Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Autorem recenze je Daniel Palička.
Scénář: Christopher Sebela
Kresba: Ro Stein
V rámci letošních Eisnerů jsem se setkal s různými komiksy. S většinou z nich jsem byl spokojený, některé mě dokonce příjemně překvapily, ovšem našlo se i pár takových, které mě moc nebavily. Musím však ihned podotknout, že v posledním jmenovaném případě to byly série, které jsem dokázal na jeden až dva pokusy úspěšně dočíst a které navzdory mým negativním dojmům měly aspekty, kvůli nimž jsem měl aspoň trochu důvod se dostat na samotný závěr. Ačkoliv to nebyla většinou převratná díla, stále jsem měl pocit, že tím autoři chtěli něco říct a věděli, jaké nápady a myšlenky by chtěli předat čtenářům. U prvního svazku komiksu „Crowded“ jsem se však setkal s něčím vskutku výjimečným, a přesně o tom vám povím v následující recenzi.
Víte, každému z nás se občas za život stane situace, kdy si chce přečíst kvalitní komiks, avšak namísto toho si přečte totální hnůj. Mně se to stalo v případě prvního svazku série „Crowded“, která usilovala o cenu v kategorii Nejlepší pokračující série. Abych všechno uvedl na pravou míru, k řadě jako takové jsem se - podobně jako u několika dalších nominovaných - dostal úplnou náhodou. Měl jsem o ní jisté povědomí a věděl jsem, že pravidelně vychází u mého oblíbeného vydavatelství Image, nicméně nikdy jsem neměl důvod si ji přečíst, protože mě zkrátka nelákala a neměla mě jak oslovit. Pak ovšem přišlo vyhlášení jednotlivých kategorií a já si o jednotlivých projektech, jež jsem v té době neměl ještě načtené, zjišťoval více a začal jsem si je postupně načítat. V případě recenzovaného kousku jsem došel k několika zajímavým zjištěním, jednak k tomu, že kreativní tým pro mě byl úplnou neznámou, i když o Sebelových autorských projektech „High Crimes“ a „Shanghai Red“ jsem slyšel jen to dobré, a druhak k tomu, že na „Crowded“ se názory různí. U nás v Česku ovšem převážně panuje názor, že v cenách Eisnera neměla série vůbec co dělat. A pod toto tvrzení se naprosto podepisuji!
Pokud si přečtete anotaci, hned si řeknete: „Hm, ten námět náhodou není špatný!” Děj se odehrává ve světě předaleké budoucnosti, přičemž v hlavní roli máme Charlie Ellison, mladou dívčí hrdinku se světle růžovými vlasy, která si žije úplně obyčejný život plný zábavy a pokušení. Jenže co se nestane, sama se stane cílem speciální platformy jménem Reapr. Jde o službu, jež je součástí každodenního života (tj. využívat ji může úplně kdokoliv) a která slouží k legální asasinaci lidí. Z toho vyplývá, že na Charlie je vypsaná odměna v hodnotě milionu dolarů, a tak je nucena se vydat na dlouhou cestu, kde bude muset nejenom zjistit, kdo ji chce vidět mrtvou, ale také, proč se jí tohle všechno musí dít. A ano, předem uznávám, nápad je dost zajímavý a věřím, že pokud by se něčeho takového chopil jiný scénárista, dokázal by z toho vytěžit opravdu hodně. Jenomže namísto toho máme na postu scénáristy Christophera Sebelu, který tohle všechno vzal a doslova spláchl do záchodu.
