Black Adam – Recenze – 50 %

Photo © Warner Bros

Black Adam je super­hr­di­na ze stá­je DC, býva­lý otrok ve fik­tiv­ní sta­ro­vě­ké zemi Kahndaq (zjev­ně inspi­ro­va­né země­mi Blízkého výcho­du), kte­rý zís­kal nad­lid­ské schop­nos­ti od Bohů a roz­ho­dl se s nimi pomstít tyran­ské­mu vla­da­ři. V sou­čas­nos­ti je osvo­bo­zen po 5000 letech věz­ně­ní coby vzý­va­ný ochrán­ce své­ho lidu, jenž nikdy nepře­stal být utis­ko­ván cizí­mi agre­so­ry (zde repre­zen­to­va­ný­mi zlý­mi vojá­ky) kvů­li nerost­né­mu bohat­ství. Protože si ale Black Adam při vyři­zo­vá­ní účtů s nepřá­te­li nebe­re ser­vít­ky a nevá­há zabí­jet lidi (což hrdi­no­vé nedě­la­jí), tak jej při­lé­tá zpa­ci­fi­ko­vat tým jiných super­hr­di­nů, kte­rý si říká Společenství spra­ve­dl­nos­ti (neplést s Ligou spra­ve­dl­nos­ti).

Photo © Warner Bros

Film tudíž slou­ží (mimo jiné) k před­sta­ve­ní hned něko­li­ka nových postav. Máte tu Black Adama, kte­ré­ho se tvůr­ci sna­ží skr­ze cito­vá­ní Zlého, hod­né­ho a ošk­li­vé­ho při­blí­žit divá­kům jako wes­ter­no­vé­ho anti-hrdinu. Jeho před­sta­vi­tel Dwayne Johnson, zjev­ně instru­o­va­ný k tomu, aby se co nej­víc mra­čil, má nicmé­ně ke Clintu Eastwoodovi po herec­ké strán­ce dale­ko. I tak ale díky své impo­zant­ní pre­zen­ci na plát­ně film bez pro­blé­mů utáh­ne a se svou výraz­nou musku­la­tu­rou a odě­ný v čer­ném super­hr­din­ském kos­tý­mu navíc vypa­dá víc než dob­ře.

Pak tu máte svo­bod­nou mat­ku a expert­ku na sta­ro­dáv­né jazy­ky Adriannu (Sarah Shani) a její­ho nác­ti­le­té­ho syna (ste­re­o­typ­ní cool tee­nager se ska­te­bo­ar­dem), kte­rý je fanouš­kem super­hr­di­nů (pocho­pi­tel­ně těch od DC). Od své­ho prv­ní­ho setká­ní s Black Adamem jej tudíž instru­u­je, jak by se měl správ­ný super­hr­di­na cho­vat a co by měl říkat za hláš­ky (násled­kem čehož Black Adam opa­ko­va­ně pro­ná­ší při likvi­da­ci nepřá­tel jed­nu a tu samou, cel­kem trap­nou větu). Oba tito „oby­čej­ní lidé“ se násled­ně v prů­bě­hu celé­ho fil­mu poně­kud otrav­ně ple­tou super­hr­di­nům do ces­ty a kom­pli­ku­jí jim život, pro­to­že jsou opa­ko­va­ně uná­še­ni zlý­mi vojá­ky coby rukojmí, kte­rá je potře­ba zachra­ňo­vat.

Zbývá Společenství spra­ve­dl­nos­ti, kte­ré je tvo­ře­no čtyř­mi nový­mi posta­va­mi:

• Hawkman (Aldis Hodge) má robo­tic­ká kří­d­la a pal­cát, kte­rý se umí měnit v seke­ru. V pod­sta­tě jde o vari­a­ci na mar­ve­lov­ské­ho Falcona.

• Doctor Fate (Pierce Brosnan) je čaro­děj, jenž s pomo­cí magic­ké hel­my vidí stříp­ky budouc­nos­ti. V pod­sta­tě jde o vari­a­ci na mar­ve­lov­ské­ho Doctora Strange v kom­bi­na­ci s Charlesem Xavierem.

• Atom Smasher (Noah Centineo) je neo­hra­ba­ný ňou­ma, co se díky spe­ci­ál­ní­mu oble­ku umí hod­ně zvět­šo­vat. V pod­sta­tě jde o vari­a­ci na mar­ve­lov­ské­ho Ant-Mana.

• Cyclone (Quintessa Swindell) vlád­ne vět­ru. Ta mož­ná není vari­a­cí na něco od Marvelu, ale také je ze všech čle­nů týmu zda­le­ka nejmé­ně vyu­ži­tá, svý­mi schop­nost­mi téměř k niče­mu nepři­spě­je a je prak­tic­ky jen do počtu. Atom Smasher se ji oka­tě sna­ží sba­lit, což je mimo­cho­dem náznak roman­tic­ké linie, kte­rá nikam nesmě­řu­je a nic z ní nevzejde (ale mož­ná na ni bude navá­zá­no v něja­kém dal­ším fil­mu).

No a všech­ny čty­ři stra­ny kon­flik­tu (Black Adam, Společenství spra­ve­dl­nos­ti, Adrianna se synem a zlí vojá­ci) se napříč fil­mem neu­stá­le a v růz­ných kom­bi­na­cích pře­ta­hu­jí o jakousi magic­kou démo­nic­kou koru­nu, kte­rá může ve špat­ných rukách způ­so­bit zká­zu vše­ho. Což je v zása­dě celý děj, jehož pri­mi­tiv­nost se tvůr­ci sna­ží zakrýt vel­kým množ­stvím akč­ních scén a zvra­ty v dáv­né minu­los­ti Black Adama, jenž jsou prů­běž­ně odta­j­ňo­vá­ny ve fla­shbac­cích. A celé je to skr­ze řadu názna­ků pro­po­je­no se zbyt­kem DC uni­ver­za (kupří­kla­du Viola Davis tu hra­je stej­nou posta­vu, kte­rou ztvár­ni­la už v novém Sebevražedném oddí­lu).

Režisérem fil­mu se stal zruč­ný řeme­sl­ník s citem pro vizu­ál­ní styl Jaume Collet-Serra, kte­rý uve­dl rok zpát­ky v kinech svůj zda­ři­lý dob­ro­druž­ný film Expedice: Džungle, také s Dwaynem Johnsonem v hlav­ní muž­ské roli. Ten si dove­dl jakž­takž pohlí­dat akč­ní scé­ny (povět­ši­nou efekt­ní a hod­ně výbuš­né, leč přes­to málo výraz­né, občas zpo­ma­le­né, mnoh­dy bohu­žel uto­pe­né v gene­ric­ky digi­tál­ním miš­ma­ši), ale už si tolik nepo­hlí­dal cel­ko­vý tón fil­mu. Ten totiž variu­je od pří­mo­ča­ré bru­ta­li­ty (jak jen to jde v mlá­de­ži pří­stup­ném fil­mu) po nezá­vaz­nou zába­vu s kome­di­ál­ním nad­hle­dem ve sty­lu Shazama! (slo­vo „Shazam!“ zde ostat­ně též nejed­nou zazní), při­čemž oba tyto extrémy se rela­tiv­ně náhod­ně stří­da­jí pod­le toho, jak je zrov­na tře­ba.

Pochválit jde hlav­ně něko­lik svě­žích momen­tů, ve kte­rých Black Adam vynik­ne jako nesmlou­va­vý cynik (např. když před­ve­de své netra­dič­ní meto­dy výsle­chu), nebo v nichž se do akce poda­ří vlou­dit něja­ký zají­ma­vý nápad (tře­ba když během rvač­ky v dět­ském poko­ji dosta­nou na frak i super­hr­di­no­vé vyle­pe­ní na pla­ká­tech). Takových oka­mži­ků však ve fil­mu není mno­ho a uspo­ko­je­ní z nich dlou­ho nevy­dr­ží. Uspokojivá není povět­ši­nou ani prá­ce s posta­va­mi, kte­ré jsou až na výjim­ky znač­ně plo­ché a jejich dia­lo­gy pře­té­ka­jí mno­ha klišé. Kromě nich tro­ji­ce sce­náris­tů od začát­ku do kon­ce boju­je i se zjev­ný­mi nesmys­ly v ději a s mar­nou sna­hou dostat do pří­bě­hu funkč­ní humor.

Veškeré nedo­stat­ky na dru­hou stra­nu nejsou tak vel­ké, aby Black Adam neob­stál jako prů­měr­ná akč­ní spo­třeb­ní zába­va, řadí­cí se bok po boku zmí­ně­né­ho Shazama! nebo Aquamana. Hlavně ale Black Adam více než kte­rý­ko­li jiný film ze svě­ta DC půso­bí, jako by byl posle­po­va­ný z věcí odkou­ka­ných od kon­ku­ren­ce a zopa­ko­va­ných v hor­ším pro­ve­de­ní.