U nás na farmě - preview

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Když hra­bi­vý ban­di­ta Alameda Slim začne spřá­dat plá­ny, jak se zmoc­nit mléč­né far­my Patch of Heaven, tři odhod­la­né krá­vy spo­jí své síly s kara­te­ko­něm Buckem a celou plejá­dou dal­ších zví­ře­cích oby­va­tel stat­ku, aby spo­leč­ný­mi sila­mi doká­za­li svůj domov zachrá­nit. Ve spo­lu­prá­ci s tajem­ným lov­cem lidí Ricem se vydá­va­jí na ces­tu skr­ze nehos­tin­nou západ­ní kra­ji­nu, během kte­ré musí pře­ko­nat všech­ny padou­chy i nástra­hy divo­či­ny a pola­pit zákeř­né­ho Slima, na jehož hla­vu byla vypsá­na vel­ká odmě­na.

O FILMU

Studio Walt Disney Feature Animation uva­žo­va­lo o nato­če­ní wes­ter­no­vé kome­die po mno­ho let. V prů­bě­hu dlou­hých pří­prav vznik­lo něko­lik pra­cov­ních námě­tů, při­čemž jed­na z raných ver­zí vyprá­vě­la pří­běh malé­ho telát­ka, kte­ré tou­ži­lo po tom, aby moh­lo být jako koně v čele stá­da. V roce 1999 pak při­šel Michael LaBash s neví­da­ným nápa­dem – obsa­dit do titul­ních rolí tři krá­vy, kte­ré se v tou­ze zachrá­nit svou far­mu sta­nou lov­ky­ně­mi lidí. LaBashovu základ­ní ideu násled­ně podrob­ně­ji roz­pra­co­va­li Sam Levine, Mark Kennedy, Robert Lence a Shirley Pierce. V říj­nu 2000 se pak autor­ský tým roz­ros­tl o reži­sé­ry Willa Finna a Johna Sanforda, kte­ří pomoh­li dát pří­bě­hu finál­ní podo­bu a napsa­li scé­nář.

„Vždycky jsem měl rád posta­vy, kte­ré se těší pří­z­ni vel­ké čás­ti pub­li­ka, a mezi mé fil­mo­vé favo­ri­ty od Disneyho pat­ří legrač­ní a vše­o­bec­ně oblí­be­né sním­ky jako 101 dal­ma­ti­nů nebo Kniha džun­glí. Knihu džun­glí bych si s sebou vzal na opuš­tě­ný ost­rov a nepře­sta­la by mě bavit, ani kdy­bych se na ni díval kaž­dý den. Natáčeli jsme kome­di­ál­ní wes­tern, tak­že jsme si muse­li vyhr­nout ruká­vy a pro­zkou­mat zákla­dy toho­to žán­ru, abychom je moh­li vzít, pou­žít a nako­nec obrá­tit naru­by,” říká Will Finn.

„Když jsme zača­li pra­co­vat na tom­to fil­mu, měli jsme úpl­ně vol­né ruce. Píseň ‘Little Patch of Heaven’ už byla ve stá­diu dokon­čo­vá­ní, ale kro­mě toho jsme neby­li vůbec ničím ome­zo­vá­ni. Věděli jsme, že chce­me nato­čit wes­tern naru­by, ve kte­rém budou mís­to kov­bo­jů hrdin­ka­mi krá­vy. A od této základ­ní myš­len­ky jsme se moh­li odpích­nout libo­vol­ným smě­rem,“ říká scé­náris­ta a reži­sér Sanford.

„Dobrou zprá­vou bylo to, že jsme moh­li nato­čit film plně dle našich před­stav, v jaké­ko­liv podo­bě, kte­rá se nám zamlou­va­la,” říká Finn. „Bohužel ji dopro­vá­ze­la i špat­ná zprá­va – že si s ním musí­me pořád­ně pohnout. Bylo to jako naska­ko­vat do jedou­cí­ho vla­ku. Na pří­bě­hu a někte­rých posta­vách (zejmé­na Buckovi a Slimovi) bylo potře­ba ješ­tě pořád­ně zapra­co­vat. Buck byl poměr­ně nesym­pa­tic­ký a aro­gant­ní. Místo nej­lep­ší­ho lov­ce lidí na Západě jsme z něj udě­la­li nezku­še­né­ho koní­ka plné­ho nadě­jí, kte­rý chtěl vždyc­ky být hrdi­nou, ale nikdy nedo­stal pří­le­ži­tost uká­zat, co v něm je.”

„Dalším tvr­dým oříš­kem pro náš scé­náris­tic­ký tým byla posta­va Slima,” pokra­ču­je Sanford. „Přemýšleli jsme nad celou řadou důvo­dů, proč by měl dělat to, co ve fil­mu dělá. Problém byl v tom, že jsme měli spous­tu hrdi­nů, kte­ří nemě­li s tím­to padou­chem vůbec žád­nou spo­ji­tost. Když jsme pak při­šli s nápa­dem, že Slim kra­de krá­vy, aby si mohl kupo­vat pozem­ky, zača­lo to do sebe zapa­dat. Tím, že sku­pu­je půdu a má spa­de­no i na Patch of Heaven, jsme dali krá­vám moti­va­ci usi­lo­vat o jeho pola­pe­ní.”

