Zoopisník Miroslava Bobka - kniha

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Autor kni­hy Miroslav Bobek se v úvo­du své­ho díla roze­psal o tom, jak poři­zo­val foto­gra­fie gori­lích sam­ců v Africe, kon­krét­ně tedy ve Středoafrické repub­li­ce, v čás­ti Kongo. Jak sám podo­tý­ká, poří­dil stov­ky tech­nic­ky doko­na­lých foto­gra­fií goril nížin­ných, tak­že mu ani neva­di­la pou­ze jed­na nepo­ve­de­ná. Na jihu Kamerunu pocho­do­val se svou výpra­vou v jed­nom z národ­ních par­ků, při­čemž to neby­lo vůbec nic jed­no­du­ché­ho vzhle­dem k pod­mín­kám, jaké tam pano­va­ly. Ve výpra­vě byli pyg­mej­ští prů­vod­ci, kte­ří zača­li zni­če­ho­nic mlas­kat. To dáva­li naje­vo gori­lám, že tam jsou. Všichni se pro­dí­ra­li houš­tím, když zaslech­li hla­si­té gori­lí zvo­lá­ní. Pygmejové dali všem zna­me­ní, aby zůsta­li v kli­du, dokud se gori­ly neu­klid­ní.

Další záži­tek byl pro Miroslava Bobka něco jako kru­tý výsměch. 20. úno­ra 2016 pro­bě­hl svě­to­vý den luskou­nů. Díky tomu se inter­net, tedy soci­ál­ní sítě hem­ži­ly pří­spěv­ky, jak je potře­ba tato zví­řa­ta chrá­nit. Po svě­tě se na jejich pod­po­ru děla­li i růz­né akce. No, a když se blí­žil Miroslav Bobek jed­no­mu mís­tu zva­né­mu Pouma, uvi­děl viset na drá­tě­ném oku ješ­tě živé­ho luskou­na. Byl to pro něj napros­to zou­fa­lý pohled. Po týd­nu se vrá­til z této slu­žeb­ní ces­ty a čeka­la ho hro­ma­da pod­pi­so­vých knih, poš­ta a objem­ný balík sta­rých pohled­nic. Před odjez­dem si řekl, že je vydra­ží, tedy celou tu kra­bi­ci.

Pátého dub­na 2016 mu zvo­nil tele­fon ve tři hodi­ny ráno, což není zrov­na nej­op­ti­mál­něj­ší doba na vstá­vá­ní, pokud člo­věk váž­ně nemu­sí. Venku z bytu byl během pěti minut, což je doce­la sluš­ný rekord. Ještě bylo šero, ale už se nachá­zel v pavi­lo­nu Údolí slo­nů. Musel jít až na konec, kde se už nachá­ze­lo novo­ro­ze­né slů­ně. Ještě bylo tako­vé zarů­žo­vě­lé, mělo pro­blémy se udr­žet na nohou, avšak co bylo vel­mi důle­ži­té - dýcha­lo a mělo se k živo­tu. Miroslav Bobek byl rád, že je na svě­tě prv­ní praž­ské slů­ně. Radost byla tako­vá veli­ká i z dal­ších důvo­dů.

Jednalo se o prv­ní slů­ně, kte­ré se nejen naro­di­lo po osm­de­sá­ti letech v praž­ské zoo, ale také bylo v domá­cí zoo poča­to. Pro praž­skou zoo­lo­gic­kou zahra­du to byl vel­ký oka­mžik a vel­ká udá­lost. Miroslav Bobek měl tako­vé zvlášt­ní přá­ní. Kromě toho, že by chtěl pro zoo pan­du vel­kou či ďáb­la med­vě­do­vi­té­ho, tak ješ­tě by chtěl pozo­ru­hod­nou stra­šil­ku s názvem stra­šil­ka humří. Po udá­los­ti se slů­ně­tem se sta­lo něco obdob­né­ho, ten­to­krát 23. dub­na 2016, v sobo­tu, v pavi­lo­nu goril - zača­la rodit Shinda. Miroslav Bobek s nad­sáz­kou dodá­vá, že neví, co by ho moh­lo pře­kva­pit víc. Shinda totiž měla vel­ké pro­blémy s bře­zos­tí.

Miroslav Bobek se mimo jiné zají­mal i o otáz­ku, kte­ré zví­ře v zoo má nej­ra­dě­ji, ale spí­še by měl dotaz být posta­ven tak, kte­ré ze zví­řat v praž­ské zoo je nej­cen­něj­ší. To je ale otáz­ka, kte­rá může mít mno­ho smě­rů, pro­to­že někte­rá zví­řa­ta jsou nevy­čís­li­tel­ná ceno­vě, jiná zase z hle­dis­ka pří­ro­dy. Když při­šel advent 2016, v Údolí slo­nů vysta­vi­li krás­nou a jedi­neč­nou sbír­ku, kte­rá zahr­no­va­la deset sta­ro­žit­ných anku­sů, což jsou nástro­je na ovlá­dá­ní slo­nů - ty věno­val někdej­ší vel­vy­sla­nec České repub­li­ky v Indii, Ing. Miloslav Stašek. 2. pro­sin­ce 2016 tro­chu se zpož­dě­ním do zoo při­ces­to­va­li vara­ni bojan­ští, tako­vé mini Godzilly, jak je sám ředi­tel Miroslav Bobek nazval.

Kniha je napě­cho­va­ná zážit­ky se zví­řa­ty, tak­že se roz­hod­ně musí všem milov­ní­kům zví­řat vše­ho dru­hu líbit. Obálka je taky moc hez­ky nafo­ce­ná. Já za sebe dopo­ru­ču­ju roz­hod­ně ke kou­pi a ke čte­ní, roz­hod­ně to bude dob­rá vol­ba. Má 288 stran.

Knihu může­te zakou­pit za 279 Kč zde.

• Autor: Miroslav Bobek
• Žánr: memoá­ry, osob­nos­ti a osu­dy
• Nakladatelství: Grada
• Datum vydá­ní:04. 05. 2018