Fantastická 4: První kroky: Debut v MCU je okouzlující, i když poněkud kostrbatý

Čtyři z nej­ob­lí­be­něj­ších mar­ve­lov­ských super­hr­di­nů vstu­pu­jí do MCU - nebo ne? - ve fil­mu Fantastická čtyř­ka: První kro­ky, kte­rý ten­to víkend vstu­pu­je do praž­ských a svě­to­vých kin. Snímek, kte­rý se může pochlu­bit úžas­nou retro-futuristickou výpra­vou, pou­ta­vý­mi herec­ký­mi výko­ny a ved­le Thanose nej­lep­ším zápo­rá­kem MCU, je bez­po­chy­by nej­lep­ším fil­mem Fantastické čtyř­ky - i když mu citel­ně chy­bí scé­nář. Přichází z výraz­ně odliš­ných pří­stu­pů ke komik­so­vé­mu žán­ru, ten­to je zhru­ba na stej­né úrov­ni jako Superman z minu­lé­ho týd­ne.

Fantastická čtyř­ka: První kro­ky se ode­hrá­vá na Zemi 828, což je jiný vesmír než Země 616, kde se ode­hrá­vá vět­ši­na před­cho­zích fil­mů MCU. To umož­ňu­je půso­bi­vou výpra­vu a pro­duk­ci, kte­rá půso­bí jako svět Jetsonů pře­sa­ze­ný do New Yorku pade­sá­tých let, ale také eli­mi­nu­je mož­nost inter­ak­ce s jaký­mi­ko­liv dal­ší­mi posta­va­mi ze série. Závěrečné titul­ky sice nazna­ču­jí, že Fantastická čtyř­ka se vrá­tí v Avengers: Doomsday, jed­ná se v pod­sta­tě o samo­stat­ný film, kte­rý nemá žád­nou vazbu na 36 (!) před­cho­zích fil­mů MCU.

To má své plu­sy i mínu­sy. Na roz­díl od Kapitána Ameriky: Brave New World nebo Thunderbolts*, není pod­mín­kou zhléd­nu­tí před­cho­zích fil­mů nebo Disneyho seri­á­lů. Ale část kouz­la této série spo­čí­vá v tom, že vidí­te, jak tito barev­ní super­hr­di­no­vé mezi sebou komu­ni­ku­jí. A ten­to film pro­mar­nil vel­kou pří­le­ži­tost tím, že tým nein­ter­a­gu­je s vari­a­ce­mi postav ze stří­br­né­ho věku, kte­ré zná­me ze Země 616, jako je původ­ní postří­b­ře­ný Iron Man nebo Kapitán Amerika s čepi­cí s orlí­mi kří­d­ly.

Požehnaně, podob­ně jako Superman Jamese Gunna, Fantastická čtyř­ka: První kro­ky není dal­ším pří­bě­hem o půvo­du. Přesto je prv­ních 30 minut fil­mu napě­cho­vá­no toli­ka expo­zi­cí, že by jí klid­ně moh­lo být. Prostřednictvím zábě­rů z novin a tele­viz­ních roz­ho­vo­rů v pořa­du The Ted Gilbert Show (Mark Gatiss je v roli mode­rá­to­ra talk show napros­to úžas­ný) se dozví­dá­me pří­běh čtyř ast­ro­nau­tů, kte­ří byli ve vesmí­ru zasa­že­ni kos­mic­kým záře­ním a vrá­ti­li se na Zemi obda­ře­ni jedi­neč­ný­mi super­schop­nost­mi.

Nyní se Reed Richards (Pedro Pascal) doká­že ohý­bat jako guma jako Mister Fantastic, jeho žena Sue Storm (Vanessa Kirby) doká­že mizet jako Neviditelná dív­ka, její bra­tr Johnny Storm (Joseph Quinn) se doká­že sám vzní­tit jako Lidská pocho­deň a Reedův pří­tel Ben Grimm (Ebon Moss-Bachrach) je skal­ní mon­strum Věc. Nyní jsou z nich ochrán­ci svě­ta, kte­ří pra­cu­jí v Baxter Building na Manhattanu a boju­jí se zlo­či­nec­ký­mi pod­ni­ky, jako je Mole Man (Paul Walter Hauser), vůd­ce pod­zem­ní Subterraney. Hauser je ve svých krát­kých scé­nách tak zábav­ný, že bys­te si mož­ná přá­li, aby zde byl hlav­ním padou­chem, ale bohu­žel, to ten­to film nemá v plá­nu.

Co dělá Fantastická čtyř­ka: Místo toho při­ná­ší Fantastická čtyř­ka prv­ní kro­ky? Přesně to, co všich­ni chtě­li: vir­tu­ál­ní rema­ke Fantastické čtyř­ky: Silver Surfer (Julia Garnerová), kte­rý ohla­šu­je pří­chod Galactuse (Ralph Ineson), poží­ra­če svě­tů. Další popis děje není nut­ný; vyprá­vě­ní Prvních kro­ků se tak nápad­ně podo­bá tomu­to nepo­ve­de­né­mu sním­ku z roku 2007, že by se dalo pova­žo­vat za rema­ke, což by snad ani nemě­lo být pře­kva­pi­vé, vzhle­dem k tomu, že oba fil­my vychá­ze­jí ze stej­né­ho výcho­zí­ho mate­ri­á­lu. Ale skvě­lých pří­bě­hů Fantastické čtyř­ky za posled­ních více než 60 let vydá­vá­ní musí být stov­ky... proč pře­vy­prá­vět zrov­na ten­to?

Navzdory déjà vu je ten­to film řeme­sl­ně zvlád­nu­tý na úrov­ni, o kte­ré se fil­mu z roku 2007 ani nesni­lo, a her­ci odvá­dě­jí spous­tu těž­ké prá­ce. Kirby, Quinn a Moss-Bachrachová jsou vyni­ka­jí­cí ve zno­vuvy­tvo­ře­ní těch­to postav, nyní již defi­ni­tiv­ních ver­zí; pou­ze Pascal, mož­ná kvů­li pří­liš­né expo­zi­ci, nepů­so­bí tak půso­bi­vě. Ústřední jádro fil­mu - scé­nář Sophiiny vol­by týka­jí­cí se Sueina novo­ro­ze­né­ho syna - tak dob­ře rezo­nu­je, pro­to­že těm­to posta­vám věří­me jejich upřím­nou vzá­jem­nou lás­ku.

Také vrchol­ný sou­boj při­ná­ší zbo­ží jako jed­na z nej­pa­mát­něj­ších kulis, kte­ré kdy MCU vytvo­ři­lo: Galactus, kte­rý díky špič­ko­vým vizu­ál­ním efek­tům oží­vá k děsi­vos­ti, má při prů­cho­du Manhattanem sku­teč­nou váhu Godzilly, a když zakr­ňu­je naše hrdi­ny a trhá na kusy Mister Fantastic jako Stretch Armstrong, je z něj cítit hma­ta­tel­ná bez­moc. Samozřejmě, stej­ně jako v Supermanovi, byl Manhattan v době Galactova pří­cho­du již zce­la eva­ku­o­ván, tak­že nedo­chá­zí ke ztrátám na živo­tech, když se všech­ny ty mra­kodra­py řítí k zemi.

Zábavy je tu dost, ale stej­ně jako Thunderbolts*, i Fantastická čtyř­ka: První kro­ky jako by se sty­dě­ly za to, že tyto posta­vy pochá­ze­jí ze strá­nek komik­su. Titulní tým je na plát­ně oslo­vo­ván svý­mi super­hr­din­ský­mi jmé­ny a není v kos­tý­mech tak čas­to, jak by měl, vzhle­dem k tomu, že všich­ni potře­bu­jí kvů­li svým schop­nos­tem spe­ci­ál­ní oble­če­ní (Věc cho­dí po New Yorku v trenč­ko­tu, ale kde­pak naku­pu­je?) Průběžným vti­pem je, že Ben nikdy nechce říct „Je čas na clo­bert!“, což zde bylo vymyš­le­no pro in-universe komiks. Ale stej­ně jako děti, kte­ré na něj kři­čí ze škol­ní­ho dvo­ra, i my chce­me sly­šet tuhle kla­sic­kou hláš­ku.

Navzdory neo­pod­stat­ně­né sebe­jis­to­tě je Fantastická čtyř­ka: Z retro-futuristického desig­nu 50. let minu­lé­ho sto­le­tí vyza­řu­je vel­ké kouz­lo. Létající auta, robot Herbie (kra­dou­cí scé­ny) a říd­ký inte­ri­ér samot­né budo­vy Baxter Building - to vše dohro­ma­dy nabí­zí zají­ma­vé pro­stře­dí pro obvyk­lé komik­so­vé vylo­me­ni­ny. Kamera je mezi­tím tma­vá a ponu­rá ve sna­ze při­způ­so­bit se všu­dypří­tom­ným vizu­ál­ním efek­tům - sku­teč­né zhor­še­ní opro­ti jas­né­mu a živé­mu vzhle­du, kte­rý James Gunn při­ne­sl do Supermana. Celkový tón obou fil­mů také před­sta­vu­je urči­tou změ­nu; stá­vá se MCU novým DCEU - a nao­pak?

Fantastická čtyř­ka: První kro­ky sice na pří­bě­ho­vé úrov­ni nic nové­ho nevy­mýš­lí a nedo­ká­že plně zachy­tit ducha prv­ní mar­ve­lov­ské rodi­ny tak, jak to zamýš­le­li Stan Lee a Jack Kirby - ale i tak jde o solid­ní, sty­lo­vý krok vpřed, kte­rý je o ligu lep­ší než před­cho­zí poku­sy o oži­ve­ní těch­to postav (čím méně se mlu­ví o Fantastické čtyř­ce z roku 2015, tím lépe). Možná ješ­tě není čas na mlá­tič­ku, ale má dosta­teč­nou sílu na to, abychom se těši­li na dal­ší díly.

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový