Hodnocení článku
(1 hlasů, průměr: 4,00 z 5)
Loading...Skupina teenagerů přijíždí do tábora Crystal Lake, ale jedna věc, kterou o tomto místě netuší, je, že jsou sledováni a záhadně zabíjeni tajemným sériovým vrahem, který touží po pomstě...
Poslední celovečerní Pátek třináctého dorazil v roce 2009. Reboot pod produkční záštitou Michaela Baye měl ideálně nastartovat novou kapitolu této franšízy, na plánovaný sequel ovšem nedošlo. Proč přesně poté vlastně návrat Pátku třináctého na velká plátna od roku 2009 trvá tak dlouho? Můžou za to problémy s právy. Victor Miller napsal scénář k původnímu Pátku třináctého z roku 1980, americký zákon poté umožňuje po 35 letech „vrátit“ práva k dílu zpět do svého vlastnictví. Miller tak v roce 2016 zažádal o zpětné navrácení práv, režisér původního filmu Sean S. Cunningham nicméně označil Millera za pouhého zaměstnance na zakázku, kterému práva vrátit nelze. V roce 2018 soud rozhodl ve prospěch Millera, kterému se tak vrátila práva na první film, nicméně tak nemohl pracovat s ničím, co v sérii přišlo po jeho původním filmu - především na ikonický design slasherového zabijáka Jasona Voorheese nosícího hokejovou masku. Miller si tak mohl realizovat cokoliv, co spadá do kontinuity původního filmu, Cunnigham a jeho společnost Horror Inc. naopak neměla práva na původní příběh.
Fanouškům zabijáka s hororovou maskou nicméně svítá na lepší časy. Se svolením Millera vzniká seriál Crystal Lake od Bryana Fullera (tvůrce seriálu Hannibal), nedávno navíc došlo k potvrzení, že u Horror Inc. vzniká nová videohra a konečně také nový celovečerní film. Nový celovečerní Pátek třináctého dorazí nejspíše až za několik let a bude u toho nejspíše i Sean S. Cunningham, Pátek třináctého nicméně letos slaví 45 let a přeci jen se nějak se tohle výročí oslavit musí. Proto tak vznikl krátký film s názvem Sweet Revenge. Jason Voorhees se v něm představuje se zcela novým designem, za kterým stojí legendární maskér Greg Nicotero, vše poté nasvědčuje tomu, že se odehrává již v 3. kontinuitě za celou historii franšízy. Je to sice jen 15 minut krátký film, který je k dispozici na YouTube, dá se ovšem věřit, že mnohým fanouškům tohoto zabijáka bude stačit, že je možné ho po letech opět vidět v hrané formě.
Za krátkým filmem stojí Mike P. Nelson, který má s horory zkušenosti díky režii třeba Pachu krve 7. Kraťas logicky nemá celovečerní délku, poměrně rychle prokáže, jak je základní koncept slasheru prostoduchý a že na odvyprávění nového příběhu z tohoto světa skutečně není hned potřeba hodina a půl. Skupina teenagerů přijede do Crystal Lake, objeví se maskovaný zabiják, dochází poté ke snadno očekávanému masakru. Kdovíjak zásadní dílo se nekoná, spíše jenom takový malý dáreček pro všechny ty fanoušky, kterých se za 45 let historie série pořád najde více než dost. Po 16 letech je to návrat Jasona Voorheese ve filmovém médiu, i takhle jednohubka je navíc vlastně snesitelnější nežli většina sequelů z původní série.
