Duše jako kaviár

(1 hlasů, průměr: 1,00 z 5)

Loading...

Duše jako kavi­ár je nový čes­ký film, kte­rý při­chá­zí do našich kin. Čilé hem­že­ní v sálech ale i přes kva­lit­ní herec­ké obsa­ze­ní zřej­mě nevy­vo­lá.

Duše jako kavi­ár vyprá­ví o něko­li­ka lid­ských osu­dech spo­je­ných s jis­tou roz­ve­de­nou rodi­nou. Otec zemře při sexu a zane­chá po sobě nejen dvě truchlí­cí dce­ry Janu a Annu a ne zrov­na nešťast­nou exman­žel­ku, ale taky nevlast­ní­ho syna Vladimíra, kte­ré­ho zatím nikdo z rodi­ny nevi­děl, a pře­de­vším desít­ky smut­ných mile­nek. Ti všich­ni při­jdou spo­leč­ně na pohřeb. Po pohřbu sle­du­je­me život­ní peri­pe­tie celé rodi­ny.

Základem pří­bě­hu je vztah Jany (Tatiana Wilhelmová) a Jana (Ondřej Vetchý), dvou man­že­lů, kte­ří sla­ví pět let sou­ži­tí a už jim to tak nekla­pe. Jan totiž Janu pod­vá­dí s její dobrou a vel­mi pohled­nou kama­rád­kou Karin. Tragikomickou figur­kou je Karinin man­žel Franta (Saša Rašilov); neod­ha­lí její nevě­ru s Janem, ale mys­lí si, že Karin spí se svo­jí kama­rád­kou.

V dal­ších rovi­nách boju­je Anna (Karolína Kaiserová) s pří­te­lem své mat­ky (Vilma Cibulková) a také pro­ží­vá svo­ji prv­ní lás­ku – se spo­lu­žá­kem Davidem. Vladimír (Jan Budař), malíř, kte­ré­mu se zatím neda­ří zpe­ně­žit svo­je díla, je pros­tě „loo­ser“: náhod­ně se pích­ne o injekč­ní jehlu a pro­ži­je sex na jed­nu noc s pro­sti­tut­kou, a potom se bojí o svo­je zdra­ví.

Jistou podob­nost má Duše jako kavi­ár s Post coi­tum, ale je to pou­ze v tom, že v obou sním­cích spí spous­ta lidí s jiný­mi, ane­bo po tom aspoň tou­ží. Jinak vůbec nejde o to samé. Kamera a výtvar­né poje­tí dodá­va­la Post coi­tu jis­té kouz­lo, zde je obo­jí zce­la oby­čej­né a nevý­raz­né. Co je však pod­le mě ješ­tě mno­hem důle­ži­těj­ší, je to, že Post coi­tum je pre­zen­to­vá­no s urči­tou a zřej­mou nad­sáz­kou, kdež­to v Duši jako kavi­ár se Milan Cieslar sna­ží „pro­blémy“ řešit. Tragikomické situ­a­ce v Post coi­tum vyvo­lá­va­jí smích, podob­ná sna­ha zde spí­še žalu­deč­ní kře­če.

V tom­to roz­sa­hu fil­mu vní­má divák to, jak jde jed­na situ­a­ce za dru­hou, ale nedo­ká­že postřeh­nout, co se v hla­vě postav děje (tedy pokud je ve fil­mu tako­vá infor­ma­ce vůbec ukry­ta). A tak neví­me, proč dochá­zí v rodi­nách k tomu, k čemu v nich dochá­zí, neví­me, proč se Anna zakou­ka­la do Davida, a netu­ší­me, co sto­jí za urči­tým cho­vá­ním nebo změ­nou posto­je. A u toho­to typu fil­mů bych něco podob­né­ho oče­ká­val. Rozhovory jsou navíc mís­ty dost nevě­ro­hod­né a situ­a­ce vykon­stru­o­va­né, někte­ré herec­ké výko­ny bych potom ozna­čil za mat­né.

A jaké má film posel­ství? Ať se dívám, jak se dívám, nevi­dím mezi osu­dy jed­not­li­vých her­ců téměř žád­nou spo­ji­tost kro­mě toho, že jsou (téměř všich­ni) jed­na rodi­na. Anebo že by šlo o posel­ství, že se všich­ni pod­vá­dě­jí a všich­ni mají zájem o sex? No, tomu tedy říkám posel­ství… Aspoň, že Duše jako kavi­ár nabí­zí něko­lik vtip­ných scén, napří­klad úvod­ní pohřeb za účas­ti všech mile­nek, někte­ré hád­ky mat­ky s dce­rou ane­bo situ­a­ce, kdy David vylé­zá po noč­ní návštěvě z Annina okna a leze po hro­mosvo­du dolů.

Na čes­ké fil­my cho­dím rád a jsem jim ocho­ten lec­cos pro­mi­nout. Mrzí mě pro­to, že ten­to­krát musím bohu­žel říct, že film pro mě kon­čí tam, kde jeho děj začí­ná: v zácho­do­vé míse hned ved­le kavi­á­ru.

O filmu:

Scénář a režie: Milan Cieslar
V hlav­ních rolích: Tatiana Vilhelmová, Ondřej Vetchý, Alice Veselá, Karolína Kaiserová, Vilma Cibulková, Jan Budař, Saša Rašilov, Ondřej Pergl
Česko 2004, 99 minut

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře