Beze mě: Šest tváří Boba Dylana

6Tvari

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Film Todda Haynese o živo­tě a tvor­bě Boba Dylana je vel­mi expe­ri­men­tál­ní. Šest hlav­ních před­sta­vi­te­lů v něm ztvár­ňu­je růz­né deká­dy a žán­ry toho­to oblí­be­né­ho fol­ko­vé­ho zpě­vá­ka. Boba Dylana nám tak odpre­zen­tu­je Woody (Marcus Carl Franklin), čer­noš­ský kluk posed­lý fol­kem, zpě­vák a rebel v jed­né oso­bě, Jack Rollins (Christian Bale), lyric­ký poeta Arthur (Ben Whishaw), Robbie (Heath Ledger), popu­lár­ní herec, jehož sou­kro­mý život se ocit­ne díky slá­vě v tros­kách, Billy (Richard Gere), milov­ník staré­ho folk­ló­ru a nako­nec i Jude (Cate Blanchett), ztvár­ňu­jí­cí bouř­li­vá šede­sá­tá léta plná drog a impro­vi­za­ce......

Bob Dylan pat­ří mezi nej­slav­něj­ší hudeb­ní­ky svě­ta o kte­rém se dá říct, že bylo vel­mi těž­ké více­mé­ně v rych­los­ti vysvět­lit jeho veřej­nou image a hudeb­ní styl, pro­to­že jich Dylan dodnes vystří­dal něko­lik a už pro­to bylo jas­né, že pokud se Bob Dylan dočká fil­mo­vé bio­gra­fie tak bude před tím daným fil­ma­řem hod­ně zásad­ní oří­šek. A tím sce­náris­tou a reži­sé­rem, kte­rý se roz­ho­dl pří­běh Boba Dylana odvy­prá­vět se roz­ho­dl být Todd Haynes.

Beze mně: Šest tvá­ří Boba Dylana ovšem není živo­to­pi­sem v tom pra­vém slo­va smys­lu. Film obsa­hu­je Dylanovu hud­bu a více­mé­ně zásad­ní momen­ty Dylanova živo­ta, kte­ré jsou zde troš­ku upra­ve­ny k obra­zu své­mu, Todd Haynes zde ale pra­cu­je s fak­tem, že není Dylanovy kari­é­ry čer­no­bí­lý a v kaž­dém odvět­ví jeho ran­né­ho živo­ta a kari­é­ry je ztvár­ňo­ván Bob Dylan růz­ný­mi šes­ti her­ci a krom Christiana Balea, Heatha Ledgera či Richarda Gerea dokon­ce také Cate Blanchett! Už ten­to fakt dělá z Šesti tvá­ří Boba Dylana něco vel­mi neob­vyk­lé­ho a po line­ár­ní strán­ce dosud dost mož­ná dří­ve nevi­dě­ný fil­mo­vý záži­tek, kte­rý se ale naštěs­tí Toddu Haynesovi neroz­pa­dl pod ruka­mi a ser­ví­ru­je jeden nej­zvlášt­něj­ších a záro­veň nej­lep­ších hudeb­ních bio­pi­ců všech dob.

Je jed­no zda zrov­na trá­ví­te čas s Bobem Dylanem jakož­to bás­ní­kem Arthurem Rimbaudem, Bobem Dylanem jakož­to pas­to­rem Jackem Rollinsem nebo Bobem Dylanem jakož­to psan­cem Billy McCartym. Je jed­no zda je film zrov­na čer­no­bí­lý nebo nor­mál­ně barev­ný. Je jed­no zda film zrov­na před­sta­vu­je Dylanovi názo­ry a pohle­dy na svět nebo se jen na poza­dí obra­zu poslou­cha­jí parád­ní pís­ně. Je to jed­no­du­še sil­ný záži­tek ve kte­rém vlast­ně téměř jmé­no Bob Dylan neza­zní a přes­to je zce­la napros­to oči­vid­né, že pořád sle­du­je film, kte­rý je prá­vě o Bobu Dylanovi.