Pestré zví­ře­cí osa­zen­stvo far­my při­ve­dl k živo­tu tým špič­ko­vých ani­má­to­rů v čele s Markem Hennem, Chrisem Buckem a Duncanem Marjoribanksem, kte­ří se zhos­ti­li prá­ce na třech hlav­ních posta­vách. Zkušený Chris Buck, jenž byl jed­ním z reži­sé­rů fil­mo­vé­ho hitu Tarzan, měl na sta­ros­ti posta­vu nedů­tkli­vé Maggie: „Krávy nejsou pří­liš akč­ní zví­řa­ta,” říká ani­má­tor. „Během pří­prav na film jsme navští­vi­li míst­ní mléč­nou far­mu a pozo­ro­va­li něko­lik set krav. Myslel jsem, že si pořád­ně pro­hléd­nu všech­ny jejich pohy­by, ale jedi­né, co děla­ly, bylo to jejich usta­vič­né pře­žvy­ko­vá­ní. Naše fil­mo­vé posta­vy běha­jí, ská­čou a děla­jí spous­tu věcí, kte­rým krá­vy ve sku­teč­nos­ti pří­liš nehol­du­jí. Díky návště­vám far­my jsme ale moh­li odpo­zo­ro­vat jem­né detai­ly v jejich cho­vá­ní i vzhle­du. Krávy mají veli­ce odu­šev­ně­lý pohled a heb­ký čumák. Velmi čile pohy­bu­jí oca­sem. Neexistuje lep­ší inspi­ra­ce, než pozo­ro­vat živou před­lo­hu vaší posta­vy v troj­roz­měr­ném pro­ve­de­ní pří­mo před vámi.”

Méně fleg­ma­tic­kou strán­ku kra­ví­ho cho­vá­ní si Buck pro­hléd­nul během návštěvy jez­dec­ké­ho cen­t­ra v Burbanku, kde pozo­ro­val kov­bo­je při nahá­ně­ní dobytčí­ho stá­da. „Ve fil­mu jsme nako­nec kra­ví běh tak tro­chu zka­ri­ko­va­li,” podo­tý­ká ani­má­tor. „Naše posta­vy se pohy­bu­jí polo­re­a­lis­tic­ky a jejich ana­to­mie je z vět­ší míry správ­ná. Trochu jsme si s ní pohrá­li, aby moh­ly ská­kat, běhat, špl­hat a dělat spous­tu dal­ších věcí tak, jak by to sku­teč­ná krá­va vzhle­dem ke své fyzi­o­lo­gii nedo­ká­za­la.”

V rám­ci pří­prav na natá­če­ní zaří­di­la pro­du­cent­ka Alice Dewey Goldstone dva­nác­ti čle­nům kre­a­tiv­ní­ho týmu sku­teč­ně netra­dič­ní záži­tek – během pod­zi­mu 1998 se na týden vyda­li do Wyomingu, aby zde spo­lu se stá­dem dobyt­ka a něko­li­ka honá­ky pod­stou­pi­li při­bliž­ně šede­sá­ti­ki­lo­me­t­ro­vou ces­tu nehos­tin­nou kra­ji­nou. Každodenní osmi­ho­di­no­vá pro­jížď­ka na hřbe­tu koně, noco­vá­ní pod širým nebem a nahá­ně­ní dobyt­ka bylo pro fil­ma­ře pří­le­ži­tos­tí, jak se sezná­mit s pro­stře­dím a oku­sit život kov­bo­jů na vlast­ní kůži. Po veče­rech se všich­ni schá­ze­li u tábo­ro­vé­ho ohně a poslou­cha­li wes­ter­no­vé pís­ně v podá­ní oprav­do­vých kov­bo­jů a ran­če­rů.

„Jedním z důvo­dů, proč jsme absol­vo­va­li ten­to dob­ro­druž­ný výlet, bylo sezná­me­ní s cho­vá­ním koní a krav. Každý z nás měl na celý týden své­ho koně, kte­ré musel česat, osed­lá­vat a krmit. Díky tomu k němu zís­ká­te urči­tý vztah a nau­čí­te se pozná­vat jeho nála­dy. Během jedi­né­ho týd­ne jsme toho vidě­li oprav­du hod­ně. Museli jsme se obe­jít bez aut a mobil­ních tele­fo­nů a jed­li jsme z talí­řů z bílé­ho ple­chu,” vzpo­mí­ná pro­du­cent­ka.

Ve wes­ter­no­vém žán­ru je barev­ná pale­tu fil­mu čas­to ladě­ná do hně­dých tónů, aby tak zdů­raz­ni­la praš­ný terén a atmo­sfé­ru pohra­nič­ních měst. Tvůrci toho­to fil­mu se však roz­hod­li vyra­zit do dosud nepro­zkou­ma­né oblas­ti a poru­šit všech­na nepsa­ná pra­vi­dla smě­si­cí svět­lých barev a moder­ní­ho desig­nu.

