Hana Wlodarczyková (scenáristka)

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Pochází z Bystřice nad Pernštejnem. V 90. letech absolvovala katedru scénáristiky a dramaturgie na FAMU. Od té doby pracovala jako dramaturgyně na mnoha televizních pořadech, seriálech a filmech (z TV filmů např. Na dně skleničky, Zrádce, Byl lásky čas, Správej dres atd.) V současné době pracuje jako dramaturgyně v České televizi.

Co vás nejvíc zaujalo při prvním přečtení Hájíčkovy knihy?

Vltavíny jako tajemný předmět touhy. Mužský svět. Drsný, ale v něčem poetický. Ženám od přirozenosti vzdálený. Při čtení románu jsem mužským hrdinům leccos záviděla. Možná jsou i ženy – hledačky vltavínů, ale na nalezištích ani v rozhovorech s autentickými kopáči jsme na žádnou nenarazili.

V čem je tvorba adaptovaného scénáře snazší a v čem těžší, než když se jedná o scénář původní?

Adaptace je mnohem těžší než vlastní vymyšlený příběh. Museli jsme neustále zvažovat, jaký je původní záměr autora, původní nálada, atmosféra, étos textu. A zvažovat, co obětovat, co opustit, co zanechat, kde se autorovi nezpronevěřit a kde naopak ano. U Koní je navíc oříšek, že celý román je psaný v ich formě, jako takový lyrický proud vědomí. A tento proud vědomí a pocitů převést do dějového tvaru nebylo lehké. S tím jsme se prali. Vymyslet tam příběhovou kauzalitu.

Na druhou stranu, adaptace má výhodu, že se můžeme opřít o prověřený text, který oproti vlastní látce funguje jako určitá brzda. Brzda, abychom nesklouzli do nějakých dějových vylomenin a příběhových nesmyslů.

Vedli jste jako scenáristé dialog s autorem předlohy ohledně zásadnějších změn v ději či charakteru postav?

Od Jirky jsme už na začátku dostali volnou ruku. Celkem tušil, že film a román jsou dvě odlišné disciplíny, a byl smířen s tím, že mu jeho knížku změníme k nepoznání. Jirkův román je podmanivý, čte se jedním dechem, ale pro zfilmování má mnohá úskalí. Celý román je psaný v ich formě, jako takový lyrický proud vědomí. A tento proud vědomí a pocitů převést do dějového tvaru nebylo lehké. Vymyslet příběhovou kauzalitu.

Další věc je, že se román odehrává v rozmezí zhruba jednoho desetiletí a ukazuje období před a po revoluci. Pracuje s tím, jak toto období některé postavy proměnilo, zatímco hlavní hrdina „zaspal dobu“ a zůstal londonovským dobrodruhem. O tom jsme s Jirkou diskutovali hodně. Od začátku jsme chtěli přenést příběh do současnosti. Ukázat téma, které je nadčasové, na vnějších poměrech nezávislé, v něčem i aktuální.

Hrdinové příběhu jsou dospělí muži s rodinami či partnerkami, přesto se občas chovají jako nezodpovědní kluci, nedomýšlející důsledky svého konání. Rozumíte jim?

U každého je motivace jiná. Pavlovo jednání žene určitá nezralost, romantické vidění světa, hledání opravdovosti a svého místa mimo uniformovaný svět, idealismus, který se mu ale po cestě ztratí. Kačmar ale jedná pragmaticky, racionálně a vlastně zodpovědně. Musí zajistit rodinu a prospektorství je pro něj v jeho těžké situaci jediná cesta. Spíš než nezodpovědní bych o nich řekla, že jsou nezařaditelní. A to považuji za klad. Socializovaných pánů, kteří své činy domýšlejí na dvě stě let dopředu, jsou plné ulice, a člověku často vrtá hlavou, kde je to ještě zodpovědnost a kde už vypočítavá kalkulující nuda.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře