Jak člověk jako já vůbec může dojít k takové bizarnosti jakou tato hra ve skutečnosti je? Je to jednoduché, přizve si k sobě neteř co chodí do 2. třídy a zeptá se jí co teď frčí a co ráda sleduje na YouTube. Ihned po zjištění a zfouknutí pár videí na oné platformě jsem se jednak zhrozil a jednak jsem si řekl, proč vlastně ne. Abych měl pohled z více stran a dokázal objektivně přistoupit ke hře, Valinka (zmíněná neteř) hrála hru po celou dobu se mnou. Takže na této recenzi vlastně pracoval dvoučlenný tým :).
Jako první zmíním příběh, nebo alespoň prostředí hry a celkovou kompozici. Vlastně jste takový obyčejný klučina, který si rád hraje venku a zvědavost je jeho druhé jméno. A jak už ze hry tak trochu vyplývá, v sousedství je jeden maník, kterej je tak trochu divnej… No a co jiného malýho pacholka napadne, než prozkoumat sousedovi tajnosti. Nechci tu psát spoilery, každopádně postupem času začnete chápat co se vlastně stalo a jak to s tím sousedem je. Ve hře panuje celkem jednoduchá mechanika – prozkoumej a nenech se chytit. Prostě prozkoumáváte danou mapu (dům souseda který se několikrát změní) a hledáte další postup ve formě různých klíčů, nářadí které Vám zpřístupní něco dalšího a tak dále. Teď k tomu hororovému prvku. Upřímně? Jediná věc čeho se leknete je když Vás nečekaně napadne soused, nebo se občas něco rozmluví – televize, telefon, rádio. No a to je vlastně všechno, trošku temnější je sklepení, avšak hra není zas až tak hororová. Vzhledem k celkové grafice a celkovému dojmu hry se nemusíte až tolik bát, a já vím co říkám, protože hororovky nenávidím a leknu se i šumění svišťů.
Celková hratelnost hry je celkem v pořádku až na pár detailů, na které si po chvíli hraní zvyknete. Uchopit nějaký předmět bude někdy oříšek, a občas nějaký předmět někam zahodíte, aniž by jste chtěli. Tím lépe pokud spadne někam do místo, odkud ho už nedostanete a přesto ho potřebujete. Nezbyde nic jiného než nahrát předchozí save. Jinak je hra plná předmětů, které budete muset nějak získat, aby jste se dostali dále. No a do toho Vás bude věčně otravovat soused, který má vždy nějaké naučené stereotypy, ale i tak Vás dokáže někdy pozlobit. Menší rada – pokud víte kde je předmět který potřebujete, prostě to zkuste rychle proběhnout a předmět uchopit, jakmile ho máte v ruce, i když Vás soused chytí, v dalším respawnu Vám zůstane. Hra však není zas tak hloupá a i dle slov vývojářů se učí z toho, jak postupujete vy, soused nastraží pasti tam, kudy chodíte nejčastěji a hra je ihned o něco těžší.
Ovladatelnost za mě trochu pokulhává, dost často mi nešel předmět uchopit, správně postavit bedny na sebe nebo předmět použít, místo toho jsem předmět zahodil někam do pr…. někam do pryč…, kam už se třeba nedalo ani dostat, tudíž jsem musel využít předchozího „sejvu“ a dojít si pro předmět znovu, a bejt opatrnější. Tudíž další radou je méně zbrklosti a více klidu.
Celkově hra dospělejší publikum pobaví, ale nějak extra nenadchne. Mnohem lepší zážitek z toho měla neteř, pro kterou byla hrozná legrace hrou procházet zejména v částech, kdy se mi nedařilo. Ale je pravdou, že díky ní jsem mnohdy prošel něčím, s čím jsem si nějakou dobu nevěděl rady a už chtěl hru vzdát. Ona měla vše perfektně nakoukané a tak byl postup ve hře trochu jednodušší. Hype kolem hry byl a je trošku větší, než co hra reálně nabízí. Starší publikum nic moc, mladší publikum to bude milovat. Tak pevné nervy a bacha na sousedy!
Foto: Dynamic Pixels & tinyBuild
