Dveře v podlaze – Recenze
25.3.2008
pripomenme-si
Přečteno: 139 krát
Žánr: Drama
Režie: Tod Williams
Premiéra na DVD: 30.5.2005
Eddie si najde letní brigádu u známého autora dětských knížek Teda Colea. Víc než slavný autor, ho však začne zajímat jeho nádherná žena Marion. Kvůli tragédii se manželství Teda a Marion ocitlo na bodu mrazu a Eddie pro Marion představuje nečekané rozptýlení a naději… Mezi mladým brigádníkem a dvakrát starší vdanou ženou vzplane nečekaná vášeň a vztah, který může mít ovšem nečekané následky. Smí člověk zkusit všechno a překročit všechny meze, aniž by za to musel zaplatit? A neplatí-li on sám – čím za to platí druzí?
Film Dveře v podlaze je adaptací první třetiny knihy Rok vdovou, uznávaného amerického spisovatele Johna Irvina, jehož romány Pravidla moštárny, Svět podle Garpa nebo Simon Birch již byly zfilmovány. Hned na úvod musím uznat, že jakožto znalec knižní předlohy jsem z filmu nebyl vůbec zklamán, právě naopak.
Debutující režisér a scénárista Tod Williams si z nelehkým příběhem poradil velmi dobře a na filmu je znát jeho citlivý přístup k látce. Například na jednu stranu šokující vztah Eddieho a dvakrát starší Marion nepůsobí nijak vulgárně a jejich vztah je uvěřitelný a pro oba znamená rozhodně víc než jen sexuální letní vzplanutí, i když to tak možná zprvu nevypadá.
Co by to ale bylo za drama bez velkých hereckých výkonů? Kim Basinger je jako smutná a chladná Marion natolik uhrančivá a sexy, že její přítomnost dráždí skoro víc jak v knize. Jeff Bridges je jako Ted Cole správně bohémský a charismatický a skvěle zvládnul i vnitřní smutek hrdiny, který se snaží skrývat za usměvavou a bezstarostnou tváří.
Malou dceru Teda a Marion ztvárnila Elle Fanning (setra slavnější Dakoty), které bylo během natáčení šest let a hraje také dobře, i když nevím jestli se v jejím případě dá o herectví mluvit. A Eddie je v podaní Jona Fostera stejně citlivý (možná až slabošský) a naivní jako v knize a mezi ním a Marion to tak nějak zvláštně jiskří. Jiskří to i mezi Basingerovou a Bridgesem, a to přestože spolu ve filmu mají sotva tři scény.
Snímek plyne velmi pozvolna a historii rodiny a důvod krachu manželství Teda a Marion se divák dozvídá skutečně pomalu. Někomu by to mohlo možná připadat i nudné, ale ten kdo se nechá unášet smutnou atmosférou přístavního městečka a klavírním doprovodem Marcela Zarvose, má o zábavu postaráno. Jak už jsem zmínil, zklamáni rozhodně nebudou fanoušci předlohy, protože film s ní jde ruku v ruce a odpojí se od ní skutečně jen málokdy.
Po skončení filmu ve mně zůstaly velmi zvláštní pocity, díky kterým budu nad Dveřmi v podlaze ještě nějaký ten čas přemýšlet (a rád). A co vlastně jsou ony Dveře v podlaze? Kromě toho, že je to název jedné z knih Teda Colea mají ve filmu i spoustu dalších metafor. Na konci Ted jedny dveře v podlaze otevře, i když nám několikrát říkal, že nikdy, nikdy, nikdy ale opravdu nikdy nesmíš otevřít dveře v podlaze…
Verdikt: Jedna z těch lepších filmových adaptací knih Johna Irvinga. Debutující Tod Williams natočil citlivý a smutný film bez velkých srdcervoucích scén a možná právě proto jsou Dveře v podlaze tolik působivým filmem, který by neměl ujít pozornosti žádnému fanouškovi Americké krásy.
Naše hodnocení
Vaše hodnocení
Currently 4.25/5
1
2
3
4
5
Hodnocení: 4.3 z 5 (hodnoceno 4x)
Jan Bodnár
Vytisknout
badge = “;
document.writeln(badge);
badge = “;
document.writeln(badge);
Související články:
Komentáře
Jméno
Zapamatovat
Email
Web
Zpráva
Formát Texy
Nejnovější komentáře