Autorem článku je Daniel Palička.
Scénář: David F. Walker, Chuck Brown
Kresba: Sanford Greene
„Bitter Root“ letos vyhrál cenu Eisnera v kategorii Nejlepší pokračující série a není se čemu divit. Dění v Americe bylo a stále také je, velmi vyostřené a situace kolem Black Lives Matter se čím dál víc projevuje v kultuře, umění a zábavním průmyslu. Aktuální stav však následujícímu komiksu značně napomohl. Kompletní kreativní tým ve složení David. F. Walker, Chuck Brown a Sanford Greene je totiž tvořený pouze z černochů. A co se týče komiksu samotného, tak ten rasismus a témata zabývající se nenávistí vůči černým rozebírá do značné míry. Jde v podstatě o jeden ze základních mantinelů, na kterých je postavená celá série, ovšem zbytečně nepředbíhejme.
Já se k této sérii dostal úplnou náhodou. Dalo by se říct, že se stalo něco podobného, co se mi přihodilo u již recenzovaného komiksu „Afterlift“. Úplně prapůvodně jsem si tuto řadu vůbec nechtěl přečíst. Ano, uznávám, o sérii jsem sice měl jisté povědomí a věděl jsem o jejím pravidelném vydávání u mého oblíbeného vydavatelství Image, každopádně jsem na ni pohlížel s despektem. V podstatě jsem neměl motivaci se k tomuto počinu dopracovat, protože vlastně nebyl důvod. Pak však nadešel den, kdy byly ohlášeny nominace na letošní Eisnery, a já se o jednotlivé kategorie začal zajímat mnohem více. A právě mezi několika řadami jsem našel „Bitter Root“, u kterého jsem si nakonec řekl, že jej vyzkouším a uvidím, jestli mě to vůbec bude bavit. Zatím mám za sebou první knihu s podtitulem „Family Business“, na kterou se v následující recenzi podíváme.
Děj, jak už jsem nepřímo naznačil, se hodně točí kolem rasové nesnášenlivosti. Sledujeme New York, konkrétně čtvrť Harlem, v roce 1924, kdy rasismus byl na svém vrcholu. Zde bydlí černošská rodina Sangeryů, jejíž celoživotní náplní byl po celá staletí lov monster. Nešlo ovšem o ledajaké příšery, neboť napadaly lidské duše ve chvíli, kdy u člověka vzrostla nenávist nebo pocit strachu. Pro takové případy museli členové rodiny vytvořit speciální sérum, stavěné proti takovým stvůrám, což se jim naštěstí podařilo. Najednou se však začíná zjevovat čím dál tím více nových monster, s nimiž se Sangeryové nikdy předtím nesetkali, a tak se musí připravit a čelit novým hrozbám, jež na ně číhají v každém koutu.
Co se týče scénáře jako takového, ten je svižný a odsýpá od začátku až do konce. Hned od prvního sešitu se sází na jistotu, takže čtenáři je rámcově představený svět, v němž se bude pohybovat, načež se okamžitě přesouváme k definování jednotlivých postav v akci. U některých autoři vsázejí na představování jejich osobností během souboje s nepřáteli, tudíž namísto sáhodlouhých popisů jednotlivých hrdinů se snaží na jejich vlastnosti poukázat přímo. Hned v první akční scéně celého komiksu vám dojde, kdo má jaké vlastnosti a co dovede, což může na jednu stranu znít u komiksových řad jako samozřejmost, ovšem u tohoto komiksu to obzvlášť musím vypíchnout. Tvůrčí tým si s tím totiž pohrává opravdu pěkně a hravě.
U každé postavy je opravdu kladen důraz na to, aby byla pro čtenáře zábavná a nápaditá. Tento faktor rozhodně schvaluji, nicméně při čtení mi jednotliví hrdinové splývali do jednoho. Nedokážu si vůbec vysvětlit, čím to bylo zapříčiněno, ovšem mám takovou teorii. Ačkoliv každá z postav byla osobitá, byla jinak nadesignovaná a chovala se úplně jinak, v průběhu vyprávění jsem si k nim nevytvořil žádné sympatie, protože to zkrátka nejsou hrdinové, kteří by mi utkvěli v hlavě dlouho a kterým bych měl přehnaně fandit. Je to typický druh jednotvárných hlavních aktérů, kteří vás ve fiktivním příběhu baví, avšak po dočtení si marně vzpomínáte na to, kým byli, jakou měli roli v ději a podobně. Zkrátka vám přijdou jen jako obyčejní panáčci na hraní.
Za toto částečně může scénář. Neberte mě špatně, tempo vyprávění mi vyhovovalo a obecně mám pocit, že jsem četl velmi příjemný počin, každopádně komiks sám o sobě je koncipovaný velmi genericky. Díky tomu spíš vyznívá jako akční komiks, kterých už tady máme vážně spoustu. Na jednu stranu se to snaží kompenzovat prostředím, tématikou rasismu, černošskými postavami a naprosto úchvatnou kresbou, která je velmi šílená, místy až karikaturní a neskutečně excelující po stránce coloringu, na tu druhou vsází na osvědčený recept, jenž není zpracován dle mého gusta. A přestože se autoři občas dost pěkným způsobem snaží poukázat na hrůzu tehdejší doby, je to celé zazděno zápletkou kolem lovu příšer, která má mnohem větší prostor, než bych si přál, což je docela škoda.
Jak tedy „Bitter Root Vol. 1: Family Business“ hodnotit? Asi byste si mohli domyslet, že bych tento komiks spíš nedoporučil, ale nemáte tak úplně pravdu. Ano, uznávám, první svazek má velkou řadu nedodělků, které mu podráží nohy, a v mých očích nejde o žádný převratný kousek, ovšem je to relativně příjemné počtení, jež je plné pěkných akčních sekvencí, několika příjemných interakcí mezi postavami, ať už humorných či vážnějších, a docela dobře navržených nepřátel. Věřím, že milovníci akcí napěchovaných komiksů si při čtení přijdou na své, protože čtení rychle utíká a čtenáři je akce dávkována ve velkém. Jestli je nicméně Eisner v tomto případě zasloužený, to ať každý posoudí sám. V mém případě si tím tak jistý nejsem. Mohu však říct, že ještě bedlivě zvážím, jestli budu v „Bitter Root“ pokračovat, anebo zda tuto sérii zahodím a nebudu se k ní vracet. Prozatím se přikláním více k druhé variantě, a to i navzdory tomu, že mě čtení vcelku bavilo. Ale tak kdo ví? Možná se odhodlám a pokračování někdy zkusím.
