(zatím nehodnoceno)
Loading...Roland Emmerich (režie) a Wes Tooke (scénář) přináší v Americký Den Veteránů další válečný film z období druhé světové války. Konkrétně období od útoku Japonska v Pearl Harbor po samotnou bitvu u Midway. Bitva u Midway byla zakončením bojů o námořní nadvládu a americké vítězství tak znamenalo obrat v poměru námořních sil na americkou stranu a tím Americe získalo čas a odvahu zbrojit i dál a vyhrát později i celou válku proti Německu. Diváci tak mají možnost na velkém plátně shlédnout největší a nejdůležitější bitvu v Pacifiku, která byla kombinací mnoho hrdinských činů, šťastných rozhodnutí a skvělého plánování. Na to vše se již nyní můžete jít podívat do našich českých kin!
Začnu tuto recenzi tím, že vám povím, co jsem od filmu čekal. Už jsem viděl spoustu válečných filmů a nejvíc mě vždy zaujaly ty natočené podle skutečných událostí. Nejinak je tomu tady a tak jsem čekal hodně. Hodně smutku, hodně akce a hodně hrdosti. A i když nejsem Američan, tak jsem z toho dostal spoustu, jen v trochu jiném balení než jsem očekával. Celkový dojem na mě film udělal takový, že režisér společně se scénáristou si ukousli velký kus krajíce.
Film je v podstatě rozdělen do 4 částí (víceméně podobného rozsahu) - Pearl Harbor, bombardování Tokia, Marshallovy ostrovy a samotná Midway. A tady je asi zásadní problém filmu. I přes to, že má stopáž lehce přes 2 hodiny, tak je materiálu příliš. Však si vzpomeňte na Pearl Harbor, kde se udělal jen z jedné akce dlouhý film. Bitva u Midway by si tak zasloužila být spíš minisérií, která by pak opravdu stála za to.
Ve spoustě scén pak máte pocit, že za kamerou stojí režisér a v rychlém sledu za sebou pouští protagonisty na plac honem honem, ať toho stihneme co nejvíc. Naštěstí se nekoná zbytečná a přehnaná romance.
Zmínil jsem protagonisty, a těch je zde opravdu spousta. Nemůžu říct, že bych někoho považoval vysloveně za megastar Hollywoodu, ale za to jsem byl nakonec rád. Bohužel je tu taková spousta postav, že se bude divák neznalý tématu těžko orientovat. Prostě se jede jak na běžícím páse.
Mezi hlavní postavy rozhodně patří admirál Nimitz (Woody Harrelson), pracovník rozvědky Edwin (Patrick Wilson) a pilot letounu Dick Best (Ed Skrein). Kolem těchto tří se akce točí a pokaždé trochu jiným způsobem. Nimitz měl tu obtížnou pozici, že měl válku na moři vyhrát i přes značné nevýhody. Rozvědka měla napravit svojí obří chybu s Pearl Harborem a měla rozluštit japonské šifry. A Dick Best byl prostě jedním z hrdinů, kteří šli po hlavě do bitev s vědomím, že se dost možná nevrátí. Kromě nich najdete i dalších spoustu poměrně zvučných jmen s hereckým potenciálem. Ale jak jsem již napsal, málokdo z nich dostal dostatek prostoru.
Vše se pak odehrává velmi často před zeleným plátnem a to je fakt, který taktéž nemusí sedět každému. Většina velké akce prostě musela být vytvořena počítačovou grafikou. Ale je pravda, že trochu víc komornější a stísněnější atmosféry by neuškodila. Hutné atmosféry se dočkáte akorát na zadním sedadle stíhacích letounů, na kterém sedí nebožák, který se snaží zastaralým kulometem trefit Zero pár metrů za ním. Jinak atmosféra opět doplácá na tempo filmu. Tvůrci se prostě měli rozhodnout buď přidat stopáž, nebo ubrat na tématech. Už k samotné lince směrem k Midway přidávají celkem dost dialogů, podivných odboček (např. režisér na Midway) a trochu té rodinné lásky. Mě se na akční scény koukalo dobře, i když přiznávám, že grafické pojetí bylo občas dost zvláštní. Asi nejvíc na mě zapůsobil pohled na největší letadlovou loď světa Akagi, která ve srovnání s americkými loděmi opravdu působila jako kolos. Celou akci podkreslila poměrně fádní vojenská hudební tématika, která opět v rychlém tempu nedokázala zaujmout ani jedním motivem.