Nevím, jak to cítí někteří z vás, v každém případě jsem byl nesmírně zklamaný z toho, jakým směrem se příběh ubíral. Zpočátku člověk nabude dojmu, že na jednu stranu bude mít komiks trochu odlehčenější nádech, na tu druhou se bude snažit aspoň trochu ukázat nejistotu hlavní aktérky. Přece jenom, když po vás jdou elitní zabijáci a vůbec nevíte, kdo na vás může ze všech koutů číhat, ani komu můžete důvěřovat, rozhodně byste nereagovali lehkovážně a tak, jako kdyby to byla jen úplně prachobyčejná věc. Přesně takhle bohužel Charlie reaguje po celou dobu vyprávění, a to ať už sama nebo se svými společníky. Budu upřímný, od začátku celého komiksu jsem si k ní nedokázal vybudovat vztah. Je sice docela pěkná, ale její osobnost je tak šíleně nezajímavá a nudně napsaná, že si k ní nevytvoříte žádné sympatie. Navíc tím, jak je strašně dokonalá, bezchybná, všechno jí vychází a nemá sebevětší potíže při všemožných přestřelkách, vás bude tak akorát vytáčet.
Ale dobře, špatně napsaná hlavní postava by ještě nebyla takový problém, kdyby kolem sebe měla několik vedlejších, jež by byly více rozvinuté. Ovšem to je další kámen úrazu! I další postavy, ať už jde o spojence Charlie nebo o její nepřátele, jsou strašně ploché a jednotvárné. Většinou se jedná o markantně zamaskované archetypy, jež se zpočátku tváří zajímavě a nápaditě, ale ve výsledku jsou jen nevýrazné figurky, se kterými si scénárista hraje, protože to zrovna chce, ovšem aby se zaměřil na jejich postupný vývoj, už pro něj není vůbec představitelné. A když k tomu připočtu sáhodlouhé konverzace, kde se řeší témata, jež jsou pro děj naprosto nepodstatná, tak dostaneme opravdu „výbornou“ kombinaci. Perfektní, Sebelo, perfektní!
Jak už jsem psal výše, námět se mi už od přečtení anotace zamlouval, jenomže jeho realizace je mizerná. První polovina je ještě v rámci možností slušná, ovšem v druhé polovině už jsem měl pocit, jako kdybych jenom sledoval sled několika na sebe divně navazujících scén, které byly postavené hlavně na přihlouplém, nijak obohacujícím humoru. Děj se nikam neposouval, tedy až na pár zásadních scén, a několik pasáží mi přišlo úplně zbytečných. Například scény v klubu mi přišly totálně bizarní. A co teprve svět? Slyšel jsem názor, že do letošních Eisnerů bylo „Crowded“ nominováno díky světu, jenž je prý rozmanitý a promyšlený. Vážně? Když jsem komiks samotný četl, nepřipadalo mi, že by autor se světem, v němž je příběh odvyprávěn, nějak výrazněji pracoval. Naopak mi prostředí jako takové připadalo místy dost prázdné a šíleně nevyužité. Kdybych nevěděl, že děj se odehrává někde v budoucnosti, tipoval bych jednotlivé lokace spíše na současnost.
Každopádně, abych jenom nekritizoval, musím na celém komiksu ocenit akci, která byla zábavná a příjemně odsýpající, a mimoto též musím vyzdvihnout kresbu Ro Steina spolu s coloringem. Barvy jsou velmi výrazné a barvité, takže z jednotlivých panelů hýří ryzí hravost, designy postav vypadají jako z neobyčejného animovaného filmu a z jednotlivých scén, zejména z těch akčních, jde v celé své kráse cítit dynamika. Ale kromě toho musím ještě - k mému osobnímu překvapení - vyzdvihnout lettering. I když není jakkoliv převratný, písmo v barevných čtvercích mi připadalo docela pěkné a nápadité.
Co říct závěrem? První kniha ze série „Crowded“ s podtitulem „Soft-Apocalypse“ pro mě bylo trýznivé čtení. Pár pozitiv bych sice našel, nicméně negativa z velké části převažují, což vám ostatně došlo, pokud jste se dostali až sem. Za mě jde zatím o nejhorší zážitek z letošních Eisnerů. Jestli jste masochista, je tento komiks určený přímo pro vás. Vy ostatní se mu raději obloukem vyhněte. A na závěr se vám ještě přiznám k jedné věci. Kdybych se nepřekonal, pravděpodobně bych se čtením tohoto kousku skončil hned v polovině druhého sešitu. Ano, až takhle hrozné to bylo!
(4,91 z 5)