Autor knihy Miroslav Bobek se v úvodu svého díla rozepsal o tom, jak pořizoval fotografie gorilích samců v Africe, konkrétně tedy ve Středoafrické republice, v části Kongo. Jak sám podotýká, pořídil stovky technicky dokonalých fotografií goril nížinných, takže mu ani nevadila pouze jedna nepovedená. Na jihu Kamerunu pochodoval se svou výpravou v jednom z národních parků, přičemž to nebylo vůbec nic jednoduchého vzhledem k podmínkám, jaké tam panovaly. Ve výpravě byli pygmejští průvodci, kteří začali zničehonic mlaskat. To dávali najevo gorilám, že tam jsou. Všichni se prodírali houštím, když zaslechli hlasité gorilí zvolání. Pygmejové dali všem znamení, aby zůstali v klidu, dokud se gorily neuklidní.
Další zážitek byl pro Miroslava Bobka něco jako krutý výsměch. 20. února 2016 proběhl světový den luskounů. Díky tomu se internet, tedy sociální sítě hemžily příspěvky, jak je potřeba tato zvířata chránit. Po světě se na jejich podporu dělali i různé akce. No, a když se blížil Miroslav Bobek jednomu místu zvanému Pouma, uviděl viset na drátěném oku ještě živého luskouna. Byl to pro něj naprosto zoufalý pohled. Po týdnu se vrátil z této služební cesty a čekala ho hromada podpisových knih, pošta a objemný balík starých pohlednic. Před odjezdem si řekl, že je vydraží, tedy celou tu krabici.
Pátého dubna 2016 mu zvonil telefon ve tři hodiny ráno, což není zrovna nejoptimálnější doba na vstávání, pokud člověk vážně nemusí. Venku z bytu byl během pěti minut, což je docela slušný rekord. Ještě bylo šero, ale už se nacházel v pavilonu Údolí slonů. Musel jít až na konec, kde se už nacházelo novorozené slůně. Ještě bylo takové zarůžovělé, mělo problémy se udržet na nohou, avšak co bylo velmi důležité - dýchalo a mělo se k životu. Miroslav Bobek byl rád, že je na světě první pražské slůně. Radost byla taková veliká i z dalších důvodů.
Jednalo se o první slůně, které se nejen narodilo po osmdesáti letech v pražské zoo, ale také bylo v domácí zoo počato. Pro pražskou zoologickou zahradu to byl velký okamžik a velká událost. Miroslav Bobek měl takové zvláštní přání. Kromě toho, že by chtěl pro zoo pandu velkou či ďábla medvědovitého, tak ještě by chtěl pozoruhodnou strašilku s názvem strašilka humří. Po události se slůnětem se stalo něco obdobného, tentokrát 23. dubna 2016, v sobotu, v pavilonu goril - začala rodit Shinda. Miroslav Bobek s nadsázkou dodává, že neví, co by ho mohlo překvapit víc. Shinda totiž měla velké problémy s březostí.
Miroslav Bobek se mimo jiné zajímal i o otázku, které zvíře v zoo má nejraději, ale spíše by měl dotaz být postaven tak, které ze zvířat v pražské zoo je nejcennější. To je ale otázka, která může mít mnoho směrů, protože některá zvířata jsou nevyčíslitelná cenově, jiná zase z hlediska přírody. Když přišel advent 2016, v Údolí slonů vystavili krásnou a jedinečnou sbírku, která zahrnovala deset starožitných ankusů, což jsou nástroje na ovládání slonů - ty věnoval někdejší velvyslanec České republiky v Indii, Ing. Miloslav Stašek. 2. prosince 2016 trochu se zpožděním do zoo přicestovali varani bojanští, takové mini Godzilly, jak je sám ředitel Miroslav Bobek nazval.
Kniha je napěchovaná zážitky se zvířaty, takže se rozhodně musí všem milovníkům zvířat všeho druhu líbit. Obálka je taky moc hezky nafocená. Já za sebe doporučuju rozhodně ke koupi a ke čtení, rozhodně to bude dobrá volba. Má 288 stran.
Knihu můžete zakoupit za 279 Kč zde.
- Autor: Miroslav Bobek
- Žánr: memoáry, osobnosti a osudy
- Nakladatelství: Grada
- Datum vydání:04. 05. 2018
Nejnovější komentáře