Poté, co Grace utekla i se svým mafiánským otcem a jeho početným doprovodem z vystříleného Dogville a vydala se do pouští kdesi v Alabamě, narazila na vesnici Manderlay. K názvům „Dogville“ a „Manderlay“ není jistě potřeba dodávat fanouškům Larse von Triera a jeho trilogie nic bližšího.
Jsme ve 30. letech a na jihu USA stále ještě panuje neoficiálně otrokářství (oficiálně bylo před nějakou dobou zrušeno). Paní domu v Manderlay drží vše pevně ve svých rukou. Grace ve svých ideálech věří, že situaci změní a černochy osvobodí; v Manderlay proto zůstává. Má jí k tomu pomoci také skupinka otcových kumpánů se svými zbraněmi.
Neřekl bych, že film má nějakou výraznější slabinu, kdyby… Kdyby to nebyl druhý díl trilogie a kdyby nám v tom prvním von Trier nenaservíroval příběh nadprůměrně hutný a neobdařil ho mnoha šokujícími scénami. Na druhou stranu má Manderlay z tohoto pohledu i výhody: diváci odcházejí z kina s hlavou poměrně čistou, což se v případě Dogville nedá říci ani náhodou, Přispívá k tomu také to, že myšlenky otrokářství jsou českému divákovi přecejen vzdálenější než problémy řešené v Dogville. Autor sice vznáší množství velmi neobvyklých a sugestivních otázek a v žádném případě nenudí, ale jejich dopad na českého diváka není takový. Je ale určitě pravdou, že z tohohle pohledu jsem se na otrokářství ještě nedíval. Na druhou stranu si člověk uvědomuje jasnou analogii se současnou situací například v Iráku.
Motiv hlavní hrdinky Grace, dcery mafiánského bosse, a vizuální stránka filmu Manderlay (viz popis v recenzi na Dogville na Kinomol.cz) jsou také podle mého názoru jediné prvky, které von Trier opakuje z Dogville. Příběh je úplně jiný a Grace je v Manderlay v jiné pozici: disponuje silou, kdežto v Dogville byla utlačovanou uprchlicí. I přes některé ohlasy k délce filmu také nemám pocit, že by byla nějak nepřiměřená vzhledem k obsáhlému problému, které film řeší.
Jako obvykle však Lars von Trier přidává dvě sexuální scény: opět originální, působivé a názorné, ale ne tak pobuřující jako bylo znásilnění v Dogville. PS: Bryce Dallas Howard, která nahradila pro druhý díl Nicole Kidman, při scéně odhaluje podstatně více 🙂
Von Trier dokáže v závěru filmu vybudovat v divákovi očekávání, že dvě věci se stanou zcela jistě. Jenže chyba lávky: osmá kapitola Manderlay, „ve které se hlavní hrdinka filmu vypořádá s Manderlay“, je opět zlatým hřebem programu. Dánský režisér dokazuje svým dalším velkým závěrem svoji velikost. A s tím se také zvyšují má očekávání od třetího dílu.
Nejnovější komentáře