Mezinárodní filmový festival Sitges 2019 – První dojmy (The Lighthouse i film, který zabíjí)

Hodnocení článku
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehod­no­ce­no)
Loading...
Načítám počet zob­ra­ze­ní...

The Lighthouse (Robert Eggers, USA/Kanada) – Drama s horo­ro­vý­mi prv­ky o dvou stráž­cích majá­ku (Robert Pattinson a Willem Dafoe), jejichž čtyř­tý­den­ní pobyt na ost­ro­vě s majá­kem, rac­ky a hluč­nou siré­nou se kvů­li sil­né bou­ři poně­kud pro­táh­ne a pone­chá oba muže napo­spas sobě navzá­jem i jejich šílen­ství a alko­ho­lo­vé­mu deli­riu. Snímek od reži­sé­ra a sce­náris­ty Čarodějnice, ode­hrá­va­jí­cí se na kon­ci 19. sto­le­tí a nato­če­ný v čer­no­bí­lém, téměř čtver­co­vém for­má­tu pomo­cí dobo­vé fil­mař­ské tech­ni­ky dostup­né ve 30. letech sto­le­tí dva­cá­té­ho, je vizu­ál­ně, herec­ky i řeme­sl­ně uhran­či­vou a nesku­teč­ně půso­bi­vou psy­cho­lo­gic­kou his­tor­kou inspi­ro­va­nou námoř­nic­ký­mi poví­dač­ka­mi, dílem Hermana Melvilla a antic­kou myto­lo­gií. Nelze neob­di­vo­vat jeho skli­ču­jí­cí klaus­tro­fo­bic­kou atmo­sfé­ru, pro­pra­co­va­nou mizanscé­nu, nesku­teč­nou kame­ru, prá­ci se zvu­kem a s význa­mo­tvor­ným sví­ce­ním i herec­ké nasa­ze­ní obou pro­ta­go­nis­tů, jimž scé­nář dopřá­vá spra­ved­li­vý podíl pro­sto­ru (kro­mě řady výraz­ných spo­leč­ných scén oba zazá­ří i ve vlast­ním dlou­hém mono­lo­gu). Realisticky syro­vé a nekom­pro­mis­ně autor­ské dílo, v němž má kupo­di­vu mís­to i humor, vyni­ká obra­zo­vou opoj­nos­tí a maxi­mál­ní režij­ní pre­ciz­nos­tí a opro­ti Čarodějnici naštěs­tí již nepů­so­bí ani troš­ku těž­ko­pád­ně, pře­pja­tě, ani nechtě­ně směš­ně.


After Midnight (Jeremy Gardner + Christian Stella, USA) – Nenápadně vyhlí­že­jí­cí malý fil­me­ček, jenž je ve sku­teč­nos­ti skvě­le napsa­ným, bra­vur­ně zahra­ným a pev­nou rukou reží­ro­va­ným kle­no­tem. Jeden z reži­sé­rů v něm ztvár­nil hlav­ní roli muže, jenž se sna­ží sám v prázd­ném domě popa­so­vat s nedáv­ným zmi­ze­ním své part­ner­ky a také s nezná­mým mon­strem, kaž­dou noc škrá­ba­jí­cím na dve­ře, kte­ré může být sku­teč­né, nebo může být i zhmot­ně­ním jeho smut­ku a stra­chu. Pravidelné stří­dá­ní dvou vypra­věč­ských poloh, odví­je­jí­cí se od stří­dá­ní dnů a nocí, kom­bi­nu­je roman­tic­ké dra­ma s výraz­ným horo­ro­vým prv­kem, jenž slou­ží jako meta­fo­ra pro úzkost z poten­ci­ál­ní­ho kon­ce vzta­hu, a sta­ví na moti­vu nejis­to­ty i na rea­lis­tic­kých, oprav­do­vě půso­bí­cích a ze živo­ta odkou­ka­ných situ­a­cích. Začátek se roz­jíž­dí vel­mi pozvol­na, pak však kon­zis­tent­ně gra­du­jí­cí pří­běh čím dál víc roz­ví­jí své kva­li­ty a uchva­cu­je dlou­hý­mi dia­lo­go­vý­mi sek­ven­ce­mi i famóz­ním, emo­ci­o­nál­ně sil­ným závě­rem.  


Antrum: The Deadliest Film Ever Made (David Amito + Michael Lacini, USA/Kanada) – Údajně pro­kle­tý film z roku 1979, jehož dvě jedi­ná fes­ti­va­lo­vá pro­mí­tá­ní (v Maďarsku a v Itálii) skon­či­la kata­stro­fou a smr­tí něko­li­ka lidí, a i pře­ži­vší divá­ci zpra­vi­dla umí­ra­li do 24 hodin, byl nyní zázrač­ně nale­zen a dopl­něn o doku­men­tár­ní mate­ri­ál, v němž fil­mo­ví teo­re­ti­ci hovo­ří o tom, jest­li film může zabí­jet. Podstatnou vět­ši­nu toho­to moc­ku­men­tu tudíž zabí­rá onen smr­tí­cí film zva­ný Antrum (vyprá­vě­jí­cí o dvou sou­ro­zen­cích, kte­ří tábo­ří v lese a pokou­še­jí se v něm pro­ko­pat do pek­la), jehož kva­li­ty však nedo­ká­ží dostát půso­bi­vos­ti atrak­tiv­ní legen­dy, kte­rou kolem něj jeho tvůr­ci vytvo­ři­li. Snímek se s dis­ku­ta­bil­ní úspěš­nos­tí pokou­ší imi­to­vat laci­né horo­ry ze sedm­de­sá­tých let, je nekon­zis­tent­ní ve své sty­li­za­ci a pře­de­vším neob­sa­hu­je nic moc, co by mělo na divá­ka dosta­teč­ně zne­po­ko­ju­jí­cí efekt (a o stra­ši­del­nos­ti už vůbec nelze mlu­vit, někte­ré aspek­ty sním­ku jsou spíš směš­né). Výrazným moti­vem fil­mu je síla vlast­ní­ho pře­svěd­če­ní a důvo­dem k jeho zhléd­nu­tí je jed­no­znač­ně i zvě­da­vost, avšak ocho­ta věřit v jeho auten­tič­nost a nad­při­ro­ze­nou moc při jeho samot­ném sle­do­vá­ní zásad­ně sláb­ne.


It Comes/Kuru(Tecuja Nakašima, Japonsko) – Překvapivě kom­plex­ní drama-horor (o novo­man­že­lích, jimž se má naro­dit dítě), kte­rý inter­pre­tu­je stra­ší­cí démo­ny jako trau­ma­ta z dět­ství a z výcho­vy rodi­čů a jako něco, co si vymýš­lí­me, abychom měli na co svá­dět vlast­ní chy­by. Kromě toho ale obsa­hu­je i reál­né­ho démo­na, kte­rý trhá lidi na kusy a dělá z nich krva­vé fon­tá­ny. V roz­vět­ve­ném pří­bě­hu, jehož hlav­ní hrdi­no­vé postup­ně umí­ra­jí a otě­že po nich pře­bí­ra­jí hrdi­no­vé ved­lej­ší, se čas­to ská­če v čase a mezi něko­li­ka dějo­vý­mi rovi­na­mi (plus sno­vé pasá­že, halu­ci­na­ce a vize ze svě­ta mrtvých), při­čemž je kla­den důraz na cha­rak­te­ry postav a psy­cho­lo­gic­ké důvo­dy jejich činů. Vrcholem je závěr s fan­tas­tic­kou scé­nou vymí­tá­ní, jíž se účast­ní tucet vymí­ta­čů, tucet mni­chů a půl­tu­cet taneč­nic, vel­kou pře­káž­kou je nicmé­ně pře­kom­bi­no­va­nost, pří­liš vel­ké množ­ství moti­vů a roz­tě­ka­ný styl vyprá­vě­ní, kte­rý vás nene­chá zob­ra­zo­va­ný obsah dosta­teč­ně vstře­bat.


El Hoyo/The Platform (Galder Gaztelu-Urrutia, Španělsko) – Ledovou archu při­po­mí­na­jí­cí thriller o ver­ti­kál­ním věze­ní, kte­ré záro­veň slou­ží jako meta­fo­ra pro lid­skou spo­leč­nost a její kas­ty. Spolu s dob­ro­vol­ně uvěz­ně­ným hlav­ním hrdi­nou postup­ně obje­vu­je­me, pod­le jakých pra­vi­del fun­gu­je věze­ní, jehož mno­ho­čet­ná pat­ra tvo­ří jed­not­li­vé cely, jimiž jed­nou za den postup­ně pro­jíž­dí stůl s jíd­lem, z něhož věz­ni mohou sníst coko­li, co na ně zby­de po těch nad nimi. Vězni se kaž­dý měsíc pře­mis­ťu­jí, tak­že prů­běž­ně při­čich­ne­me výraz­ně odliš­ným situ­a­cím panu­jí­cím na růz­ných pat­rech, a tahle fan­tas­tic­ká, tís­ni­vá a zlo­věst­ná exkur­ze vrcho­lí hrdi­no­vým roz­hod­nu­tím poku­sit se o něco, o co se ješ­tě nikdo před ním nepo­ku­sil. Člověk by se chtěl dozvě­dět víc, avšak na všech­no sní­mek neod­po­ví­dá a navíc si ve svém fikč­ním svě­tě vytvá­ří vlast­ní logi­ku, pod­le níž je potře­ba hrát a pří­liš ji neroz­po­ro­vat. Výtečně napsa­ná, nekom­pro­mis­ní, bru­tál­ní, úder­ná, napí­na­vá (a mís­ty dokon­ce i vtip­ná) a vta­hu­jí­cí ale­go­rie, vní­ma­jí­cí lid­skou spo­leč­nost jako sebran­ku hla­do­vých sob­ců, s chyt­rý­mi dia­lo­gy, výbor­ný­mi zne­po­ko­ji­vý­mi momen­ty a ino­va­tiv­ním pro­stře­dím, atrak­tiv­ním svou odpor­nos­tí i jas­ným a jed­no­du­chým mecha­nis­mem, jímž se řídí. V jed­no­du­chos­ti je krá­sa – zde to pla­tí urči­tě.



The Wonderland(Keiiči Hara, Japonsko) – Anime vari­a­ce na Louskáčka/Letopisy Narnie o stře­do­ško­lač­ce, kte­rá se coby vyvo­le­ná dív­ka z dáv­né­ho pro­roc­tví musí vypo­řá­dat s kri­zí sužu­jí­cí kou­zel­ný para­lel­ní svět, v tom­to pří­pa­dě spo­čí­va­jí­cí v nedo­stat­ku vody. Jednoduchý pří­běh o ces­tě hrdi­nů z bodu A do bodu B sto­jí na vizu­ál­ních nápa­dech, obsa­hu­je i výraz­nou eko­lo­gic­kou tema­ti­ku (maleb­né ves­nič­ky s ovce­mi v kon­tras­tu se začou­ze­ným měs­tem a prů­mys­lo­vou meta­lur­gií) a vrcho­lem je emo­ci­o­nál­ní závěr opře­de­ný ori­gi­nál­ní myto­lo­gií. Film jako celek však postrá­dá dra­ma­tič­nost i napě­tí (hrdi­ny nikdy nic doo­prav­dy neo­hro­zí) a navíc půso­bí poměr­ně oby­čej­ně, jako obmě­na již mno­ho­krát vidě­ných moti­vů. Příjemná pohád­ka, vhod­ná i pro děti, mír­ně nad­prů­měr­ná čis­tě jen díky obra­zo­vé strán­ce.


Carmilla (Emily Harris, Velká Británie) – Viktoriánské dra­ma se točí kolem dospí­va­jí­cí dív­ky, žijí­cí na rodin­ném pan­ství pod­le zaje­té­ho reži­mu a sva­zu­jí­cích pra­vi­del, kte­ré jí děla­jí ze živo­ta stro­hou a ubí­je­jí­cí repe­ti­tiv­ní ruti­nu (a stej­né poci­ty jsou pro­střed­nic­tvím podob­ně upja­té­ho a úmor­né­ho vyprá­vě­ní pře­ná­še­ny i na divá­ka). Trochu vzru­še­ní s sebou při­ne­se až pří­jezd nezná­mé krás­ky hrdin­či­na věku, kte­rá měla opo­dál neho­du s kočá­rem a trpí ztrá­tou pamě­ti. Komorní dobo­vý film, láka­jí­cí na poten­ci­ál­ní zaká­za­nou lesbic­kou roman­ci a ďábel­ské prv­ky, však zůstá­vá jen u pou­hé­ho pří­sli­bu a opa­tr­ných názna­ků a kro­mě toho už nena­bí­zí nic dal­ší­ho, jen ambi­va­lent­ní rozuz­le­ní s moti­vy před­sud­ků a stra­chu z nezná­mé­ho, kte­ré po hodi­ně a půl sla­bouč­ké­ho pří­bě­hu o tou­ze vyma­nit se z oko­vů aske­tic­ké­ho pro­stře­dí a koneč­ně žít napl­no za pří­liš uspo­ko­ji­vé pova­žo­vat nelze. 

