Po rodinné tragédii se Todd (Shane Jensen) nastěhuje se svým věrným psem Indym (Indy) do starého vesnického domu po starém otcovi. Dům však skrývá temné tajemství. I když si Todd ničeho nevšímá, Indy začne vnímat děsivou nadpřirozenou přítomnost. Pes se tak musí sám postavit proti silám, které ohrožují jeho pána, a ochránit ho před hrozbou z jiného světa...
„I přes to, že má role ve filmu Good Boy získala chválu kritiků, mě vyřadili z nominací na nejlepšího herce. Asi pro vás nejsem dostatečně dobrý kluk.“ Přesně na toto si má v otevřeném dopise stěžovat pes Indy. Ale kdo je vlastně Indy? Tvář zcela nového hororu s názvem Good Boy. Právě díky účasti Indyho, který ve filmu ztvárňuje svého psího jmenovce, si tento horor dokázal již zajistit slušnou virální pozornost, jedná se totiž o horor, který je vyprávěn z pohledu psa. Debutant Ben Leonberg do titulní role konkrétně obsadil vlastního psa, výkon kanadského retrívra poté již zvládl rozvířit debaty nad tím, zda by se i výkonům zvířecích herců nemělo dostat většího uznání (dojde na ně časem stejně jako na kaskadéry?), dělá to nicméně z tohoto nízkorozpočtového hororu hned hodnotnější film?
Medvěd Bart, kosatka Keiko či opice Crystal. A nebo 15 myšek, co hrálo pana Jinglese v Zelené míli. Šikovných němých tváří se již v hollywoodských filmech objevilo spousty, na mnohé z nich poté diváci s láskou vzpomínají. A pes Indy se snadno stane novou milovanou tváří. Good Boy samozřejmě snadno cílí na všechny ty pejskaře, kteří v příběhu o psovi, který musí ochránit svého páníčka před nadpřirozenými silami, najdou ještě něco trochu navíc. Především i utvrzení starého pořekadla o tom, že je pes nejlepším přítelem člověka. V případě Todda a jeho psa Indyho to v rámci filmu minimálně platí snadno. Film s délkou lehce přes 70 minut má výhodu v tom, že jednoduše nemůže ztrácet čas, vizuál poté často snímá scény z úrovně psího pohledu, tím je ostatně zdůrazněna perspektiva titulní němé tváře. Právě kvůli sázce na hlavní tvář ovšem mělo natáčení trvat 400 (!!!) dní.
Žádná zásadní revoluce se přitom nekoná. Good Boy je v podstatě klasickým příběhem o posedlém strašidelném domě, který je specifický možná tak právě vypravěčskou perspektivou. Snadno to poté může působit jako nápad, jehož kouzlo rychle vymizí, to se ovšem u Good Boye vyloženě nekoná. Pořád je to přinejlepším sympatická žánrová jednohubka, se sympatickým chlupáčem se nicméně tráví poměrně snadno. Především takovým, který skutečně dokáže předvést něco, co se dá nazvat hereckým výkonem. Protekčně obsazený mazlík dává filmu potřebnou duši a je dost možná jedním z nejlepších příkladů toho, jak se sázka na naturščika (neherce) může vyplatit. A byť Indy není typem psa, který by byl na hereckou profesi cvičen od svého narození, dokáže v ty pravé momenty vyvolávat ideální emoce a působit jako sympatický mazlík, který se kvůli svému páníčkovi klidně utká i s démonickými silami. Podobně silný herecký psí výkon tu pravděpodobně nebyl minimálně od Messiho z Anatomie pádu.
Němá ústřední tvářička je sice hodně sympatická, přeci jen ovšem filmu nedokáže vykoupit z jeho nedostatků. Psí perspektiva na to svým způsobem má svůj vliv, protože tu tím na druhou stranu moc nejde o lidské postavy. I když by do jisté míry mělo, protože by měl být skrze Indyho perspektivu Todd pro diváka stejně důležitý jako pro svého psa. I proto tak možná emoce nemají vždy tu největší váhu. A to i přes fakt, že především Indyho autentickým výkonem se film nejspíše do velké míry chce svézt na vlně sentimentu. Svým způsobem se jedná o ideální prvoplánový produkt, který bude automaticky přístupný všem pejskařům a nejspíše do velké míry zapovězený všem, kteří po celý život dávají přednost kočkám. Je to do velké míry nicméně spíše žánrový experiment nežli nutně uspokojivý horor. Ignorujte Indyho a zbude vám v podstatě zaměnitelný horor, který nebere v potaz možnost nějakých originálních dějových prvků a složitějšího děje. Do jisté míry je nicméně nejspíše úmyslné. A Leonberg využívá průměrný hororový syžet, aby mohl film následně učinit zajímavější alespoň tou specifickou perspektivou.
Nutno podotknout, že se realizace obešla bez potencionálního psychického týrání ústřední tváře, sázka na střih a speciální efekty tak způsobila, že údajné strašení nepřivodilo psí hvězdě nějaké zásadní trauma. Leonberg si i s nízkým rozpočtem (údajně pouhý 1 milion dolarů) dokáže obstojně vyhrát, byť je na filmu vidět, že vychází z nezávislých podmínek. Naštěstí se nevydává cestou, ve které by Indy mluvil (ať už vnitřním hlasem či psí řečí), jeho emoce se poté daří vykreslovat poměrně čitelně a způsobem, kterými si je divák docela snadno domyslí. Leonberg v tomto ohledu ctí staré vypravěčské pravidlo „Show, don’t tell“ (ukazujte, nepopisujte). To samo se dá poměrně snadno ocenit.
Nedá se moc věřit tomu, že by měl Good Boy odstartovat nějaký fenomén s fotogenickými domácími mazlíčky v hlavních rolí hororů, protože už tady se ukazuje, že moc koncept ani posouvat nedá. Nádech poměrně průměrného hororu se projeví i sázkou na slepé stopy důrazem na momenty, které ve výsledku do velké míry postrádají smysl. Nepřekvapivě je pes nejchytřejší postavou celého filmu, především je ovšem skutečně loajální a snaží se svého páníčka ochránit v momentech, kdy už by jiný hafan svého páníčka nejspíše pokousal. Pořád tak platí, že i když film nestojí na revolučním ději, jeho síla do velké míry spočívá právě v emocionálním propojení mezi člověkem a psem. Hranice vizuální hravosti jsou sice do velké míry omezené a pod skořápkou specifického konceptu se skutečně nekoná žádná extravagantní revoluce, sympatická jednohubka to nicméně je. A minimálně skutečně dokáže vyvolat úvahu nad tím, zda si i ty němé tváře skutečně konečně nezaslouží v rámci Oscarů krapet uznání.
Zvířata si zaslouží svého Oscara! Good Boy nenabízí revoluční děj nebo redefinující hororové momenty, jeho síla nicméně spočívá právě v Indym, ústřední němé tváři tohoto filmu. Indy dokáže svým výkonem dodat filmu duši a udržet diváka v napětí i přes průměrný hororový syžet. Good Boy v žádném případě neodstartuje nový trend, ale díky své jedinečné perspektivě a autentickému ztvárnění psího hrdiny nabízí alespoň v jistém ohledu sympatický zážitek. I naturščik dokáže být hvězdou, Indy chvílemi předvádí talent, který by mu záviděl lecjaký člověk, který má dnes odvahu se sám nazývat hercem...
