Vlčí štěstí - neobyčejný příběh o obyčejných věcech

large 1

Neúspěšný spi­so­va­tel Fausto opouš­tí Milán po roz­cho­du se svou pří­tel­ky­ní a odjíž­dí do malé hor­ské ves­nič­ky Fontana Fredda. Na jed­nu lyžař­skou sezó­nu začne pra­co­vat jako kuchař. Při své prá­ci pozná­vá něko­lik lidí, kte­ří mají podob­ný osud. Např. rol­ba­ře Santorse, ser­vír­ku Silvii, vedou­cí restau­ra­ce Babette. Všichni tito lidé si s sebou nesou něja­ký osud. Společně se setká­va­jí, pra­cu­jí, tří­bí si v hla­vě myš­len­ky. Nelehký osud všech zúčast­ně­ných se pro­mí­tá do kaž­do­den­ní ruti­ny. Hospoda se ale po zim­ní sezó­ně zavře a kaž­dý z nich bude muset pře­mýš­let, jak to vlast­ně bude dál. Vrátí se Fausto do stej­ných kole­jích? Jak se změ­ní jeho vztah k živo­tu díky pro­ži­tým dnům v krás­né ital­ské ves­nič­ce? Tak to už se nech­te pře­kva­pit a pusť­te se do báječ­né­ho čte­ní. 

Kniha byla skvě­lá. Čtení jsem si uži­la od začát­ku, až do kon­ce. Čeká vás krás­ný pří­běh, neo­by­čej­ně psa­ný, ale o oby­čej­ných věcech, kte­ré kaž­dý den pro­ží­vá­me a čas­to si to ani neu­vě­do­mu­je­me. To jakým způ­so­bem autor popi­so­val jed­not­li­vé posta­vy i sce­né­rie ve mně vyvo­lá­va­ly poci­ty, že oprav­du cítím chlad  na horách, či vůni čer­s­tvě uva­ře­né kávy. Autor se zamě­řil na poci­ty, kte­ré čte­nář pro­ží­vá, ale ne na pří­liš obsáh­lý děj, což se mně na prv­ní pohled oprav­du líbi­lo. Po pře­čte­ní kni­hy mám pocit, jako bych byla jed­na z nich a pro­ží­va­la pří­běh spo­leč­ně s nimi. Neskutečně krás­ná a pove­de­ná kni­ha. Neváhejte a pojď­te si pře­číst tuto kni­hu se mnou.

Ukázka z kni­hy:

Nevím, jest­li chci dal­ší zimu dělat ser­vír­ku lyža­řům, řek­la ona.

To není to, o čem jsi mi vyprá­věl.

Ale něco to je, řekl on.

Kdybych chtě­la dělat něco, můžu zase začít čepo­vat pivo v míst­ní hos­po­dě.

Ale není to Fontana Fredda.

Hele, mě k Fontaně Freddě nic nevá­že.

A ke mně?

Silvia neod­po­vě­dě­la. Jediný měsíc v níži­ně a její hlas už při­chá­zel z veli­ké dál­ky. Fausto si už dří­ve vši­ml, dokon­ce i sám u sebe, že člo­věk na hory pohlí­ží jed­ním způ­so­bem, když v nich žije, a jiným, když je od nich dale­ko. Zdálky se rea­li­ta slé­va­la do jedi­né před­sta­vy: lesy, domy, pole, poto­ky, zví­řa­ta a lidé se stá­va­li troj­ú­hel­ní­kem se sně­hem na vrchol­ku, horou Fudži na obzo­ru z Hokusaiových kre­seb.

Chci chví­li pobýt se svým tátou, řek­la Silvia.

Jasně, to chá­pu.

Jaké to tam teď je?

Je tu ticho. Víš, co je smut­né, když při­jde pod­zim? Neslyšet zvon­ce.

Několik slov o auto­ro­vi:

Italský pro­za­ik Paolo Cognetti (1978) debu­to­val roku 2004 povíd­ko­vou sbír­kou Příručka pro úspěš­né dív­ky, po níž násle­do­va­ly dvě dal­ší: Něco malé­ho, co kaž­dou chví­li bouch­ne (2007) a Sofia cho­dí pořád v čer­ném (2012). Roku 2013 vydal auto­bi­o­gra­fic­ky ladě­ný deník Divoký kluk (č.2018), kde vylí­čil svůj útěk z měs­ta do hor. Světové pro­slu­los­ti dosá­hl romá­nem Osm hor (2016, č.2017) - dílo postup­ně vyšlo ve čty­ři­ce­ti jazy­cích. 6.července 2017 za něj Paolo Cognetti zís­kal v Římě pres­tiž­ní lite­rár­ní oce­ně­ní Strega a v témže roce také Prix Médicis pro zahra­nič­ní román a English Pen Translates Award. Roku 2022 vznik­la stej­no­jmen­ná fil­mo­vá adap­ta­ce romá­nu. Česky dále vyšel ces­tov­ní Nikdy nevy­stou­pat na vrchol (2019).

Autor: Paolo Cognetti

Přeložila: Sára Flemrová

Žánr: Klasika, svě­to­ví auto­ři

Edice: Světová knihov­na

Vydáno: 2022, Odeon ve spo­leč­nos­ti Euromedia Group,a.s., Praha

Počet stran: 168

Vazba kni­hy: pev­ná s papí­ro­vým pře­ba­lem

ISBN: 978-80-207-2114-3

Knihu může­te kou­pit zde