Pět pilířů komunikace (nejen) s dětmi

(4 hlasů, průměr: 4,00 z 5)

Loading...

Knižní novin­ku „Pět pilí­řů komu­ni­ka­ce (nejen) s dět­mi“ od autor­ky Jany Šintákové Michalicové oce­ní všich­ni ti, kte­ří uva­žu­jí o tom, že by si opráši­li své doved­nos­ti v komu­ni­ka­ci nejen se svý­mi nej­bliž­ší­mi v oko­lí, ale i s cizí­mi lid­mi.

V kni­ze, kde hned na prv­ní pohled zaujme doko­na­lá a oku laho­dí­cí obál­ka, se blí­že sezná­mí­te s novou komu­ni­kač­ní meto­dou s pří­znač­ným názvem „Pět pilí­řů“ tzv. „5P“.

Ostatně jak už samot­ný název napo­ví­dá, jed­ná se o meto­du slo­že­nou z pěti pilí­řů, jimiž jsou dle autor­ky: empa­tie, oslo­ve­ní, vysvět­le­ní sta­no­vis­ka mluv­čí­ho, spo­leč­né hle­dá­ní řeše­ní, a nako­nec i poskyt­nu­tí psy­chic­ké pod­po­ry.

Tato tak tro­chu psy­cho­lo­gic­ká bro­žur­ka číta­jí­cí 173 stran je pře­hled­ně roz­dě­le­na do tří vel­kých kapi­tol. První z nich pojed­ná­vá o komu­ni­ka­ci vše­o­bec­ně, a záhy pak pře­chá­zí k samot­né­mu vzni­ku meto­dy „Pěti pilí­řů“.

Stěžejní kapi­to­lou je kapi­to­la dru­há věnu­jí­cí se podrob­né­mu roze­brá­ní této komu­ni­kač­ní meto­dy a jejich jed­not­li­vých pilí­řů. Naopak ve tře­tí kapi­to­le se může­te těšit na prak­tic­ké ukáz­ky jed­not­li­vých roz­ho­vo­rů v kon­tak­tu s part­ne­ry, dět­mi, rodi­nou, kole­gy či šir­ším oko­lím.

Mě osob­ně se líbi­ly a nadchly pře­váž­ně prv­ní dvě kapi­to­ly, kde je vše krás­ně a sro­zu­mi­tel­ně vysvět­le­no, a to i pro laic­kou veřej­nost. Autorka se toho­to téma­tu zhos­ti­la vel­mi bra­vur­ně a svým čte­ná­řům tak poskyt­la jaký­si pohled na komu­ni­ka­ci pod svým drob­no­hle­dem.

Kdo Janinku zná, hlav­ně její srdeč­ný styl psa­ní, tak ví, že se může těšit i na pod­nět­né citá­ty slav­ných osob­nos­tí. A ano, i tady si při­jde­te na své...

„V moci jazy­ka je život i smrt, kdo ho rád pou­ží­vá, nají se jeho plo­dů. Šalamoun“

Komunikační meto­da jako tako­vá se mi z teo­re­tic­ké strán­ky moc zamlou­va­la, a mož­ná bych ji i pou­ži­la ve svém kaž­do­den­ním živo­tě. Ovšem tře­tí část věnu­jí­cí se prak­tic­ké strán­ce mě nao­pak malin­ko zkla­ma­la a odra­di­la od ní.

A i když si autor­ka dala hod­ně zale­žet, aby své­mu čte­ná­ři poskyt­la vel­ké množ­ství prak­tic­kých uká­zek roz­ho­vo­rů, mys­lím si, že by v tom­to pří­pa­dě bylo lep­ší čte­ná­ře moc neza­hl­co­vat a poskyt­nout jich radě­ji méně.

Možná je to tím, že všech­ny mají napros­to totož­nou sklad­bu a shod­né začát­ky (slo­vo od slo­va), čímž jsem po pře­čte­ní něko­li­ka z nich už ztrá­ce­la ostra­ži­tost a pozor­nost. Navíc se mi moc nelí­bi­lo, že všech­ny jsou vede­ny tak, že ve finá­le dochá­zí k zma­ni­pu­lo­vá­ní pro­tiv­ní­ka v můj vlast­ní pro­spěch, aniž bych mu někdy já sama vyšla úpl­ně vstříc, spí­še nao­pak ane­bo jen čás­teč­ně na půl ces­ty.

Já osob­ně si nedo­ve­du před­sta­vit, že bych tak­to komu­ni­ko­va­la a zpra­co­vá­va­la tří­le­té, řvou­cí, pali­ča­té dítě a sna­ži­la se mu domlu­vit a v nepo­sled­ní řadě zma­ni­pu­lo­vat ho tak, aby bylo vyho­vě­no ať už plně nebo čás­teč­ně hlav­ně mým potře­bám.

Každopádně kni­ha Pět pilí­řů komu­ni­ka­ce posky­tu­je nový náhled na komu­ni­ka­ci jako tako­vou a je na kaž­dém z nás, zda se nechá tou­to meto­dou inspi­ro­vat a vne­se si ji do své­ho kaž­do­den­ní­ho živo­ta. 

„Komunikace nená­sil­nou for­mou může vybu­do­vat zdra­vou a sil­nou osob­nost, násil­ná komu­ni­ka­ce může odsou­dit člo­vě­ka k níz­ké­mu sebe­vě­do­mí a nezdra­vým vzta­hům s ostat­ní­mi lid­mi.“

PĚT PILÍŘŮ KOMUNIKACE (NEJEN) S DĚTMI

Napsala: Jana Šintáková Michalicová

Rok vydá­ní: 2024

Počet stran: 173

Elektronická kni­ha

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

1 Komentář

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře

Jana

5 dny před

Moje komu­ni­kač­ní meto­da 5P zahr­nu­je dia­lo­gic­ký, empa­tic­ký a respek­tu­jí­cí pří­stup:

Syn Ríša: hra­je hry na počí­ta­či (dítě je spo­ko­je­né a dob­ře se baví)

Rodič: „Já vím, že se ti nechce ven, Ríšo, že si teď hra­ješ, ale já už potře­bu­ji změ­nit pro­stře­dí, oba potře­bu­je­me na vzduch. Půjdeme do ZOO? Co říkáš? Bude se ti tam líbit, uvi­díš! Užijeme si to! Prohlédneš si tam zví­řát­ka, nadý­cháš se čer­stvé­ho vzdu­chu. Dobře?“ (5P)

Syn Ríša: „Ale já teď hra­ju hry…“ (dítě je otrá­ve­né a roz­trp­če­né)

Rodič: „Já to vidím, Ríšo, chá­pu tě, že se ti nechce ven, navíc, když teď prá­vě hra­ješ hry. Ale pochop i ty mne, že není dob­ré být stá­le jen zavře­ný doma. Místo toho si uži­ješ jinou zába­vu ven­ku. Hm?“ (5P)

Syn Ríša: „Zase do ZOO? Vždyť jsme tam byli posled­ně…“ (dítě nesou­hla­sí s návrhem)

Rodič: „Chápu, Ríšo. Tedy nemu­sí­me jít prá­vě do ZOO. Můžeš sám navrh­nout, kam bys šel rád. Co mys­líš, jak to udě­lá­me, co navr­hu­ješ?“ (5P)

Syn Ríša: „Mohli bychom jít do ska­te­par­ku?“ (dítě při­šlo s vlast­ním návrhem)

Rodič: „Skvělý nápad, Ríšo, to zní dob­ře. Jistě si to tam uži­ješ. Jsme domlu­ve­ni.“ (5P)

Syn Ríša: „OK. Jen to dohra­ju.“ (sou­hlas)

Rodič začí­ná tím, že vyja­dřu­je poro­zu­mě­ní dět­ským poci­tům („Já vím, že se ti nechce ven…“) a záro­veň sdě­lu­je své potře­by – to je jas­né a upřím­né vyslo­ve­ní posto­je bez nátla­ku. Nabízí návrh a moti­vu­je pozi­tiv­ně („Půjdeme do ZOO? Co říkáš? Bude se ti tam líbit…“), ale neza­ka­zu­je ani nevnu­cu­je. Dítě má pro­stor rea­go­vat a vyjá­d­řit nesou­hlas („Ale já teď hra­ju hry…“). Rodič pokra­ču­je v naslou­chá­ní a opět vyja­dřu­je pocho­pe­ní, při­čemž vysvět­lu­je své důvo­dy, ale stá­le nevnu­cu­je. Nabízí dítě­ti mož­nost vol­by („Tedy nemu­sí­me jít prá­vě do ZOO. Můžeš sám navrh­nout…“). Nakonec dítě samo při­jde s návrhem a rodič jej při­jí­má, potvr­zu­je a respek­tu­je.

Manipulace by byla, kdy­by rodič záměr­ně skrý­val své sku­teč­né moti­vy, pou­ží­val lži, nátlak nebo emo­ci­o­nal­ní vydí­rá­ní, pří­pad­ně kdy­by nepři­pus­til dět­ský nesou­hlas. To není mani­pu­la­ce, pro­to­že: Nejde o skry­té ovliv­ňo­vá­ní, ale o ote­vře­ný dia­log. Dítě není obelhá­vá­no ani pře­hna­ně pře­svěd­čo­vá­no. Rodič zacho­vá­vá respekt k auto­no­mii dítě­te. Probíhá sku­teč­ná výmě­na názo­rů s cílem najít spo­leč­né řeše­ní.

Recenze se mě osob­ně jeví jako mani­pu­la­tiv­ní, vní­mám ji s jíz­li­vým, iro­nic­kým až sar­kas­tic­kým pod­tó­nem, tvá­ří se jako záměr­ně fami­li­ér­ní, ačko­liv se s paní Bátovskou osob­ně nezná­me, nety­ká­me si ani nejsme kama­rád­ky. S mno­ha názo­ry, jenž jsou v recen­zi vydá­vá­ny za fak­ta, nesou­hla­sím, co se týče mé komu­ni­kač­ní meto­dy.

0

Odpovědět