Manderlay

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Poté, co Grace utek­la i se svým mafi­án­ským otcem a jeho počet­ným dopro­vo­dem z vystří­le­né­ho Dogville a vyda­la se do pouš­tí kde­si v Alabamě, nara­zi­la na ves­ni­ci Manderlay. K názvům „Dogville“ a „Manderlay“ není jis­tě potře­ba dodá­vat fanouškům Larse von Triera a jeho tri­lo­gie nic bliž­ší­ho.

Jsme ve 30. letech a na jihu USA stá­le ješ­tě panu­je neo­fi­ci­ál­ně otro­kář­ství (ofi­ci­ál­ně bylo před něja­kou dobou zru­še­no). Paní domu v Manderlay drží vše pev­ně ve svých rukou. Grace ve svých ide­á­lech věří, že situ­a­ci změ­ní a čer­no­chy osvo­bo­dí; v Manderlay pro­to zůstá­vá. Má jí k tomu pomo­ci také sku­pin­ka otco­vých kum­pá­nů se svý­mi zbra­ně­mi.

Neřekl bych, že film má něja­kou výraz­něj­ší sla­bi­nu, kdy­by… Kdyby to nebyl dru­hý díl tri­lo­gie a kdy­by nám v tom prv­ním von Trier nena­ser­ví­ro­val pří­běh nad­prů­měr­ně hut­ný a neob­da­řil ho mno­ha šoku­jí­cí­mi scé­na­mi. Na dru­hou stra­nu má Manderlay z toho­to pohle­du i výho­dy: divá­ci odchá­ze­jí z kina s hla­vou poměr­ně čis­tou, což se v pří­pa­dě Dogville nedá říci ani náho­dou, Přispívá k tomu také to, že myš­len­ky otro­kář­ství jsou čes­ké­mu divá­ko­vi pře­ce­jen vzdá­le­něj­ší než pro­blémy řeše­né v Dogville. Autor sice vzná­ší množ­ství vel­mi neob­vyk­lých a suges­tiv­ních otá­zek a v žád­ném pří­pa­dě nenu­dí, ale jejich dopad na čes­ké­ho divá­ka není tako­vý. Je ale urči­tě prav­dou, že z toho­hle pohle­du jsem se na otro­kář­ství ješ­tě nedí­val. Na dru­hou stra­nu si člo­věk uvě­do­mu­je jas­nou ana­lo­gii se sou­čas­nou situ­a­cí napří­klad v Iráku.

Motiv hlav­ní hrdin­ky Grace, dce­ry mafi­án­ské­ho bos­se, a vizu­ál­ní strán­ka fil­mu Manderlay (viz popis v recen­zi na Dogville na Kinomol.cz) jsou také pod­le mého názo­ru jedi­né prv­ky, kte­ré von Trier opa­ku­je z Dogville. Příběh je úpl­ně jiný a Grace je v Manderlay v jiné pozi­ci: dis­po­nu­je silou, kdež­to v Dogville byla utla­čo­va­nou uprch­li­cí. I přes někte­ré ohla­sy k dél­ce fil­mu také nemám pocit, že by byla nějak nepři­mě­ře­ná vzhle­dem k obsáh­lé­mu pro­blé­mu, kte­ré film řeší.

Jako obvykle však Lars von Trier při­dá­vá dvě sexu­ál­ní scé­ny: opět ori­gi­nál­ní, půso­bi­vé a názor­né, ale ne tak pobu­řu­jí­cí jako bylo zná­sil­ně­ní v Dogville. PS: Bryce Dallas Howard, kte­rá nahra­di­la pro dru­hý díl Nicole Kidman, při scé­ně odha­lu­je pod­stat­ně více 🙂

Von Trier doká­že v závě­ru fil­mu vybu­do­vat v divá­ko­vi oče­ká­vá­ní, že dvě věci se sta­nou zce­la jis­tě. Jenže chy­ba láv­ky: osmá kapi­to­la Manderlay, „ve kte­ré se hlav­ní hrdin­ka fil­mu vypo­řá­dá s Manderlay“, je opět zla­tým hře­bem pro­gra­mu. Dánský reži­sér doka­zu­je svým dal­ším vel­kým závě­rem svo­ji veli­kost. A s tím se také zvy­šu­jí má oče­ká­vá­ní od tře­tí­ho dílu.