánských fil­mů je stá­le dost. Nevím čím to je, nicmé­ně vari­a­cí na téma mafie bylo nato­če­nou v his­to­rii oprav­du hod­ně a ačko­liv již v sou­čas­nos­ti nejsou tak obvyk­lé, stéle se točí a točit budou. Svědčí o tom tře­ba i nedáv­ný úspěch seri­á­lu Boardwalk Empire na HBO. Ne vždy se však jed­ná o smyš­le­né pří­běhy. Amerika totiž nena­bíd­la jen Al Caponeho ale i mno­ho dal­ších. Jedním z nich byl i Ir Danny Greene, kte­rý v 70. letech minu­lé­ho sto­le­tí pořád­ně zatá­pěl Clevelandské mafii. 

Amerika se v minu­lém sto­le­tí nesta­la novým úto­čiš­těm jen Italů. V někte­rých měs­tech do zále­ži­tos­tí pro­mlou­va­li tře­ba prá­vě i Irové. Danny Green byl jed­ním z nich. Na počát­ku pocti­vý občan, kte­rý se díky své píli a sho­dě okol­nos­tí dosta­ne na vrchol odbo­rář­ské unie. Právě díky tomu se však dává dohro­ma­dy z jed­ním z míst­ních vyso­ce posta­ve­ných před­sta­vi­te­lů mafie, Johnem Nardim. S jeho pomo­cí se tak stá­vá obá­va­ným mužem, kte­rý budí při­ro­ze­ný respekt a z dří­věj­ší­ho upo­ce­né­ho děl­ní­ka se stá­vá muž, kte­rý tou­ží po vrcho­lu. Cesta na něj však nebu­de snad­ná, neboť v ces­tě sto­jí celá Clevelandská pobočka mafie, kte­rou navíc pod­po­ru­je New Yorkská rodi­na, chrá­ní­cí své zájmy v míst­ní oblas­ti.

Předně je tře­ba pozna­me­nat, že sní­mek Sejmout zabi­já­ka není pří­mo áčko­vým titu­lem což je na něm mož­ná až pří­liš vidět. Vizuální strán­ka pro­klá­da­ná sku­teč­ný­mi dobo­vý­mi tele­viz­ní­mi zábě­ry je více než dosta­ču­jí­cí, ovšem pro­blém je vidět při nároč­něj­ších vizu­ál­ních efek­tů, kte­ré vypa­da­jí až pří­liš digi­tál­ně, což spí­še ško­dí, film by se bez nich obe­šel. Nicméně, kro­mě toho se jed­ná o dob­ře obsa­ze­nou kri­mi­nál­ku, kte­rá byť to tak nevy­pa­dá, má ambi­ce lehce pře­sáh­nout šeď prů­mě­ru. Kvůli čemu?

No hlav­ně je to díky zvlád­nu­té­mu vyprá­vě­ní, neboť pro­dat pří­běh nebo­jác­né­ho Ira jdou­cí­ho více­mé­ně pro­ti vše­mu a všem a při­tom si hrát na seri­oz­nost není úpl­ně nej­leh­čí úkol.  Možná tro­chu chy­bí lin­ka sebe­re­flexe hlav­ní­ho hrdi­ny nicmé­ně to je znač­ně limi­to­vá­no živo­tem sku­teč­né­ho Dannyho. O něco váž­něj­ším pro­blé­mem však je čas­tá absen­ce roz­vo­je ved­lej­ších postav, kte­ré tak i přes svo­ji zají­ma­vost ve sním­ku ode­hra­jí jen epi­zod­ní roli a pokra­ču­je se dále.

V cel­ku ale Sejměte zabi­já­ka fun­gu­je pře­kva­pi­vě dob­ře a i přes svo­ji dél­ku hodi­nu a tři čtvr­tě nestí­há nudit. Pumpuje v pra­vi­del­ných inter­va­lech akč­ní čás­ti s těmi více osob­něj­ší­mi a tak člo­vě­ku při­jde, že Danny i přes nepří­zeň osu­du nemu­sel mít zase až tak špat­ný život.  V béč­ko­vém avšak líbi­vém zpra­co­vá­ní není důvod hle­dat jin­de. I přes své zařa­ze­ní mezi prů­měr­né sním­ky nemá pro­blém kon­ku­ro­vat i dale­ko ambi­ci­oz­něj­ším pro­jek­tům.

V Americe zlo­či­nu nevlád­li jen Italové. V 70. letech jim uká­zal Ir s tvá­ří Raye Stevensona, že zahrá­vat si s Iry není úpl­ně ten nej­lep­ší nápad pod slun­cem. Sejměte zabi­já­ka je sice béč­ko­vá podí­va­ná s nepří­liš vyda­ře­ný­mi zvlášt­ní­mi efek­ty, nicmé­ně pro­dá­vá pří­běh kte­rý vyvr­cho­lil v jed­nu z nej­vět­ších mafi­án­ských válek v his­to­rií se sym­pa­tic­kým tem­pem kte­ré by mu moh­la vel­ká část kon­ku­renč­ních podob­ně ladě­ných sním­ků závi­dět. Nejedná se sice o kdo­ví jakou hitov­ku, avšak retro kri­mi­ná­lek kte­ré zaujmou a nenu­dí zase v posled­ní době tolik není.