Bitva u Midway však přesto všechno není vůbec špatným filmem. Naopak. Obsahuje spoustu zajímavých informací. Kdo nezná reálie a neviděl podobné filmy, bude ohromen. Vzhledem k absenci brutálního násilí nebo většího množství mrtvol lze film doporučit mládeži. Určitě bych doporučil jako součást výuky na školách, ať mají děti skutečnou představu, co válčení obnáší. Postupné budování příběhu od začátku (útok na Pearl Harbor) až k bitvě u Midway je dobrou volbou. Taktéž tématika hrdinství je tu patrná. A nejen, že divák vidí, co lidé v té době museli obětovat pro svobodu a mír, ale film vkusně ukáže, kolik bolesti a mrtvých stojí za jedním hrdinou. Když vidíte pilota řítícího se střemhlav na bitevní loď a vidíte ty střely létající kolem, nahání to husí kůži a skvěle buduje napětí. Konečná bitva u Midway se tak může zařadit mezi to nejlepší co kinematografie má.
Jako celek tak na mě po shlédnutí film působil spíše jako hraný dokument, který se velmi striktně snažil držet dobových událostí a vycházel ze svědectví účastníků jednotlivých dílčích příběhů.
Za zmínku ještě stojí jedna věc, kterou oceňuji, a to je respekt a uznání japonských vojáků a generálů. Část děje byla věnována boji z pohledu Japonska. Konkrétně admirálů Jamamota (Etsushi Toyokawa) a Naguma (Jun Kunimura). I ti se snažili vyhrát válku pro svého císaře a měli svojí hrdost. Nebyli to šílení nepřátelé světa, jak se občas ve filmech nepřátelé Ameriky líčí. A tak se na konci filmu dočkáte i uznání padlých nejen amerických, ale i japonských vojáků.
Film Bitva u Midway si najde své zastánce i odpůrce, ale já jsem přesvědčen, že patří k tomu výrazně lepšímu s tématikou druhé světové války. Bohužel jeho zpracování a rychlé tempo zážitek trochu tlumí a je pravděpodobné, že i kvůli absenci výraznější herecké hvězdy zapadne do průměru. Ale třeba je to dobře a dočkáme se ho na komerčních televizích za pár let a bude patřit k oblíbené výukové ukázce válečnictví. Za mě slušných 65%.
Pearl Harbor, Bombardování Tokya, Marshallovi Ostrovy a samotná Midway.
Čtyři názvy a čtyři chyby. Pokud se celý film jmenuje Bitva u Midway tak rozčlenění není pravopisně správně. Proč je Bombardování Tokya na začátku s velkým B a Tokyo s tvrdým y? Marshallovi má mít na konci tvrdé y a ostrovy se píší s malým o. Jak je vidět znalost češtiny upadá všude a že i u komentátorů, to už je na pováženou. Neškodilo by si vzít do ruky pravidla českého pravopisu, než něco vypustím na veřejnost.
Stačí to napsat normálně. Nechovejte se jako „grammar nazi“. Položky jsem opravil, ale za vaše upozornění na chyby Vám neděkuji.
Bouša chováš se jako pravej arogant. Nejdřív nasekáš chyby, za který by se mohlo stydět i dítě na prvním stupni ZŠ a korunu tomu nasadíš kritikou kritika. No to si dovolil dost opravovat mistra. Bohužel, dneska přiznat chybu se nejenže nenosí, ale zatlouká se a přechází do protiútoku. No a trocha tý pokory a soudnosti by taky neškodila. Stačí si uvědomit, že lidi, co čtou ty vaše výtvory tu nejsou pro vás Bouša, ale je to přesně naopak.
Tak Vy jste mě pane dokonalý Michale opravdu pobavil. Můj příspěvek vůbec nemá být myšlen útočně, ale to je na zvážení každého. A mé příjmení je Buša, takže děkuji za Vaši soudnost a pokoru. Já chybu uznal, opravil. Bohužel dnešní čtenáři a diváci znají jen aroganci a agresi. Holt každému se nezavděčíme. Jestli Vás to Michale tak moc uráží, tak si udělejte své stránky a recenzi napište lepší. Přeji hodně úspěchů.
...protože Tokyo se správně dřív psalo s tvrdým y,Tokyo je zeměpisný název, který označuje hlavní město Japonska. Oficiální japonský název zní „Tokijo“, při přijetí do českého pravopisu došlo k odstranění „j“, jinak byl název zachován, proto tedy „i“.Správně je tedy tvrdé y,„i“ jsme si vytvořily pouze u nás.
Ty „Marshallovi“ ostrovy jsou ránou do nosu!
Nechápu, proč se znovu filmově zpracovává téma, které geniálně a neopakovatelně ukazuje film Bitva o Midway režiséra Smighta, v hlavních rolích Charlton Heston a Toširo Mifune, z roku 1976.
Každý z filmů jde trochu jinou cestou a je pravda, že fanda military a historie bude mít raději film z roku 76. Mě tam třeba nesedla příběhová linka s japonskou dívkou (Američankou). Holt nelze se zavděčit všem 😉
Souhlas, kdybych ten starý film neviděl tak by se mi možná ten nový líbil.
Proboha, kbyž chci komentovat, tak si alespoň něco nastuduji. Jaká obří chyba rozvědky? Americka rozvědka četla japonské depeše před Pearl Harborem a ministr zahraničí Hull přesně věděl, s čím za ním japonský vyslanec 7.12.1941 jde. Jinak souhlas ohledně kvalit původního filmu.
Ano tušili, že Japonsko kuje pykle. Ale chyba šifrantů byla, že neodhalili, že jde právě o Pearl Harbor. Často se objevují spekulace, že část autorit přesně věděla, že půjde o Pearl Harbor. Mohla to být pro ně konečná záminka k tomu, aby se Amerika zapojila do války. Ale to už se asi nikdo nikdy nedoví...
Akorát, že příběh admirála Kimmela není o obří chybě rozvědky. Jo kdybyste psal o politických PIKLÍCH v Roosveltově administrativě, tak prosím. Takhle jen usvědčujete sám sebe z mizerné práce.
Nikdo není dokonalý....Vy asi ano, děkuji za poučení.
Ale tady přece nejde o to, zda je, či není někdo dokonalý. To je o pokoře k práci, kterou dělám a úsilí, se kterým ji dělám. To vy, bohužel stejně jako většina současných komentátorů, nechápete a nechcete pochopit. Prostě pokud komentuji a hodnotím nějaká fakta, tak je napřed musím znát. Sorry, kdybyste komentoval jen filmovou stránku, pak není problém. Ale pokud chcete být světák, tak byste si alespoň nějakého toho Hubáčka měl přečíst.
Jinak pro ty školy bude s naprostou jistotou lepší puvodni zpracování tématu s Henry Fondou z roku 1976, které si na rozdíl od toho současného na nic nehraje.
kuje pikle. Koukam ze pravopis je opravdu vase slaba stranka (coz samozrejme neni neresitelna vec). Pred zverejnenim doporucuji predavat vase clanky editorum
Máte pravdu. Celá situace je popsána v knize Purpurový Kod (autora neznám - zapomněl.)r
Nejsem zrovna fanda romantických vsuvek ve válečných filmech, ale v tomto případě, si myslím, že to mělo své opodstatnění s odkazem na situaci po Pearl Horboru, kdy Američané šli po Japoncích a zavírali je do internačních táborů.
„Většina velké akce prostě musela být vytvořena počítačovou grafikou.“
Ale nemusela.
Velké válečné filmy se točily už dřív, a žádná počítačová grafika k dispozici nebyla. Mnohé měly vynikající kvalitu - Bitva o Británii, Nejdelší den, Příliš vzdálený most, Osvobození... nebo zde zmíněná Bitva o Midway (1976).
Nebo možná „musela“, protože výrobci počítačových her potřebují reklamní plochu v celovečerním formátu... a protože film, který není vycpaný počítačovými efekty, je pro dorostence PROSTĚ TRAPNEJ.
S námitkou „příliš mnoho materiálu“ naprosto souhlasím. Zmíněný film z roku 1976 tuto chybu nedělá.
Natočit totéž znovu, když film není zastaralý (opravdu není) je nošením dříví do lesa. Možná si toho tvůrci byli vědomi, a proto tam nacpali příliš mnoho témat.
Námitka Občasného čtenáře, že u PH nešlo o „obří chybu rozvědky“, je oprávněná.