Luz (Juan Diego Escobar Alzate, Kolumbie) – Do pro­stře­dí hor­ské uza­vře­né hos­po­dář­ské komu­ni­ty zasa­ze­né dra­ma, v němž tři dospě­lé mla­dé ženy poslou­cha­jí pří­ka­zy a káza­ní své­ho otce, faleš­né­ho pro­ro­ka, kte­rý se je sna­ží uchrá­nit před Ďáblem a jeho poku­še­ní­mi. Jde o film obra­zo­vě i herec­ky půso­bi­vý, leč obsa­ho­vě sil­ně pro­ble­ma­tic­ký a zakle­tý v hro­ma­dě meta­for a sym­bo­lů, kte­ré nelze pří­liš chá­pat, muse­jí se pou­ze inter­pre­to­vat, a těž­ko říct, jest­li se v nich neztrá­cí i sám reži­sér. Jako kri­tic­ká úva­ha o víře, Bohu, Ďáblu a o tom, jaké ško­dy a zlá zvěr­stva může nábo­žen­ská víra napáchat, když se jí člo­věk pří­liš pod­dá, to fun­gu­je, nicmé­ně celou dobu to ako­rát uka­zu­je vari­a­ce na jed­nu a tu samou myš­len­ku a s vel­mi pozvol­nou gra­da­cí to na sebe kupí růz­né ambi­va­lent­ní a mno­ho­vý­zna­mo­vé udá­los­ti, zatím­co divák s kaž­dou dal­ší minu­tou čím dál roz­mr­ze­le­ji čeká na poin­tu, kte­rá se však nedo­sta­ví. Jedna z postav ve fil­mu říká, že věci, kte­ré se týka­jí Boha, jsou slo­ži­té. Což je prav­da, ale také by moh­ly být ale­spoň tro­chu záživ­né a mělo by se v nich dát ale­spoň základ­ně vyznat.




Bodies at Rest (Renny Harlin, Čína/Hong Kong) – Béčkový thriller s výhrad­ně asij­ský­mi her­ci v režii tvůr­ce Smrtonosné pas­ti 2 a žra­lo­čí­ho thrille­ru Útok z hlu­bin. Příběh o pra­cov­ní­cích ultra-moderní roz­sáh­lé már­ni­ce, kte­ří se na Štědrý večer potý­ka­jí s ozbro­je­ným pře­pa­de­ním, nedá­vá smy­sl už v základ­ním námě­tu a sestá­vá z tuc­to­vé­ho akč­ní­ho pobí­há­ní a zápa­se­ní postav po chod­bách, kan­ce­lá­řích a mra­zi­cích halách, kte­ré je sice nato­če­né pří­jem­ně sviž­ně a ener­gic­ky, leč logi­ky a věro­hod­nos­ti v cho­vá­ní hrdi­nů a rea­li­za­ci kon­krét­ních situ­a­cí pří­liš nepo­bra­lo. Stupidní zápo­rá­ci, naiv­ně klad­ní hrdi­no­vé, neu­stá­le se pokou­še­jí­cí ozbro­je­né útoč­ní­ky za kaž­dou cenu přelstít, i cel­ko­vý fee­ling fil­mu při­po­mí­na­jí leckte­ré akč­ní thrille­ry z 90. let. Pokud vypne­te mozek, může vám sní­mek poslou­žit i jako poměr­ně zábav­ně se vyví­je­jí­cí jed­no­hub­ka, víc od něj však čekat oprav­du nelze.


Mutant Blast(Fernando Alle, Portugalsko/USA) – Portugalský film v pro­duk­ci stu­dia Troma. Primitivní krva­vá kra­vi­na, kom­bi­nu­jí­cí bez ladu a skla­du zom­bies, super­vo­já­ky, radi­o­ak­tiv­ní mutan­ty a vzá­jem­nou nevra­ži­vost lan­gust a del­fí­nů. Zápletka se záchran­nou misí a armád­ní­mi expe­ri­men­ty slou­ží jen jako zámin­ka pro sled prak­tic­kých gore efek­tů, dopl­ně­ných o něko­lik absurd­ních nápa­dů, z nichž někte­ré jsou tak uje­té a bizar­ní, že sko­ro sto­jí za pozor­nost (např. dvou­me­t­ro­vá kry­sa stří­ka­jí­cí z bra­da­vek kyse­li­no­vé mlé­ko). Obecně jde ale o totál­ní fil­mař­skou sklád­ku se sebe­pa­ro­dic­ký­mi herec­ký­mi výko­ny, rekvi­zi­ta­mi děla­ný­mi na kole­ni a stu­pid­ní­mi dia­lo­gy, ský­ta­jí­cí­mi více nezá­měr­né­ho humo­ru než záměr­né­ho. Režisérovi a sce­náris­to­vi se nedá upřít urči­tá míra tvůr­čí­ho nad­še­ní a schop­nost nato­čit film s cel­kem sviž­ným tem­pem, tak­že se člo­věk ale­spoň nenu­dí, jedi­nou dal­ší deví­zou sním­ku je nicmé­ně to, že se může­te zasmát tomu, jaká je to blbost.


Nezapomenutelný rok 1947: Klasiky filmové historie, které dodnes inspirují
19. září 2025Nezapomenutelný rok 1947: Klasiky filmové historie, které dodnes inspirujíRok 1947 přinesl do filmového průmyslu nejen inovace, ale i širokou rozmanitost žánrů a nezapomenutelné výkony herců. Od rodinných komedií přes muzikály, detektivky či noir až po originální adaptace, tento rok se zapsal do historie jako…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Otec - Slovenské drama, které strhne z nejednoho důvodu
15. září 2025Otec - Slovenské drama, které strhne z nejednoho důvoduFilm vypráví dramatický příběh milujícího otce Michala (Milan Ondrík), jehož život rozvrátí jediná tragická chyba. Otřese jeho šťastným manželstvím a zanechá ho zcela osamělého. Přes hrozbu vězení a s nesnesitelným pocitem viny se snaží znovu získat…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Halas, Pancíř a Nic víc
12. září 2025Halas, Pancíř a Nic vícDnešní příspěvek nebude klasickou recenzí, protože to, co chci recenzovat taky není klasický film. Respektive není to klasické audiovizuální dílo, které si pod pojmem film na první dobrou představíte. Ale protože si myslím, že má smysl…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Panství Downton: Velké finále – důstojné zakončení
9. září 2025Panství Downton: Velké finále – důstojné zakončeníNa novinářské předpremiéře jsem měla možnost zhlédnout film Panství Downton: Velké finále, který do českých kin vstoupí 11. září 2025. Je vhodný pro diváky hledající oddech a klid – potěší zejména věrné fanoušky britské ságy, milovníky…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Až na dno - Spike Lee a údajná poslední spolupráce s Denzelem Washingtonem
8. září 2025Až na dno - Spike Lee a údajná poslední spolupráce s Denzelem WashingtonemVelikána hudebního průmyslu Davida Kinga (Denzel Washington) zaskočí žádost o výkupné. Zatímco bojuje o záchranu své rodiny a odkazu, sužuje ho morální dilema, v němž jde o život... Režisér Spike Lee se zvládl stát za svou…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
1943: Temné válečné odrazy i nadějné klasiky hollywoodského stínu
5. září 20251943: Temné válečné odrazy i nadějné klasiky hollywoodského stínuRok 1943 byl v Hollywoodu i ve světové kinematografii výjimečný. Během této náročné doby, kdy válka stále vrcholila, se filmaři většinou soustředili na témata odvahy, naděje a boje proti zlu. Přesto vzniklo několik filmových děl, která…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
V zajetí démonů 4: Poslední rituály - Loučí se série V zajetí démonů obstojně?
3. září 2025V zajetí démonů 4: Poslední rituály - Loučí se série V zajetí démonů obstojně?Snímek je zasazen do roku 1986 a odehrává se pět let po událostech předchozího případu manželů Warrenových (Vera Farmiga a Patrick Wilson). Ed a Lorraine pověsili kariéru démonologů na hřebík a nyní si užívají zaslouženého důchodu.…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Velký vlastenecký výlet - neslušela by tomu minisérie?
2. září 2025Velký vlastenecký výlet - neslušela by tomu minisérie?Na konci prázdnin do českých kin vstoupila dokumentární road-movie Velký vlastenecký výlet. Snímek pojednává o českém filmovém štábu, jenž do blízkosti reálných bojů na Ukrajině přivezl Čechy, kteří věří ve vítězství Ruska a v to, že…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Čelisti: Klasika Stevena Spielberga se vrací do českých kin v repríze k 50. výročí uvedení do kin
30. srpna 2025Čelisti: Klasika Stevena Spielberga se vrací do českých kin v repríze k 50. výročí uvedení do kinKdyž měly Čelisti v roce 1975 premiéru, nejenže vyděsily diváky, ale také změnily filmový průmysl. Thriller Stevena Spielberga o přímořském městečku ohroženém velkým bílým žralokem se stal kulturním fenoménem, který zahájil éru letních blockbusterů a změnil…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Život v hajzlu - Austin Butler v kriminálním thrilleru
27. srpna 2025Život v hajzlu - Austin Butler v kriminálním thrilleruHank Thompson (Austin Butler) byl středoškolský baseballový fenomén, který už nemůže hrát, ale všechno ostatní mu jde dobře. Má skvělou dívku Yvonne (Zoë Kravitz), obsluhuje bar v newyorské putyce a jeho oblíbený tým se snaží získat…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře