V utajení - Improvizační herci vrženi do akce

(1 hlasů, průměr: 4,00 z 5)

Loading...

Kat (Bryce Dallas Howard), uči­tel­ka impro­vi­za­ce, má pochy­by, jest­li nepro­pás­la svou šan­ci na úspěch. Když jí poli­cajt v uta­je­ní Bilings (Sean Bean) nabíd­ne život­ní roli, najme dva své stu­den­ty Marlona (Orlando Bloom) a Hugha (Nick Mohammed) a spo­leč­ně se infil­tru­jí do lon­dýn­ské­ho pod­svě­tí v pře­vle­ku za nebez­peč­né zlo­čin­ce...

Bryce Dallas Howard je zná­má hereč­ka, kte­rá se i díky režii epi­zod seri­á­lů Mandalorian, Boba Fett: Zákon pod­svě­tí nebo Star Wars: Bludná ban­da poma­lu vydá­vá ve sto­pách své­ho otce Rona Howarda, Orlando Bloom je poté znám jako Legolas z Pána prs­te­nů, Will Turner z Pirátů z Karibiku či aktu­ál­ní (i když...) part­ner Katy Perry, Nick Mohammed poté prav­dě­po­dob­ně pat­ří mezi nej­ví­ce nedo­ce­ně­né brit­ské komi­ky sou­čas­nos­ti. A všich­ni tři jsou tvá­ří nové kome­die V uta­je­ní. Zajímavé je, že za jeho námě­tem sto­jí dvo­ji­ce Colin Trevorrow a Derek Connolly (sce­náris­té tri­lo­gie Jurský svět, při­čemž Trevorrow byl záro­veň reži­sé­rem prv­ní­ho a tře­tí­ho fil­mu), do podo­by scé­ná­ře jej poté pro­mě­ni­li komi­ci Ben Ashenden a Alexander Owen. A navíc ve fil­mu hra­jí také Ian McShane, Paddy Considine či Sean Bean, při­čemž posled­ní zmi­ňo­va­ný díky účas­ti Blooma samo­zřej­mě evo­ku­je sraz z Pána prs­te­nů.  Jak se ovšem tato kome­die sama o sebe poved­la?

Samotný kon­cept zní sám o sobě zábav­ně, důle­ži­té poté je, že V uta­je­ní fun­gu­je jako ide­ál­ní ansám­blo­vá kome­die. To zna­me­ná, že kaž­dý z ústřed­ních postav dostá­vá svou šan­ci zazá­řit a pře­de­vším Mohammed by díky své roli mohl zís­kat pozor­nost, kte­rou si zaslou­ží. A Orlando Bloom má zase šan­ci před­vést, že je lep­ší herec, než by o něm někdo dvě deká­dy byl scho­pen kdo­ko­liv říct, para­dox­ně v roli ambi­ci­óz­ní­ho her­ce, kte­rý čeká na svou pří­le­ži­tost. Délka 100 minut jis­tě při­jde mno­hým sym­pa­tic­ká, sám o sobě divo­ký kon­cept poté samo­zřej­mě ote­ví­rá pro­stor pro neče­ka­ný vývoj udá­los­tí. A něko­mu to mož­ná bude sta­čit.

Film Toma Kingsleyho chví­le­mi evo­ku­je gan­gs­ter­ku od Guye Ritchieho, kte­rá chví­le­mi moc neví, zda být pri­már­ně odleh­če­nou kome­dií a nebo zajít kra­pet dál. Nehraničí to vylo­že­ně s bipo­lár­ní poru­chou, jis­tá roz­tě­ka­nost je ovšem na fil­mu poznat. Přesto je vlast­ně poměr­ně zábav­né sle­do­vat, jak se do záplet­ky doká­ží zakom­po­no­vat růz­né prv­ky herec­tví (Marlon v podá­ní Blooma je ten nejam­bi­ci­óz­něj­ší a zachá­zí kvů­li tomu v rám­ci titul­ní­ho uta­je­ní až pří­liš dale­ko), tři ústřed­ní posta­vy se dopl­ňu­jí vel­mi dob­ře. Až je vlast­ně chví­le­mi ško­da, že jde o mix kome­die a gan­gs­ter­ky, že se mís­to toho s těmi­to posta­va­mi nere­a­li­zo­va­la čis­tá kome­die s pře­sa­hem o tom, jak to mají lidé s herec­ký­mi ambi­ce­mi těž­ké. Technicky by se moh­lo jed­nat o duchov­ní pokra­čo­vá­ní Tootsie a to by se tu ani nikdo nemu­sel pře­vlé­kat za ženu. Ani Orlando!

I když má Tom Kingsley zku­še­nos­ti s natá­če­ním seri­á­lu Doctor Who, v akč­ních scé­nách nepů­so­bí úpl­ně sebe­jis­tě (důka­zem za všech­ny může být auto­mo­bi­lo­vá honič­ka). A to by sám o sobě nebyl tako­vý pro­blém, kdy­by V uta­je­ní neby­lo hlav­ně AKČNÍ KOMEDIÍ.  Absence svě­žes­ti se V uta­je­ní roz­hod­ně vyčí­tat nedá, nezna­me­ná to ovšem, že by tohle žánro­vé cvi­če­ní nemě­lo své mou­chy. Celé to nevy­hnu­tel­ně vede k jis­té pře­plá­ca­nos­ti ohled­ně vše­ho, co se ve fil­mu děje.  Občas by to chtě­lo iden­ti­fi­ko­vat něja­kou míru, kte­rá by fil­mu pomoh­la. I Howard, kte­rá je dopo­sud zná­má spí­še ve váž­ných rolích, chví­le­mi půso­bí jako pra­zvlášt­ní cas­tingo­vá vol­ba, kte­rá na roz­díl od Blooma navíc nemá něja­ké vděč­né a pře­de­vším vylo­že­ně vtip­né momen­ty. A když už jeden moment skrý­vá poten­ci­ál, aby se nějak doká­za­la pro­je­vit, prá­vě Bloom jí tuto scé­nu ukrad­ne. Kat tu sice má být za tu nej­váž­něj­ší, nej­chytřej­ší a nej­ví­ce zod­po­věd­nou člen­ku hlav­ní­ho tria, pře­ci jen ovšem v této úlo­ze není dva­krát pře­svěd­či­vá.

Je to pořád kome­die, kte­rá spo­lé­há na při­ta­že­ný kon­cept o tom, že by něko­ho z poli­cej­ních řád vůbec napadlo, že je dob­rý nápad do akce nasa­dit impro­vi­zač­ní her­ce. Na poza­dí poměr­ně kla­sic­ké gan­gs­ter­ské­ho kon­flik­tu se tak pohy­bu­jí neprav­dě­po­dob­něj­ší pro­ta­go­nis­té, kdy je násled­ně kon­trast mezi kome­di­ál­ní­mi a váž­ný­mi momen­ty poměr­ně ruši­vý. Chce si to vlast­ně uta­ho­vat z kla­sic­kých gan­gs­te­rek a nebo jen ope­p­řit kla­sic­kou gan­gs­ter­ku něja­kým tím humo­rem skr­ze vel­mi neprav­dě­po­dob­né pro­ta­go­nis­ty? Otázka, na kte­rou samot­ný film vlast­ně odmí­tá podat něja­kou kon­krét­něj­ší odpo­věď.

Absurdních a bláz­ni­vých momen­tů je nako­nec v této kome­dii doce­la dost, je nut­no pra­co­vat s tím, že jsou posta­vy pře­de­vším idi­o­ti a jdou tím napro­ti záplet­ce. Je to směš­né a i skr­ze to vět­ši­nu času dosta­teč­ně zábav­né. Jisté momen­ty zřej­mě paro­du­jí žánro­vé vzor­ce gan­gs­te­rek, ve výsled­ku jich je ovšem po čer­tech málo a tudíž by bylo krát­ko­zra­ké ozna­čit V uta­je­ní za paro­dii. Těžko ovšem záro­veň říct, zda jí komu­ko­liv vylo­že­ně dopo­ru­čit. Pro lidi, kte­ří upřed­nost­ňu­jí čis­té kome­die, bude V uta­je­ní až pří­liš bru­tál­ní, pro fan­dy čis­to­krev­ných gan­gs­te­rek zase pří­liš humor­né. Vyloženě či čás­teč­ně uspo­ko­jit tak V uta­je­ní může nej­spí­še pou­ze ty, kte­ří mají u fil­mů rádi závan svě­žes­ti, absen­ce mož­nos­ti V uta­je­ní někam zaška­tul­ko­vat budou jis­té mno­zí brát jako zásad­ní plus. Dost mož­ná se ovšem vypla­tí zjev­né vše­o­bec­né nad­še­ní brát s rezer­vou, pro­to­že i když je V uta­je­ní poměr­ně výraz­ný kome­di­ál­ní pří­spě­vek, těž­ko říct, zda jde vylo­že­ně ozna­čit za pove­de­ný či jak­ko­liv zásad­ní. Potenciál pro kul­tov­ní kome­dii je ovšem (samo­zřej­mě sub­jek­tiv­ně) neprav­dě­po­dob­ný.

V uta­je­ní se může spo­leh­nout na pove­de­nou ústřed­ní tro­ji­ci, pro­to­že byť Bryce Dallas Howard někdy nepů­so­bí v roli úpl­ně pře­svěd­či­vě, je vlast­ně poměr­ně fajn, byť má vel­kou nevý­ho­du v tom, že je zastí­ně­na dvě­ma ostat­ní­mi pro­ta­go­nis­ty. Nick Mohammed  dostá­vá pro­stor, kte­rý si pořád poměr­ně nedo­ce­ně­ný brit­ský komik zaslou­ží, Orlando Bloom poté doká­že pro­je­vit dosud nepro­je­ve­ný kome­di­ál­ní talent. Škoda jenom, že tenhle žán­ro­vý mix nefun­gu­je nej­u­spo­ko­ji­vě­ji a je při­nej­lep­ším neu­rá­že­jí­cí akč­ní kome­dií, výkři­ky o budou­cí kome­di­ál­ní kla­si­ce ovšem půso­bí až pří­liš unáh­le­ně a nestříz­li­vě...

Verdikt: 60%

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře