#80 - Hellraiser (1987)

Ne, Clive Barker urči­tě není auto­rem jed­no­ho díla, ale je to prá­vě „Hellraiser“, jehož si i sám reží­ro­val a díky němuž se zapsal do dějin.

Hellraiser

Hellraiser

Velká Británie, 1987, 94 minut

Režie: Clive Barker

Scénář: Clive Barker

Hrají:

Andrew Robinson (Larry)

Clare Higgins (Julia)

Ashley Laurence (Kirsty Cotton)

Sean Chapman (Frank)

Osobně jsem vždyc­ky upřed­nost­ňo­val Stephena Kinga jako své­ho nej­ob­lí­be­něj­ší­ho spi­so­va­te­le. Myslím horo­ro­vé­ho samo­zřej­mě, i když King bude můj oblí­be­ný obec­ně. Jednou jsem pak obje­vil Cliva Barkera. Britský spi­so­va­tel mi ote­vřel úpl­ně jiné dve­ře. Nemyslím teď fil­mo­vé dve­ře, ale dve­ře lite­rár­ní. Přečetl jsem jeho „První kni­hu krve“ a musím říct, že King nikdy neza­šel tak dale­ko. Barker byl syro­věj­ší, drs­něj­ší a pro mě hrůz­něj­ší. Ale nikdy jsem si ho neob­lí­bil tolik jako Kinga. Ani nevím čím to je, snad tím, že jeho sty­lu pro mě něco chy­bí. Asi to ani nedo­ká­žu pojme­no­vat. Možná to bylo šokem z kni­hy „Hellraiser“.

„Hellraiser“ mě vydě­sil, byl pro mě sku­teč­ně dost hrůz­nou zku­še­nos­tí. Hnusil se mi, ale přes­to jsem ho doče­tl a pak jsem se k němu dlou­ho nevrá­til. Ale člo­věk se vyví­jí, mění se a já se postu­pem času k „Hellraiserovi“ pře­ce jen zase dostal a zjis­til jsem, že je to hod­ně dob­rý pří­běh. Hnusný, děsi­vý, ale pros­tě dob­rý. Otevírá svět, kte­rý bychom, někde ve skry­tu duše, mož­ná všich­ni chtě­li zaku­sit, ale až poz­dě si uvě­do­mí­me, že bychom se z toho­hle nikdy nedo­sta­li. Chtíč je smr­tel­ný hřích a ceno­bi­té nám to doka­zu­jí v plné míře. Rozkoš a bolest se spo­ju­jí v hrůz­ném koktej­lu, kte­rý už je od počát­ku tem­ný a děsi­vý.

„Hellraiser“ je pří­běh muže, kte­rý chce víc. Nechce jen sex, chce pocí­tit tu nej­vět­ší rozkoš, jakou může člo­věk zažít. Rozkoš je spo­je­na s boles­tí a on je ocho­ten ji pod­stou­pit. Snad pro­to, že neví, do čeho vlas­tě jde. Vyřeší záhad­ný hla­vo­lam a dostá­vá se do pek­la. Anebo nebe? Sám vlast­ně neví, když se vrá­tí. Ale vrá­tí se a potře­bu­je lid­ská těla, aby se mu moh­la vrá­tit i jeho sku­teč­ná podo­ba. Po zku­še­nos­ti se svě­tem ceno­bi­tů holt už není „kra­sav­cem“, kte­rým býval. Když chce­te zažít sku­teč­né potě­še­ní, doslo­va vás to roz­tr­há na kous­ky.

Ikonickým pro „Hellraisera“ se stal Pinhead, jeden z ceno­bi­tů, kte­rý ješ­tě v tomhle fil­mu nedo­stal tako­vé mís­to. Vlastně, co si bude­me poví­dat, ceno­bi­té jsou drže­ni v poza­dí a jejich vel­ké zje­ve­ní při­chá­zí až ve finá­le. Ze vše­ho nej­víc jde o samot­né posta­vy a jejich pří­běh. Je tu Frank, kte­rý se vra­cí z pekla/nebe, aby dál pokra­čo­val ve svém neko­neč­ném hle­dá­ní potě­še­ní, ale k tomu potře­bu­je Julii, man­žel­ku své­ho vlast­ní­ho bra­t­ra, kte­rá ho milu­je. Kdysi před svat­bou si to s Frankem roz­da­la na vlast­ních sva­teb­ních šatech a od té doby na něj nemů­že zapo­me­nout. Frank je totiž nej­lep­ší. Larry, Frankův bra­tr, o ničem neví, a žije ve slad­ké nevě­do­mos­ti. Jenže do dění se zapo­ju­je jeho dce­ra, kte­rá je tou, jíž Frank málem dosta­ne, aby se celý zkom­ple­to­val, záro­veň je tou, kte­ré se do ruky dosta­ne kra­bič­ka, jež při­vá­dí ceno­bi­ty do naše­ho svě­ta.

Co se na fil­mu musí oce­nit, jsou úžas­né efek­ty a mas­ky, kte­ré jsou sku­teč­ně parád­ní. Nejlépe je to patr­né na ceno­bi­tech, kte­ří jsou oživlý­mi noč­ní­mi můra­mi. Otevřené hrdlo, hla­va plná hře­bí­ků, cva­ka­jí­cí zuby, roz­pliz­lá hla­va, jsou doko­na­lí, jsou hrůz­ní a jsou jed­ně­mi z nejdě­si­věj­ších bytos­tí, kte­ré jsou v horo­ro­vém svě­tě zná­mé. I když se jed­ná o démo­ny, jsou to démo­ni, s kte­rý­mi je mož­né smlou­vat, což je na jed­nu stra­nu hez­ké, ale klid­ně bych se bez toho obe­šel.

Finále a pří­chod ceno­bi­tů je něco, co tenhle film posou­vá sku­teč­ně mezi nej­hor­ší noč­ní můry fil­mo­vé­ho svě­ta. „Hellraiser“ není doko­na­lý, má své sla­bi­ny, pří­běh je nedo­vyprá­vě­ný celý, ale přes­to se jed­ná o sil­ný sní­mek, kte­rý s vámi, pokud nejste zvyklí na něco drs­něj­ší­ho, dost zamá­vá.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Clive Barker pře­ve­dl do fil­mu svo­jí vlast­ní nove­lu a v pod­sta­tě se doko­na­le držel před­lo­hy. Jen noč­ní můry zís­ka­ly na jas­né a jed­no­znač­né podo­bě, nejsou pou­ze slo­vy, ale mají vizu­ál­ní podo­bu. Pro někte­ré divá­ky to může být vel­mi nepří­jem­ná zku­še­nost.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Hnus je něco, co může divá­ky odra­dit, poměr­ně nejed­no­znač­ná linie, kte­rá je spí­še epi­zod­ním pří­bě­hem. Na jed­nu stra­nu je dob­ře, že nechá­pe­me, co jsou vlast­ně ceno­bi­té zač, kde se vzal hla­vo­lam, kte­rý je při­vá­dí, nechá­pe­me ani to, jak se k němu Frank dostal, kro­mě toho, že ho kou­pil, ale kde se o něm dově­děl? Trochu to film srá­ží, zůstá­vá neu­ce­le­ný a hodi­ly by se něja­ké odpo­vě­di. Ale tak je tu sedm dal­ších fil­mů, kte­ré myto­lo­gii roz­ši­řu­jí.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 21.9.2020

---

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.

---