#93 - Princ bez království (2001)

Guillermo del Toro, to roz­hod­ně není jenom „Hellboy“ nebo „Blade 2“, ale také řád­ka skvě­lých fil­mů před Hollywoodem.

Princ bez krá­lov­ství

El Espinazo del Diablo

Španělsko, Mexiko, 2001, 106 minut

Režie: Guillermo del Toro

Scénář: Guillermo del Toro, Antonio Trashorras a David Muñoz

Hrají:

Marisa Paredes (Carmen)

Eduardo Noriega (Jacinto)

Federico Luppi (Dr. Casares)

Fernando Tielve (Carlos)

Guillermo del Toro je pro mě jed­ním z nej­lep­ších „mlad­ších“ reži­sé­rů, kte­ré sou­čas­ný film má. Rád se dívám na jeho fil­my, stej­ně jako se rád podí­vám na fil­my tako­vé­ho Petera Jacksona nebo Darrena Aronofskyho. Jasně už to nejsou zrov­na dva­cát­ní­ci, ale pořád se jed­ná o reži­sé­ry mlad­ší­ho raže­ní. Obdobně jako Peter Jackson i Guillermo del Toro se pro­sla­vil horo­ro­vý­mi fil­my, kdy Cronos a „Mimic“ byly těmi prv­ní­mi, kte­rý­mi se pro­sla­vil. Právě Cronos, u nás zná­mý také jako „Stroj času“, je prv­ním fil­mem, kte­rý je pro­po­je­ný v jed­nu tri­lo­gii. Trilogie čítá ješ­tě fil­my „Princ bez krá­lov­ství“ a Faunův laby­rint, kte­ré oba řeší vel­mi podob­né téma a oba se ode­hrá­va­jí za špa­něl­ské občan­ské vál­ky.

U „Prince bez krá­lov­ství“ by se opět dalo pole­mi­zo­vat o tom, kde sak­ra čes­ká pro­dukč­ní spo­leč­nost vyko­pa­la tenhle šíle­ný název. Ale „Ďáblova páteř“ se asi moc nepoz­dá­va­lo a „Princ bez krá­lov­ství“, kte­rý je ve fil­mu zmí­něn, je pře­ce jen poe­tič­těj­ší. Přitom pře­klad by byl v tom­to ohle­du sku­teč­ně jed­no­du­še doslov­ný. Ale zabý­vej­me se radě­ji fil­mem samot­ným než jeho čes­kým názvem, jak mám ve zvy­ku. Jen pro dopl­ně­ní, on ani „Stroj času“ není doko­na­lý název pro film, kte­rý se v ori­gi­ná­le jme­nu­je Cronos. Ještě že jmé­no „Hellboy“ nikdo nepře­klá­dal. Že by „Pekelník“? Nebo „Kluk z pek­la“?

Příběh „Prince bez krá­lov­ství“ je duchař­skou his­tor­kou na poza­dí dra­ma­tic­kých udá­los­tí špa­něl­ské občan­ské vál­ky. Del Toro má sla­bost pro ten­to kon­trast, kte­rý byl ješ­tě výraz­něj­ší v horo­ro­vé pohád­ce Faunův laby­rint. Rád srov­ná­vá hrů­zy nad­při­ro­ze­né s hrůza­mi sku­teč­ný­mi, v tom­to pří­pa­dě váleč­ný­mi, ale i lid­ský­mi, pro­to­že prá­vě lidé jsou těmi, kdo může nej­ví­ce ublí­žit, a to i bez toho, aby se aktiv­ně účast­ni­li vál­ky.

Guillermo del Toro nevy­u­ží­vá moment pře­kva­pe­ní, nena­pí­ná nás, ale vlast­ně hned od začát­ku nám jas­ně uka­zu­je, kde bude onen horo­ro­vý prvek. Je v posta­vě ducha malé­ho chlap­ce, Santiho. Setkáváme se s ním hned na začát­ku a je nám jas­né, že s celým sirot­čin­cem, do kte­ré­ho při­chá­zí hlav­ní posta­va Carlose, je něco hod­ně v nepo­řád­ku. Postavy jsou zde sku­teč­ně dob­ře vykres­le­né, i když do jis­té míry jas­ně kate­go­ri­zo­va­né. Přesto má kaž­dý svo­je tajem­ství.

V pří­bě­hu se setká­vá­me s dět­mi, kte­ré se uka­zu­jí těmi sil­ný­mi, těmi, kdo jsou schop­ni se posta­vit zrů­dám, jako je Jacinto, což je sku­teč­ně par­chant, kte­rý si neza­slou­ží nic dob­ré­ho, ale jen zlé, co na něj urči­tě někde čeká. Děti v sobě mají sílu, kte­rou ani dospě­lý nedis­po­nu­je. Více než na samot­né­ho ducha, kte­rý je ved­lej­ším moti­vem, se sou­stře­dí­me na sirot­či­nec a jeho smut­ný konec.

Guillermo del Toro uka­zu­je, že je scho­pen nato­čit vel­mi sil­ný emo­tiv­ní film, kde nejsou hláš­ky, není tam komik­so­vý bijec, ale pří­běh je vel­mi sil­ný, doslo­va srd­cervou­cí. Navíc se autor nebo­jí tro­chy toho gore, kte­ré vypa­dá až pře­svěd­či­vě dob­ře. Navíc jeho smy­sl pro nad­sáz­ku se obje­vu­je i zde.

„Princ bez krá­lov­ství“ má svou poin­tu, kte­rá není nikterak sil­ná, ale roz­hod­ně je při­ja­tel­ná a sko­ro se chce říci, že milá. Duchové jsou zde brá­ni jako něco napros­to nor­mál­ní­ho, nikdo se nedi­ví jejich exis­ten­ci. Snad je to dáno tím, že Španělé jsou více věří­cí, ane­bo pros­tě jen zámě­rem reži­sé­ra, kte­rý se zamě­řil pri­már­ně na dra­ma, než aby jak­ko­li „vědec­ky“ vysvět­lo­val pří­tom­nost ducha.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Velmi dob­rý horor, kte­rý si pohrá­vá s mys­te­ri­óz­ní­mi udá­lost­mi na poza­dí vál­ky, strá­dá­ní, stra­chu a sna­hy pomo­ci. Sirotčinec je mís­tem pro duchy jako stvo­ře­né, což nám doká­že i film „Sirotčinec“, kte­rý bude závě­reč­ným dílem toho­to seri­á­lu.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

„Princ bez krá­lov­ství“ je fil­mem, kte­rý má hod­ně spo­leč­né­ho se sním­kem Faunův laby­rint, ale osob­ně mám „Fauna“ rad­ši, neboť je mno­hem ima­gi­na­tiv­něj­ší a záro­veň děsi­věj­ší; kon­trast nere­ál­na a reál­na je zde mno­hem výraz­něj­ší, samo­zřej­mě ve pro­spěch nere­ál­né­ho svě­ta.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 21.12.2020

---

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.

---

---