Můj přítel Vinnetou (1980) - Mein Freund Winnetou

Po nato­če­ní posled­ní may­ov­ky Vinnetou a Old Shatterhand v Údolí smr­ti v roce 1968 se v tis­ku stá­le obje­vo­va­ly zprá­vy, že by měl být nato­čen dal­ší sní­mek o Vinnetouovi. Producenti Horst Wendlandt a Artur Brauner však o Karla Maye nemě­li nejmen­ší zájem a nena­šel se nikdo jiný, kdo by chtěl pod­stou­pit rizi­ko neú­spě­chu. Smrt Lexe Barkera v roce 1973 uči­ni­la všem spe­ku­la­cím pří­trž. Teprve úspě­chy Pierra Brice na Karl-May-Festspiele v Elspe daly pro­jek­tu reál­nou šan­ci. Podle jed­né zprá­vy zve­řej­ně­né 27. led­na 1977 v časo­pi­se Frau měli Dunja Rajter a Pierre Brice natá­čet čtr­nác­ti­díl­ný tele­viz­ní seri­ál. Dunja v něm měla pře­vzít roli Vinnetouovy sest­ry Nšo-či. Natáčení mělo začít již v létě 1977 v již­ním Španělsku a Mexiku. Ve sku­teč­nos­ti trva­lo dal­ší dva roky, než byl pro­jekt rea­li­zo­ván: bez Nšo-či a bez Dunji Rajter.

Scénář pod­le expo­zé Pierra Brice napsa­li fran­couz­ští auto­ři Jean Gérad a Jean-Claude Deret, kte­rý byl mimo­cho­dem žena­tý s Indiánkou. Základní myš­len­kou seri­á­lu je, že Vinnetou boju­je za prá­va Indiánů v rezer­va­cích a je při­tom dopro­vá­zen mla­dým ado­p­tiv­ním synem, kte­ré­ho zasvě­cu­je do způ­so­bu živo­ta jeho před­ků. S pří­běhy Karla Maye nemá ten­to nic spo­leč­né­ho - jen posta­vy Vinnetou, Old Shatterhand a Sam Hawkens jsou pře­ja­ty z jeho děl. Do role Old Shatterhanda byl obsa­zen Siegfried Rauch, uva­žo­va­lo se také o Voglerovi, před­sta­vi­te­li Kary ben Nemsího ze stej­no­jmen­né­ho seri­á­lu. Ralf Wolter vklouz­nul opět do kabá­tu Sama Hawkense. Vinnetouova ado­p­tiv­ní­ho syna Tašunku ztě­les­nil dva­a­dva­ce­ti­le­tý stu­dent filo­zo­fie Eric Do Hieu, jehož otec byl Vietnamec a mat­ka Francouzka.

Natáčení seri­á­lu se kona­lo počát­kem roku 1979 v seve­ro­me­xic­kém Durangu, v roman­tic­ky divo­ké kra­ji­ně s hora­mi a ste­p­mi, v níž byly nato­če­ny také mno­hé wes­ter­ny s Johnem Waynem. Osmdesátičlenný štáb slo­že­ný pře­váž­ně z Mexičanů a Francouzů se uby­to­val v hote­lu Presidente. S výsled­kem tří­mě­síč­ní­ho natá­če­ní byl Pierre Brice více než spo­ko­je­ný a sli­bo­val si ohrom­ný úspěch. Seriálem chtěl upo­zor­nit na sku­teč­né pro­blémy Indiánů na kon­ci 19. sto­le­tí a to se mu také cel­kem poda­ři­lo. Jaké to asi muse­lo být zkla­má­ní, když seri­ál u divá­ků pro­pa­dl. Nakladatelství Heinerle, kte­ré kdy­si s úspě­chem vyda­lo sbě­ra­tel­ské pohle­dy k Žutovi, vyda­lo k tomu­to seri­á­lu sbě­ra­tel­ské album; dvě dal­ší alba kvů­li níz­ké poptáv­ce již nevy­šla. Firma Europa, vydá­va­jí­cí gra­mo­fo­no­vé des­ky, vyda­la mimo jiné LP s hud­bou Petera Thomase i posle­cho­vé hry; obo­je zůsta­lo ležet na regá­lech. V roce 1986 byl Můj pří­tel Vinnetou zno­vu vysí­lán v tele­vi­zi a pak na dlou­hý čas zmi­zel v archi­vu. V roce 1996 vyšel na VHS, avšak po něko­li­ka týd­nech byl pro­dej zasta­ven. Dnes vychá­zí seri­ál v Německu na DVD a stal se vyhle­dá­va­ným sbě­ra­tel­ským arti­k­lem.

Použitá lite­ra­tu­ra:

• PETZEL, Michael. Karl-May-Filmbuch : Stories und Bilder aus der deut­s­chen Traumfabrik. Zweite erwei­ter­te Auflage. Bamberg : Karl-May-Verlag, 1999. 544 S. ISBN 3-7802-0153-4.
• PETZEL, Michael; WEHNERT, Jürgen. Das neue Lexikon rund um Karl May : Leben, Bücher, Filme, Fans : von der Wüste zum Silbersee : der große deut­sche Abenteuer-Mythos. Überarb. und erw. Neuausg. Berlin : Lexikon-Imprint-Verlag, 2002. 520 S. ISBN 3-89602-509-0.