Bourneovo ultimátum - třetí díl, který měl zakončit trilogii

Agent bez minu­los­ti (2002) a Bournův mýtus (2004) uká­za­li, že ve vodách špi­o­ná­že se neu­mí čvach­tat jen Bond, James Bond, ale jsou tu i jiné „ryby“. A jed­nou z těch nej­lep­ších byl i Jason Bourne. Hrdina vyni­ka­jí­cích špi­o­náž­ních thrille­rů, kte­ré uká­za­ly, že Matt Damon se i přes svůj prů­měr­ný vzrůst a nijak oká­za­lou sva­lo­vou výba­vu může s klid­ným svě­do­mím paso­vat do role akč­ní­ho hrdi­ny. Navíc, Bourneova dob­ro­druž­ství táh­nou (Agent bez minu­los­ti vydě­lal v kinech s roz­poč­tem 60 mili­o­nů 214 mili­o­nů, Bournův mýtus s roz­poč­tem 75 mili­o­nů 289 milo­nů a Bourneovo ulti­má­tum má také našlápnu­to k vel­kým čís­lům), tak­že si potře­tí může­me užít Bourneovo hle­dá­ní jeho vlast­ní minu­los­ti. Osobně jsem viděl pou­ze Agenta bez minu­los­ti a Bournův mýtus jsem ješ­tě nezhlé­dl. Ovšem, i když jsem si to původ­ně mys­lel, tak mě to nezne­vý­hod­ni­lo, pro­to­že Bourneovo ulti­má­tum si s něja­kým hlub­ším vysvět­lo­vá­ním toho, co se ode­hrá­lo v dílu čís­lo jed­na a dva sta­lo, hla­vu nelá­me. Jedinými odka­zy jsou samo­zřej­mě někte­ré posta­vy a pár dal­ší nará­žek. Ale pří­běh Bourneova ulti­má­ta je nastí­něn tak chytře, že není pro­blém se v něm ori­en­to­vat, i když jste před­cho­zí fil­my nevi­dě­li. Samozřejmě je lep­ší, pokud ano, pro­to­že pře­ce jen rych­le­ji pocho­pí­te, proč Bourne uni­ká před agen­ty CIA a pár dal­ších sou­vis­los­tí, ale jak říkám, scé­nář sám o sobě je napsán tak dob­ře, že se ani jako neznal­ci Bourneova uni­ver­sa neztra­tí­te.

Jasonova pří­tel­ky­ně je mrt­vá a on stá­le uni­ká před svou minu­los­tí, kte­rou ale nezná, jeli­kož trpí ztrá­tou pamě­ti. Drobné útrž­ky mu sice nazna­ču­jí, pro­ti komu sto­jí, ale stá­le tápe. Určitá vodít­ka mu poskyt­ne novi­nář, kte­rý je vzá­pě­tí zavraž­děn, ovšem stá­le mno­ho infor­ma­cí chy­bí a Bourne je pev­ně roz­hod­nut zjis­tit, proč se z něj stal tré­no­va­ný zabi­ják bez minu­los­ti. Opět se setká s agent­kou Nicky Parsons (Julia Stiles), kte­rá mu nabíd­ne pomoc­nou ruku, čímž se sama vysta­ví nebez­pe­čí. Bourne je nucen ces­to­vat po celém svě­tě, aby zís­kal data o tom, kým byl původ­ně, ale zástup­ce ředi­te­le CIA Vosen (David Strathairn) je pro­ti a chce mu v zjiš­tě­ní prav­dy zabrá­nit jakou­ko­liv ces­tou.

Bourneovo ulti­má­tum je špi­o­náž­ní thriller a jak všich­ni víme ve špi­o­náž­ním (ale­spoň tom fil­mo­vém) svě­tě se to hemží komplo­ty, zra­da­mi a pře­kva­pe­ním a ani ten­to­krát tomu není jinak. Bourne si nemů­že být jis­tý, kdo sto­jí pro­ti němu a komu nao­pak může důvě­řo­vat a to je jeden z aspek­tů, kte­rý vás drží v takřka neu­stá­lém napě­tí.