„Chtěli jsme, aby byly bar­vy v našem fil­mu tak tro­chu roz­pus­ti­lé,” vysvět­lu­je výtvar­ník David Cutler. „Skvělou ukáz­kou toho­to sty­lu je wes­ter­no­vé měs­to, kde máme pur­pu­ro­vé, žlu­té a mod­ré domy. Mohli jsme pou­žít méně syté bar­vy, ale roz­hod­li jsme se pro barev­něj­ší a žer­tov­ný vzhled. Nechali jsem se hod­ně inspi­ro­vat pra­cí legen­dár­ní Mary Blair, kte­rá měla vel­ký vliv na fil­my Popelka a Alenka v říši divů.”

Hře s barva­mi je dán plný prů­chod v hudeb­ní sek­ven­ci „Yodel-Adle-Eedle-Idle-Oo”, ve kte­ré Alameda Slim jódlu­je na poza­dí a posta­vy v rych­lém sle­du mění své bar­vy. Cílem obou reži­sé­rů bylo udě­lat ze Slimova jódlo­va­cí­ho čís­la jed­nu z nej­ba­rev­něj­ších scén v his­to­rii stu­dia Disney a zapsat se tak po bok kla­sic­kých oka­mži­ků, mezi kte­ré pat­ří prů­vod růžo­vých slo­nů ve sním­ku Dumbo nebo hudeb­ní čís­lo Ev’rybody Wants to Be a Cat z fil­mu The Aristocats.

„Tato scé­na je poměr­ně divo­ká, pro­to­že jsme chtě­li, aby se pub­li­kum doká­za­lo vžít do poci­tů hlav­ních hrdi­nek,” říká vedou­cí ani­ma­ce poza­dí Cristy Maltese Lynch. „Vůbec nema­jí tuše­ní, co se děje. Dívají se na svět jiný­ma oči­ma a sly­ší hud­bu, kte­rá je odvá­dí někam pryč. Nemají žád­nou moc nad tím, co se prá­vě ode­hrá­vá. Snažili jsme se, aby mělo pub­li­kum mož­nost pocí­tit totéž.”

Jméno skla­da­te­le Alana Menkena je úzce spo­jo­vá­no s diva­del­ní hud­bou na Broadwayi a také s osca­ro­vý­mi pís­ně­mi a hudeb­ní­mi dopro­vo­dy k Disneyho ani­mo­va­ným fil­mům jako Under the Sea, Kráska a zví­ře, A Whole New World nebo Colors of the Wind. Jedním z mála žánrů, na kte­rých dosud neměl mož­nost demon­stro­vat svůj vše­stran­ný talent, je wes­tern. Spolu s texta­řem Glennem Slaterem však doká­zal, že mu ani tato oblast fil­mo­vé hud­by není cizí.

„Film U nás na far­mě je urči­tým dru­hem hyb­rid­ní­ho muzi­ká­lu,” říká Menken. „Dvě pís­ně zpí­va­jí fil­mo­vé posta­vy a ostat­ní pou­ze pod­bar­vu­jí děj. Tím se film liší od muzi­ká­lů, kte­ré jsem napsal v minu­los­ti – v nich posta­vy do pís­ní vět­ši­nou aktiv­ně zasa­hu­jí. Jako autor diva­del­ní hud­by mám za úkol vytvo­řit urči­tý hudeb­ní ‘jazyk’, kte­rým by bylo mož­né pří­běh odvy­prá­vět. A prá­vě ten se pod­stat­ným způ­so­bem lišil od ostat­ních sním­ků, na nichž jsem dosud pra­co­val.”

„Než jsem začal psát tex­ty pís­ní, důklad­ně jsem se při­pra­vil – pře­če­tl jsem si spous­tu wes­ter­nů jako Little Big Man, The Virginian nebo Lonesome Dove. Podíval jsem se také na něko­lik desí­tek fil­mo­vých wes­ter­nů. Po celou dobu jsem měl po ruce notes a pozna­me­ná­val jsem si všech­ny frá­ze a útrž­ky kon­ver­za­ce, u kte­rých jsem cítil, že mají šťá­vu. Nakonec jsem chytla­vý­mi frá­ze­mi a detai­ly o živo­tě na Západě zapl­nil celý sešit. Psal jsem si tam vše, co by se nám moh­lo aspoň tro­chu hodit,” vysvět­lu­je textař Glenn Slater.

„Naším úko­lem bylo nato­čit film, kte­rý by byl zábav­ný pro nás i pro pub­li­kum. S Willem máme spo­leč­nou lás­ku ke kres­le­ným fil­mům a jsme oba pře­svěd­če­ni, že prá­ce na nich je skvě­lá zába­va. Náš pří­běh se zabý­vá urči­tý­mi hod­no­ta­mi, ale nechtě­li jsme jej tížit něja­kým zásad­ním morál­ním posel­stvím. Jsme hrdí, že se nám poda­ři­lo nato­čit vel­mi legrač­ní a zábav­ný ani­mo­va­ný film,” uza­ví­rá deba­tu scé­náris­ta a reži­sér Sanford .

Odkaz na Wallpapery

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře