Když vyrůstáte bez otce, máte to těžké. Podobně jako Andrej s Ivanem. Jejich otec je pilotem. Aspoň je o tom přesvědčuje jejich matka. Jednoho dne, po dvanácti letech, se ale otec zničehonic objeví doma a vezme oba kluky na výlet.
Od začátku je jasné, že otec si chce a dokáže udržet autoritu. Nechceš jíst? Teď se jí, a když tu polévku nechceš, nemusíš ji jíst až do večera, dokud nedostaneme hlad i my. Když se Ti nelíbí, že chceme jet někam dál, můžeš si vystoupit. S disciplínou má problémy mladší Ivan a vzdoruje už z principu, že se k nim otec chová (zřejmě vlivem toho, co prožil) dost majetnicky. Andrej je naopak evidentně příchodem otce potěšen, vidí v něm svůj vzor a snaží se vše dělat podle otcova přání.
Napětí se přiostřuje. Otec je tajemný a občas kluky zanechává o samotě, aby si něco zařídil. Režisér nenaznačuje, do dělá, pouze nechává dohadovat se Ivana a Andreje. Jen v jediné scéně uvidíme něco konkrétnějšího, co může vydat tajemství o tom, co je posláním otce. Když důkazní materiál pomalu mizí ze scény, máte chuť skočit do plátna a zachytit ho, abyste se tajemství dozvěděli. Příběh graduje na ostrově, kam se trojice dostane lodí, a ústí do poněkud překvapivého závěru.
Režisér Andrej Zvjagincev natočil film velmi chytře a těží ze sporů hlavních představitelů, díky nimž je od začátku ve snímku čím dál hmatatelnější napětí. Přesto rozuzlení zapůsobí jako překapivý zásah. Rád bych také ocenil kameru, která skvěle zachycuje především působivé přírodní scenérie na ostrově. A nejen ony.
Photo © Ren Film
