Koprodukční snímek Mnichov 1972 (v originále September 5), vzniklý ve spolupráci Německa a USA, přináší silné drama inspirované skutečnými událostmi. Originální a český název se liší, protože čeští diváci si tuto událost s daným datem nespojují. Pod režijním vedením původem švýcarského filmaře Tima Fehlbauma (1982, Basilej) ožívá tragický příběh, který osloví nejen milovníky thrillerů a dramat, ale zaujme i ty, kteří se zajímají o otázky etiky, lidskosti a rozhodování mezi životem a smrtí. Film může oslovit také pamětníky, kteří dění v roce 1972 sledovali, a nadšence do moderní historie. S příjemnou délkou 95 minut drama slibuje dynamickou podívanou bez hluchých míst. Již trailer naznačuje, že nepůjde o lehké téma, což potvrzuje i doporučená věková hranice 12 let. Kvalitu snímku zaručuje nominace na Oscara v kategorii Nejlepší původní scénář. Ačkoliv film měl světovou premiéru na MFF v Benátkách již loni, do českých kin přichází se zpožděním teprve 6. března 2025.
Historická rekonstrukce jiným pohledem
Film se vrací k tragédii, která se odehrála během letních olympijských her v Mnichově roku 1972, kdy skupina palestinských teroristů „Černé září“ zaútočila na izraelské atlety. Téma již bylo zpracováno dříve například ve filmech Dvacet jedna hodin v Mnichově (1976) nebo Spielbergově Mnichovu (2005). Proč se tedy Fehlbaum rozhodl pro vlastní zpracování? Chtěli Němci tímto tvůrčím filmovým aktem očistit svou již tak pochroumanou reputaci? Zatímco snímek Stevena Spielberga je pouze silný příběh založený na skutečných událostech, který nemá přesně zachytit, co se tehdy stalo, Fehlbaum přináší historickou rekonstrukci. Odlišnost tohoto snímku spočívá v novém úhlu pohledu a propojení archivních záběrů s moderním filmovým vyprávěním. Německo-americký tvůrčí tým věnoval značné úsilí rekonstrukci tehdejšího vysílacího zařízení televizní stanice ABC Sports, což ocení především diváci se zájmem o technické detaily a historickou přesnost. Snímek se setkává s ovacemi i přes to, že jeho děj je pořízen minimalisticky a situován do repliky jednoho televizního studia stanice ABC.
Děj a postavy
Hlavním hrdinou příběhu je televizní producent Geoff (John Magaro), který touží po senzační reportáži, aby zapůsobil na svého šéfa Roona Arledga (Peter Sarsgaard). Když se situace na olympiádě nečekaně vyhrotí, rozhodne se události zdokumentovat – a tím nechtěně poskytne výhodu teroristům. Po jeho boku stojí německá tlumočnice Marianne (Leonie Benesch) a zkušený mentor Marvin Bader (Ben Chaplin), kteří se spolu s ním ocitnou přímo v centru dění. Dilema, které film Mnichov 1972 nastiňuje, je hluboce etické a bohužel stále aktuální v dnešním přemedializovaném světě. Týká se hranice mezi právem na informace a morální odpovědností médií v krizových situacích. Na jednu stranu je důležité, aby média poskytovala veřejnosti informace o událostech v reálném čase, ale v krizových situacích by mělo platit, že lidský život má přednost před reportáží. Můj osobní názor? Myslím, že média mají obrovskou moc, ale měly by nést zároveň i zodpovědnost – jenže právě v okamžiku, kdy se rozhoduje, co zveřejnit, ještě nemusí být jasné, jaké dopady to bude mít. Dilema není jen o otázce, zda existuje právo informovat veřejnost o teroristickém útoku týmem sporťáků, ale také o mediální etice, která porušila pravidla v honbě za senzací a sledovaností a tak znemožnila policii jednat, čím celou situaci zhoršila. Oceňuji odvahu tvůrců, kteří hlavní postavy nechali oscilovat mezi hrdinstvím a hyenismem. Zachovali si tito reportéři ještě lidskou tvář nebo v bezhlavé honbě za senzací přišli i o svůj rozum, lidskost, morálku a etiku? Jenom dodám, že během mnichovského masakru na olympijských hrách v roce 1972 bylo zpravodajství o této tragické události vysíláno živě a sledováno po celém světě - přesný počet diváků je obtížné určit, ale odhady hovoří až o miliardě lidí.
Závěr
Jsem ráda za možnost snímek shlédnout a připomenout si tak moderní historická data. Film je výjimečný svým autentickým podáním a vůbec mne nerušilo propojení s archivními záběry, pořízenými tehdy televizní stanicí ABC. Zdá se, že zde vše podstatné klaplo: příběh plný etických rozporů, oskarový scénář, výborná režie i kamera, dynamický střih a umné herecké výkony, které mne rozhodně nenudily. Film mě udržel v napětí od začátku do konce. Děj byl strhující, bez hluchých míst, a přiměl mě hlouběji se zamyslet nad etickým dilematem, které předkládá. Mnichov 1972 není jen rekonstrukcí historických událostí – je to film, který klade otázky, na něž jednoduše neexistují jednoznačné odpovědi. Měl by se stát povinným pro všechny, kteří pracují pro média. Stručně shrnuto, jedná se o náročnější podívanou, která je určena pro milovníky dramatu a moderní historie.
Nejnovější komentáře