Zajímavější vlastně začne být Sweet Revenge až v posledních minutách, kdy se objeví potencionálně zajímavý koncept, kdy se ovšem dá snadno věřit, že by jeho případné rozvinutí v případném budoucím celovečeráku bylo velmi kontroverzní a především hardcore fandové série ho nejspíše nevezmou na milost. Očividně laciný kraťas (kdyby někdo tvrdil, že jde o fanouškovský film, věřilo by se tomu vlastně snadno) se ovšem jinak nebojí nádechu brakových kořenů série, režisér a scenárista Nelson minimálně dokáže snadno působit jako fanda, který se snaží přiblížit prvním a těm lépe přijatým filmům série. Z kraťasu možná až příliš trčí reklama na cider Angry Orchard (je to pořád sponzor), největší výhrou je ovšem nakonec opravdu ta zmiňovaná délka. Kraťas tak nemá příliš prostoru na nějaké větší budování atmosféry, stejně ovšem tak nějak vědí, že se objeví Jason Voorhees a opět zmasakruje pár lidí. Ve Sweet Revenge se vrah dokáže dostatečně utrhnout ze řetězů a praktické efekty nikdy nepřestanou mít své kouzlo.
Úsměvné možná může působit fakt, že Jason Voorhees tentokrát není zrovna největší, Schuyler White je v kontextu předchozích představitelů nemrtvého zabijáka v podstatě prckem, vyvolává tak snadno dojem chabého cosplaye. Jak byl ovšem nový design Jasona Voorheese v době zveřejnění obětí kontroverzního přijetí, v praxi vlastně vůbec není pěstí pro oko, byť oči na díry toho zabijáka možná za celou sérii nebyly výraznější, navíc tentokrát Jasonovi krapet více trčí kus hlavy. Lokace nicméně dokáže věrohodně navodit dojem tábora Crystal Lake, herci v rámci možností vlastně docela dobře hrají, v rámci zadání Sweet Revenge tak nějak plní svůj účel. Malý dárek k výročí, který zmiňovaný cider možná propaguje až příliš okatě, je to ovšem dost možná nejlepší věc ze série Pátek třináctého od Pátku třináctého 4 (1984), samozřejmě s výjimkou kultovky Freddy vs. Jason, která ovšem tak nějak zapadá do své vlastí kategorie. Jistě, tohle samo o sobě možná moc neříká, dá se nicméně pořád věřit tomu, že bude Sweet Revenge mnohým jako takový menší dárek ke speciálnímu výročí. Jestli by v takové formě obstál celý celovečerní film? To není tak jisté. Ať tak budoucnost série skrývá jakékoliv trumfy, pořád je snadné doufat, že čekání na plnokrevný Pátek třináctého bude přeci jen uspokojivější. Jestli měl tenhle kraťas vyvolat nějaká velká očekávání, tak úplně se mu to nedaří. Takhle série už ovšem měla za 45 let šanci ukázat, že může také být mnohem hůř. Sweet Revenge je tak neurážející jednohubka, která bude v 1. řadě sednout především fandům, nejspíše v tomhle případě vlastně moc ani nesejde na tom, co na ní bude říkat zbytek, protože jde o projekt, který očividně vznikl pro fandy.
Krátký film Mikea P. Nelsona ukazuje, že i ve velmi omezeném prostoru je možné zachovat základní principy slasherové série Pátek třináctého - jednoduchý koncept, praktické efekty a specifickou atmosféru Crystal Lake. Ačkoliv jde o pouhých 15 minut, kraťas slouží jako připomenutí Jasonovy legendy a malé, ale výrazné gesto k výročí 45 let série. Zároveň otevírá prostor pro zajímavé koncepty, které by se mohly rozvinout v budoucích celovečerních projektech, byť pro mnohé fandy možná půjde až o příliš kontroverzní krok. Kraťas Sweet Revenge funguje především jako takový nostalgický dárek a tak trochu jako reklama na cider Angry Orchard. Jestli by takhle Pátek třináctého obstál i v celovečerní podobě, to je diskutabilní. Jako kraťas k výročí je neurážející, pro fanoušky jednoho z nejslavnějších slasherových zabijáků poté pravděpodobně bude znamenat ještě trochu víc...
Celý kraťas zde:
(4,91 z 5)