Také tomu not­ně napo­má­há i to, že reži­sér Paul Greengrass nedo­vo­lí divá­ko­vi vydech­nout a v 99 % fil­mu neu­bí­rá na tem­pu. Jason neu­stá­le před někým prchá, po svých, v autě, na motor­ce. Časté jsou také sou­bo­je beze zbra­ní i pře­střel­ky. Téměř celou sto­páž více než hodi­ny a pade­sá­ti minut se něco děje.

Díky sviž­nos­ti kame­ry, kte­rá ovšem někdy záměr­ně půso­bí roz­kle­pa­ným dojmem v rám­ci lep­ší­ho vta­že­ní do dění, jsou honič­ky vcel­ku pře­hled­né a během sou­bo­jů víte, kdo to zrov­na schy­tal atd.. Akční sek­ven­ce urči­tě nejsou zma­te­né, a přes­to­že (až napří­klad na skvě­lou bit­ku v kou­pel­ně) by pěst­ní sou­bo­je moh­ly být o něco lep­ší (pokud jste vidě­li Undisputed II – Neporazitelný II, pak víte, že Scott Adkins umí roz­hod­ně víc, než měl šan­ci uká­zat během stře­tu s Mattem Damonem), tak se musí nechat, že Greengrassovi nechy­bí cit pro sviž­nost a ví, jak úto­čit na hla­di­nu divá­ko­va adre­na­li­nu.

Přesto to nepře­há­ní, míně­no ve smys­lu toho, že Bourne sice před­vá­dí pěk­né kous­ky, ale žád­ný z nich není tako­vý, kte­rý by odpo­ro­val fyzi­kál­ním záko­nům. Například během honič­ky na motor­ce sice hlav­ní hrdi­na uka­zu­je zají­ma­vé tri­ky, ale jsou nato­lik rea­lis­tic­ké, že by je zku­še­něj­ší moto­kro­so­vý závod­ník zvlá­dl. Střety muže pro­ti muži také nejsou pře­hlíd­kou toho, jak fun­gu­jí závěs­ná lana. Žádné běha­ní po zdech a dal­ší „mat­ri­xov­ské“ kous­ky, ale spí­še civil­něj­ší neuhla­ze­né rvač­ky.

Hlavní zbra­ní v Greengrassově arze­ná­lu je ale atmo­sfé­ra. S tou umí pra­co­vat výteč­ně. Nervy pub­li­ka napí­ná až k prask­nu­tí, udr­žu­je tem­po a navíc skvě­lý Matt Damon ztvár­nil roli zma­te­né­ho, ale smr­tel­ně nebez­peč­né­ho štvan­ce na výbor­nou. Kdo by to byl býval řekl, že z vyjuka­né­ho klu­ka, kte­rý pře­bí­ral se svým kama­rá­dem Benem Affleckem Oskara za scé­nář k Dobrému Willu Huntingovi se za pár let sta­ne akč­ní iko­na prv­ní tří­dy.

Bourneovo ulti­má­tům je jed­no­du­še úchvat­nou podí­va­nou, kte­rá na vás zbě­si­le nesy­pe výbuchy v kaž­dé vte­ři­ny a nehý­ří digi­tál­ní­mi tri­ky v kaž­dém zábě­ru, ale spí­še se sna­ží o to, aby akč­ní scé­ny půso­bi­ly co nej­ví­ce rea­lis­tic­ky (tedy v rám­ci fil­mo­vé­ho svě­ta). Pochlubit se může i skvě­lým obsa­ze­ním, kte­ré­mu samo­zřej­mě vévo­dí Matt Damon, ale opět nezkla­me Joan Allen v roli agent­ky Pamely Landy.

Bez zby­teč­né omáč­ky a vtip­ných bon­mo­tů, Bourneovo ulti­má­tum je film, kte­rý sto­jí za vidě­ní a jest­li chce­te vidět kva­lit­ní akč­ní podí­va­nou, kte­rá není toče­ná jen na efekt, ale má i duši, pak není lep­ší vol­by.

Recenze sepsá­na: 4. 9. 2007