Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Čtveřice znuděných učitelů na Moravě se rozhodne oživit si život experimentem s alkoholem ve filmu Pod parou českém remaku oscarového dramatu Thomase Vinterberga z roku 2020, který právě běží v pražských kinech. Toto druhé kolo vyměňuje mužské obsazení originálu za ženské, ale jinak servíruje scénu za scénou napodobeninu tak blízkou příběhem, tónem i duchem, že pro pamětníky předchozího filmu má jen malou hodnotu. Přesto je Vinterbergův příběh dostatečně silný na to, aby prosvítal, a pro ty, kdo přicházejí čerstvě, je to potenciálně obohacující zážitek.
Ve filmu Pod parou se v hlavní roli, kterou dříve obsadil Mads Mikkelsen, objevuje Hana Vagnerová: učitelka dějepisu Martina při hodinách monotónně drhne, nedokáže zaujmout své starší žáky a je konfrontována se znepokojenými rodiči, kteří se obávají, že jejich děti nejsou připraveny na blížící se zkoušky. Její domácí život není o moc lepší: manžel (Jiří Havelka) je chladný a odtažitý a málokdy je doma, což naznačuje vývoj ve třetím dějství, který bude zřejmý i těm, kdo neviděli předlohu.
Na honosné večeři v luxusním mikulovském sídle Martina tyto problémy konfrontuje s kolegyněmi a kamarádkami Vlastou (Zuzana Bydžovská), Nikol (Alžbeta Ferencová) a Petrou (Judit Pecháček). A přestože nemá v úmyslu pít, dopřeje si skvělý ročník z místního vinařství Sonberk, čímž odstartuje ústřední tezi filmu Pod parou. Jen pro případ, že byste to nepochopili, a ve vzácné odbočce od Vinterbergova filmu režisér Rudolf Biermann při Martinině prvním doušku přihodí několik podvodních zvukových efektů (český název filmu Pod parou, slangově bzučící, se doslova překládá jako Pod parou).
Během večeře Petra nadhodí teorii norského psychiatra Finna Skårderuda, podle níž se lidé rodí s deficitem 0,05 % alkoholu v krvi, a proto s mírným opojením fungují na nejvyšší výkon. S tímto filmem to nesouvisí, ale je zábavné si to uvědomit: skutečnému Skårderudovi byla od uvedení původního filmu v roce 2020 odebrána lékařská licence kvůli profesnímu pochybení a byl uznán vinným z podvodu.
S dobrým pocitem po první sklence vína Martina navrhne, aby kvarteto převedlo teorii do praxe. Spinsterka Vlasta, která si, jak se zdá, už pravidelně dopřává, se ráda přidá; mladá maminka Nikol a svobodná učitelka hudby Petra potřebují jen trochu popostrčit. Martina - a její okolí - vidí při mírném šlukování okamžité zlepšení, a tak se rozhodne jít v experimentu ještě dál.
Původní film byl nejlepší ve svém nejednoznačném postoji k pití: alkohol nebyl ani příčinou, ani řešením životních problémů, ale možná podnětem k obojímu nebo odrazem obojího. Česká verze Pod parou se mohla snadno proměnit v reklamu na mikulovské vinařství nebo protialkoholní diatriby, ale scenárista Roman Olekšák, pracující s původním Vinterbergovým scénářem, si zaslouží pochvalu za zachování bohaté komplexnosti předchozího filmu.
Režisér Biermann se mezitím po vizuální stránce až příliš drží stylu původního filmu. Vinterbergovo řemeslo se podobně jako dobré víno v průběhu let bohatě rozvinulo, jeho charakteristická ruční kamera a přirozené osvětlení postupně dozrály z dob Dogme 95 do podoby přijatelnější pro široké publikum. Ve snaze to zopakovat působí kamera Martina Štrby (Masaryk, Šarlatán) zde ploše, nudně a nedostatečně nasvíceně, což zrazuje přírodní krásy mikulovského prostředí filmu. Z krátkých ručních sekvencí téměř bolí hlava. Příběh původního filmu byl úspěšně přenesen - ale umění se v překladu ztratilo.
Jsou to čtyři silné ženské herecké výkony, které pomáhají tento film odlišit. Bydžovská si krade své scény jako mazaná Vlasta a Ferencová vyniká jako matka malých dětí, která tu má možná víc co ztratit než ostatní postavy. Vagnerová je v hlavní roli poutavá, ale příliš často má za úkol napodobovat Mikkelsena z předchozího filmu - včetně závěrečné taneční sekvence, která ho kopíruje pohyb po pohybu. V takových sekvencích česká verze Pod parou nepůsobí jako remake, nebo dokonce restaging původního díla, ale jako pokus o xeroxovou reprodukci.
Mělo by tu být něco zajímavého, co by se dalo říct o tom, že tyto postavy jsou ženy na rozdíl od mužů: jak se společnost dívá na konzumaci alkoholu mezi nimi? Ale toto zpracování románu Another Round se spokojuje s výměnou pohlaví a neposkytuje žádný další vhled; dokonce vytahuje naprosto stejné mužské prototypy alkoholiků Ernesta Hemingwaye, Winstona Churchilla, Ulyssese S. Granta (!) a dalších. Zdá se, že ženy nebývají pro svou konzumaci tolik oslavovány.
Česká verze filmu Another Round sice těží ze silných hereckých výkonů a pevného příběhového rámce, ale nikdy nevystoupí ze stínu předchozího filmu. Premisa s vyměněným pohlavím nabízí potenciál pro nový pohled, ale film nakonec přináší téměř identické převyprávění, kterému chybí osobitý hlas. Ten možná hladce projde místním divákům, ale těm, kteří už okusili dánský originál, nezanechá příliš důvodů k požitku.
(4,91 z 5)