Na tento film jsem šel v sobotu s jistým očekáváním, které se bohužel nenaplnilo. Na druhé straně si myslím, že je lepší než původní tradiční Midway klasika z roku 1976, kterou považuji za značně nepovedený film, a to z řady důvodů, které příznivcům této klasiky možná nebudou příliš po chuti. Původní Midway vytýkám, že kde se dalo, tam vykrádala nadčasový snímek Tora, Tora, Tora. Tyto scény navíc používala jaksi bez ladu a skladu. Nelíbily se mi nepovedené zadní projekce, vložené dokumentární snímky s leteckou technikou, o které si USN a USMC mohlo v roce 1942 nechat jen zdát, iritovaly mě podivně kamuflované N.A. Texan, předstírající japonské Reiseny, žasnul jsem nad „Vindikátory“ představujícími americké střemhlavé Dauntlessy a současně i Devastatory, a dodnes nemohu skousnout průzkumné „jahody“ v podobě hydroplánů Nomád, na místo tehdy použitých PB5-Y Catalina. Nechápu ani proč tehdy režisér do děje „narouboval armádní stíhačky P-40, které na Midway ani nebyly a dodnes nerozumím stupidní romanci japonské dívky a amerického pilota. V tomto ohledu je nová Midway o dvě úrovně lepší, byť ani ona nepřekročila svůj stín. Je především nevyvážená a snaží se obsáhnout rozsáhlý děj od 7.12 1941 do počátku června 1942. Výsledkem je, že na samotnou Midway zbývá cca 30 minut děje. Stejný prostor je ale věnován i Pearl Harboru, Doolittlovu útoku na Tokio, náletu na Marschallovy ostrovy a konec konců i bitvě v Korálovém moři. Na druhou stranu byla do děje vkomponována pro mne nelogická scéna kde námořní důstojník z USS.Arizona v dlouhé stopáži zachraňuje svého podřízeného, námořníka Sullyho. Z hlediska Midway naprosto mimo mísu. Nechápu, co básník chtěl říci další scénou, jejímž protagonistou byl režisér westernů John Ford, toho času natáčející na Midway jakýsi vlastenecky motivovaný film. Naopak jsem postrádal Lt. Tomonagu, doporučujícího admirálovi Nagumovi, aby nad Midway poslal další letadla s pumami, zničil obranu a tak připravil podmínky pro vylodění japonské námořní pěchoty. Ve filmu mě chyběly scény s váhajícím viceadmirálem Nagumou, licitujícím nad tím, co dělat, když vyšlo najevo, že průzkum odhalil americké letadlové lodě a marné snahy kontraadmirála Kusaki a leteckého stratéga Minoru Gendy přimět svého nadřízeného, aby okamžitě konal v duchu nové situace. Nenašel jsem ani zmínku o heroické oběti torpédových letek, zejména pak Johna C. Waldrona a jeho VT-8, jež svým způsobem k americkému vítězství přispěly. Donutily totiž japonská Zera, aby opustila vyšší letovou hladinu a nad vodou se pustily do amerických torpédových Devastatorů a tím nechaly volné pole působnosti střemhlavým Dautlessům. A v neposlední řadě jsem postrádal v ději japonské torpédové bombardéry Nakajima B5N2 a střemhlavé Aichi D3A1 Val. Všude byla samá Zera. Dokonce i ve scénách z Pearl Harboru to vypadalo, že americké bitevní lodě šly pod vodu jen díky záplavě kulometných střel japonských stíhačů, navíc nelogicky kličkujících pod úrovní palub amerických plavidel, lízajících střechy taxíků v honolulských ulicích a proplétajících se obrovskou rychlostí mezi nástavbami zakotvených plavidel. Celkové ale nic proti zobrazení letecké techniky nemám, snad až s výjimkou B-25 Mitchell. Nad Tokio totiž letěla jiná verze, než ve filmu. Film zbytečně obsáhl velký časový úsek a ke konci to bylo znát. Režisér se nažil děj urychlit a nakonec jej zhustil tak, až se řada dalších klíčových momentů bitvy ztratila. A tak mám dojem, že měl být spíše transformován do seriálu pro HBO. Navíc místy připomínal tak trochu dnes populární hrané dokumenty. K hercům nemám co říci, nejsem odborník, nicméně řada jejich dialogů mi připadala dost stupidních a někdy jsem měl dojem, že slouží jako poznámky pod čarou, vysvětlující divákovi děj, který bude následovat. Viz plukovník Doolittle a jeho muži připravující se k náletu na Tokio. Ale abych jen nekritizoval. Nakonec jsem si film docela užil a čas strávený v kině nebyl až tak marný.
Prosím vás autore, než něco napíšete, tak si alespoň ověřte skutečnosti. IJN Akagi sice patřila mezi největší letadlové lodě, ale největší v té době nebyla. Větší byla USS Saratoga, která se v době bitvy o Midway nacházela v opravě. V žádném případě pak Akagi nějak výrazně svými vnějšími rozměry nepřekonávala ani své protivníky třídy Yorktown. Pouze měla výrazně větší výtlak, protože se jednalo o mnohem těžší konstrukci na základě rozestavěného bitevního křižníku na rozdíl od „Yorktownů“, které byly od samého počátku účelněji konstruované jako letadlové lodě s nižším výtlakem (omezeno celkovým limitem daným Washingtonskou konferencí), ale se srovnatelnou kapacitou letadel jako japonské protějšky. Jinak film jsem neviděl, jen ukázky, a již z těch by se dalo vyčíst, že má k realitě blízko asi jako stupidní Pearl Harbor se stíhačkami kličkujícími v nedělní dopravní zácpě v Honolulu.