Do rukou se mně dostává deník desetileté holčičky, jíž zemřela maminka. Jak se takto malá holka dokáže vyrovnat s tak těžkou situací? Dokáže i přesto zažívat radost? Je to vůbec možné? Jak si s tím vším poradí a co vše zažije o babičky a dědy na venkově? Tak to už vám neprozradím a doporučím vám si tuto knihu přečíst.
Desetiletá holčička jménem Antonie vás nechá nahlédnout do jejich radostí, ale i stesků i smutků, které vám dokážou, že i přesto je na světě krásně. V knize naleznete celkem 10 kapitol, které vám bude Tonka vyprávět. Má sedmnáctiletého bráchu Dušana, který je mentálně postižený i přesto je tím nejlepším bráchou na světě. Tonka miluje řízek s bramborovou kaší a čokoládu. Její tatínek se jmenuje Petr a je překladatel. Tonka odjíždí každé prázdniny k babičce a dědovi na venkov. Zažívá tam různá dobrodružství. Babička umí ty nejlepší buchty a děda plete ty nejkrásnější košíky.
Kniha bude velkým pomocníkem pro učitelky a vychovatelky, které mají dítě, jemuž zemřela maminka nebo tatínek a pomůže vám, jak se s tím vyrovnat, jak s ní mluvit, ale i dětem, které mají ve třídě dítě s podobným problémem a budou vědět, jak s ním komunikovat atd. Kniha je psaná velice srozumitelně, formou deníku desetileté holčičky, který líčí starosti, ale i radosti této dívenky. Kniha se mně velice líbila a ihned jsem se do ní začetla a už nemohla přestat. To, jak se takto malá holčička vyrovnávala se smrtí své maminky je obdivuhodné. Mě potkalo něco podobného. Zemřel mně tatínek, když mně bylo 13 let. Je tomu už skoro 30 let a po těch letech je to pro mě stále velmi citlivé. Byly to těžké roky, ale přesto mu za ně děkuji, jelikož jsem se dokázala velice rychle osamostatnit, a hlavně jsem zvládla řadu věcí, které holky mého věku nemusely řešit. Musela jsem velmi rychle dospět. Kniha má velmi hezkou obálku, na níž je Tonka s tužkou v ruce a se svým deníkem, do kterého píše své zážitky. Příběh je pro mě nezapomenutelný a hodně dlouho bude ve mně doznívat. Autorka mě nenechala ani na chviličku vydechnout. Knihu ilustroval svými kouzelnými, a nebojím se říci i tak trochu léčivými obrázky Bibi Hykl, jež vás pohladí po duši.
Ukázka z knihy:
Znám i všechny ostatní děti, které se o prázdninách sjedou ke svým babičkám a dědečkům a těší se na krásné léto. Když se začneme sjíždět z našich domovů, nejdříve kolem sebe jen tak nesměle kroužíme, koukáme se na sebe a stydíme se. Rok je dlouhá doba. Někdo se vzájemně ani nepozná. Holkám vyrostou vlasy a klukům těla. Pamatuji si, jak zrovna v loni Jarda během školního roku, kdy jsme se neviděli, vyrostl asi o dva metry a celý obličej se mu změnil, ani podle hlasu ho nešlo poznat a já jsem ani nechtěla věřit, že je to on. A tak na sebe jen tak z dálky koukáme, říkáme si přes plot potichu a nesměle „ahoj“, až konečně někdo odvážný navrhne, abychom se večer sešli na autobusové zastávce u kostela. Sejdeme se tedy v těch pozměněných tělech, prohlížíme se a říkáme si: „Ty jo, ty vypadáš ale úplně jinak. Já bych tě ani nepoznala. Jak jsi vyrostl. Jé, ty jsi ostříhaná. Jé, ty máš ale dlouhé vlasy!“ Tak se tomu hihňáme, až se díky tomu smíchu z nás opět stane prázdninová parta. Povídáme si, pod lampou hrajeme šlapanou, dokud nejsme celí sežraní od komárů, a pak se rozejdeme a už všichni víme, že se ráno zase sejdeme a něco začneme podnikat.
Zpráva o tom, že se do Kulatin sjely děti z měst, se po vsi rychle roznese a ráno se k nám přidají i místní Kulatiňané: Ríša Matoušků a jeho sestra Veronika z chalupy Na návsi vedle Jednoty, Jiřinka Blažková, která má nemocné oči, a proto musí nosit silné brýle, a Hanička Frantíků. Obě jsou stejně staré.
Autorka: Dagmar Košinová
Ilustrace: Bibi Hykl
Žánr: beletrie, knihy pro děti
Vydáno: Vydalo nakladatelství E.G. Solution s.r.o., Praha, 2024, www.knihyradosti.cz
Počet stran: 117
Vazba knihy: brožovaná
ISBN: 978-80-908970-5-2
Knihu můžete koupit zde:
Deník malé Tonky jen za 389 Kč I Knihyradosti_eshop
Nejnovější komentáře