Beze mně není na prv­ní pohled divác­ký vděč­ný film a po strán­ce vyprá­vě­ní je to díky čas­té­mu pře­ska­ko­vá­ní z jed­né eta­py Dylanova živo­ta na dru­hou občas vlast­ně tak tro­chu zma­teč­né a mož­ná je ško­da, že se kaž­dá libo­vol­ná eta­pa neo­de­hra­je do kon­ce aby byla násled­ně nahra­ze­na dal­ší. Zároveň ale sku­teč­ně pla­tí, že je kaž­dá z šes­ti mož­ných kapi­tol funkč­ní sama o sobě a i když jsou za mně někte­ré pasá­že (Bob Dylan jako Jude Quinn v podá­ní Cate Blanchett, Bob Dylan jako Robbie Clark v podá­ní Heatha Ledgera) záživ­něj­ší a zábav­něj­ší než ty dru­hé (Bob Dylan jako Billy the Kid v podá­ní Richarda Gerea) výraz­ně záživ­něj­ší a poci­to­vě sil­něj­ší, vylo­že­ně sla­bě­ji zpra­co­va­ná eta­pa Boba Dylana tu vlast­ně vylo­že­ně není. Funguje to i díky fak­tu, že je všech šest před­sta­vi­te­lů Boba Dylana jsou napros­to parád­ních a výkon tako­vé Cate Blanchett a násled­né porov­ná­vá­ní s reál­ným Bobem Dylanem je něco neu­vě­ři­tel­né­ho, což ale pla­tí i tře­ba o Christianu Baleovi nebo Heathu Ledgerovi. Už Dylanovo mlá­dí ztvár­ně­né Marcusem Carlem Franklinem je napros­tá cas­tingo­vá tre­fa a ješ­tě lépe se v tomhle ohle­du Beze mně chvá­lí v tom pří­pa­dě pokud si o kari­é­ře Boba Dylana a jeho růz­ných eta­pách divák udě­lá men­ší rešer­še. A pak už se tenhle zce­la ori­gi­nál­ní pro­jekt chvá­lí v pod­sta­tě sám.

Jedna eta­pa zrca­dlí Dylanovo bouř­li­vé obdo­bí spo­je­né s roz­vo­dem, dru­há zase napří­klad Dylanovu exis­ten­ci­ál­ní kri­zi, kte­rá se u něj obje­vi­la v 60. letech. V rám­ci Beze mně se člo­věk dosta­ne do Dylanovi duše vel­mi výraz­ně a to pře­de­vším když se obje­ví Ben Whishaw, kte­rý jakož­to Arthur Rimbauld zase ztě­les­ňu­je Dylanovi odpo­vě­di, kte­rý­mi rea­go­val při roz­ho­vo­rech. Už v rám­ci toho­to je s Beze mně spo­jen straš­ně poten­ci­o­nál­ně zají­ma­vý roz­bor jed­né tvůr­čí duše, kte­rý je ve finá­le dost mož­ná ješ­tě kom­plex­něj­ší než se moh­lo zdát. A je tak ve finá­le vlast­ně jed­no jest­li Boba Dylana obdi­vu­je­te nebo je vám lhos­tej­ný. Zajímavý záži­tek je z toho v kaž­dém ohle­du.

Jak to v pří­pa­dě expe­ri­men­tál­ních fil­mů bývá tak nemu­sí Beze mně: Šest tvá­ří Boba Dylana vonět kaž­dé­mu. Každému fil­mo­vé­mu divá­ko­vi se ale naský­tá mož­nost vidět něco nevšed­ní­ho a i pro­to sto­jí vol­ný Dylanův bio­pic roz­hod­ně za dopo­ru­če­ní. Něco tako­vé­ho se totiž jen tak nevi­dí a i přes to, že nejsem z I´m Not There nad­še­ný jsem mini­mál­ně okouz­len jeho for­mál­ní strán­kou, kte­rá má na to aby se časem z fil­mu stal men­ší zásad­ní fil­mař­ský mil­ník. A poten­ci­o­nál­ně dostal nové gene­ra­ce k Bobu Dylanovi. Těžký úkol, už díky kouz­lu toho­to fil­mu ale roz­hod­ně není nemož­ný.....

Trailer:

Verdikt: 4 z 5

Photo © The Weinstein Company