Sicario: Nájemný vrah - VZNIK FILMU

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Scénáristu Taylora Sheridana, rodi­lé­ho Texasana, kte­rý vyrůs­tal v době, kdy ješ­tě bylo ces­to­vá­ní již­ně od hra­nic běž­né, toto téma vždy láka­lo. Sheridan pro­slul jako herec, zejmé­na svou rolí zástup­ce šeri­fa Davida Halea v seri­á­lu „Zákon gan­gu“. Jeho zví­da­vost ho při­ved­la zpět k jeho koře­nům a začal se zají­mat o vznik zaká­za­ných pásem v posled­ních dese­ti letech. Byl svěd­kem záni­ku jedi­neč­né inter­kul­tur­ní hra­ni­ce v podo­bě, v jaké ji znal z dob své­ho mlá­dí.

„Uvědomil jsem si, že tohle Mexiko už nee­xis­tu­je, Mexiko, do kte­ré­ho jste si moh­li kdy­ko­liv zajet, je pryč. Stalo se z něj sou­čas­né mís­to, kde nepla­tí žád­né záko­ny.“, říká Sheridan. „Současně jsem si uvě­do­mil, že jsem nikdy nevi­děl film o změ­nách živo­ta v sever­ním Mexiku, o vlá­dě drog a korup­ce, o mili­ta­ri­za­ci kar­te­lů a o způ­so­bu, jakým maši­né­rie ame­ric­ké vlá­dy řeší tyto pro­blémy, kte­ré se šíří až za hra­ni­ce.“

Čím více pát­ral, tím více Sheridan pozná­val, jak masiv­ní zis­ky vítě­zí nad lid­skou sluš­nos­tí a nežá­dou­cí­mi účin­ky zvy­šu­jí napě­tí v oblas­ti. Obchod s dro­ga­mi se pro­mě­nil v důle­ži­tý obor pod­ni­ká­ní – tak roz­sáh­lý, že i když občas došlo k jeho pře­chod­né­mu zpo­ma­le­ní, nikdy nehro­zi­lo váž­něj­ší nebez­pe­čí jeho úpl­né­ho ochro­me­ní.

Když Sheridan začal zkou­mat, jak je mož­né, že situ­a­ce dospě­la až do tako­vé­ho sta­vu, poznal, že je to jako pích­nout do sršní­ho hníz­da. Ocitl se ve svě­tě taj­ných špi­o­náž­ních pro­gra­mů CIA, taj­ných dohod kšef­tů Národního úřa­du pro kon­t­ro­lu obcho­du s dro­ga­mi, kar­te­lů, kte­ré vraž­dí novi­ná­ře zkou­ma­jí­cí jejich ope­ra­ce a „domů smr­ti“ – obyt­ných domů, kde nikdo nebyd­lí, ve kte­rých jsou nepřá­te­lé kar­te­lů běž­ně zazdí­vá­ní do jejich zdí. Nebyla to ani tro­chu běž­ný prů­zkum před natá­če­ním celo­ve­čer­ní­ho fil­mu.

Sheridan začal pát­rat ve slun­cem spá­le­ných, praš­ných pří­hra­nič­ních měs­tech v kak­tu­sy pose­té Čivavské pouš­ti. Nejdříve s ním nechtěl nikdo ani pro­mlu­vit. „Cestoval jsem podél hra­ni­ce. Neexistuje, že bys­te se na něco moh­li zeptat čle­nů kar­te­lu nebo vlád­ních před­sta­vi­te­lů. Jediný způ­sob, jak se něco dozvě­dět, bylo zís­kat si důvě­ru lidí, kte­ří jsou stá­va­jí­cí situ­a­cí nej­ví­ce posti­že­ni – migran­tů, kte­ré nou­ze donu­ti­la pře­kro­čit hra­ni­ce a osíd­lit zemi niko­ho mezi již­ní Arizonou, Novým Mexikem a sever­ním Mexikem.“, vyprá­ví Sheridan. „Oni byli zdro­jem mých infor­ma­cí.“
Pomalu se začí­ná rýso­vat pří­běh pro­ti­dro­go­vé vál­ky z pohle­du, z jaké­ho ho v USA zná jen málo lidí – pro­ti­dro­go­vé vál­ky, ze kte­ré se v pra­xi sta­la vál­ka o dro­gy, ve kte­ré se moc­ní pře­ta­hu­jí o ovlád­nu­tí obcho­du s dro­ga­mi. Nevyhnutelně je to pří­běh plný lid­ské roz­po­ru­pl­nos­ti.

„Kriminální pří­běhy se obvykle vyprá­vě­jí z pohle­du hrdi­ny nebo zápor­né posta­vy.“, pozna­me­ná­vá Sheridan. „V tom­to pří­bě­hu to nešlo. V tom­to pří­bě­hu, i když už si mys­lí­te, že padouch byl dopa­den, si uvě­do­mí­te, že pro­blém nebyl vlast­ně vůbec vyře­šen. Zítra na jeho mís­to nastou­pí jiný padouch.“

Sheridan chtěl rov­něž vyprá­vět osob­ní pří­běh o tom, jak sluš­né­ho člo­vě­ka sna­ží­cí­ho se o napl­ně­ní spra­ve­dl­nos­ti nevy­hnu­tel­ně pro­ná­sle­du­je rea­li­ta, se kte­rou se setká­vá pří­mo na hra­ni­ci, a pro­to se zro­di­la nepří­liš prav­dě­po­dob­ná posta­va, kte­rá divá­ky zave­de do svě­ta Ciudad Juarez na dru­hé stra­ně zrca­dla: Kate Macer.

Nezlomná upřím­ná ulič­ni­ce, žena, kte­rá pro kte­rou byla prá­ce a vlast vždy na prv­ním mís­tě, kte­rá si kolem sebe vybu­do­va­la jaký­si ochran­ný štít, a přes­to, s tím, jak je vta­ho­vá­na stá­le hlou­bě­ji do dro­go­vé vál­ky, zjiš­ťu­je, že je emoč­ně čím dál tím více zra­ni­tel­ná. Přes svou tvr­dost a neob­lom­nost, přes svou odda­nost, nic ji nemoh­lo při­pra­vit na svět, ve kte­rém je dob­ro a zlo obrá­ce­no naru­by, ve kte­rém ame­rič­tí agen­ti pou­ží­va­jí stej­ně nelí­tost­né prak­ti­ky jako kar­te­ly a ve kte­rém jaký­ko­liv správ­ný čin, coko­liv lid­ské­ho, je přes­ně to, co vás dosta­ne do hle­dáč­ku nájem­né­ho vra­ha.

Kate cho­vá vel­mi roz­po­ru­pl­né poci­ty vůči své­mu nové­mu polo­le­gál­ní­mu kole­go­vi, záhad­né­mu Kolumbijci Alejandrovi. Děsí ji jeho krva­vá minu­lost, fas­ci­nu­je ji, jak doká­že pro­je­vit sou­cit a hrdin­ství, ale vždy ji ohro­mí, jak se během oka­mži­ku doká­že změ­nit ze sta­rost­li­vé­ho člo­vě­ka v nelí­tost­né­ho zabi­já­ka.

„Považuji Alejandra za téměř shake­spea­rov­skou posta­vu.“, pozna­me­ná­vá Sheridan. „Vyjadřuje se pomo­cí vnitř­ních mono­lo­gů, kte­rý­mi vní­ma­vě komen­tu­je svět, ve kte­rém žije­me, a kte­ré nachá­ze­jí u Kate ode­zvu. Ale záro­veň je uvěz­něn ve svě­tě, o kte­rém mlu­ví.“

Třetím čle­nem Sheridanova nesou­ro­dé­ho tria spo­je­né­ho napja­tý­mi vzta­hy je údaj­ný agent minis­ter­stva obra­ny Matt, kte­rý si v sou­la­du se svou filo­zo­fií „jaký­mi­ko­liv nezbyt­ný­mi pro­střed­ky“ doká­že všech­no ospra­ve­dl­nit. „Myslím, že Matt je upřím­ně pře­svěd­čen, že kdy­by bylo nut­né na ochra­nu Ameriky zabít na celé pla­ne­tě kaž­dé­ho, kdo není Američan, tak přes­ně to by se mělo udě­lat. Chápe to jako ‚my nebo oni‘. Znamená to snad, že je zlý? To zále­ží na úhlu pohle­du.“, uva­žu­je Sheridan.

Sheridanův scé­nář si oka­mži­tě vyslou­žil chvá­lu za kom­bi­na­ci napí­na­vé­ho pří­bě­hu s neu­vě­ři­tel­ným spá­dem a pro­pra­co­va­ných dra­ma­tic­kých postav. Ze začát­ku se ale setkal odpo­rem kvů­li zjev­né­mu rizi­ku nato­če­ní fil­mu s tím­to téma­tem. Potom se setkal se zakla­da­te­lem pro­dukč­ní spo­leč­nos­ti Thunder Road Basilem Iwanykem a hlav­ní vice­pre­zi­dent­kou sek­ce pro celo­ve­čer­ní fil­my Ericou Lee.

Iwanyk říká, že scé­nář byl pří­liš závaž­ný a půso­bi­vý, než aby ho šlo igno­ro­vat; byl napí­na­vý a při­šel ve vhod­nou chví­li, fas­ci­nu­jí­cím způ­so­bem zachy­co­val emoč­ní strán­ku. „Byl to jeden z nej­lep­ších thrille­rů, jaký jsme po dlou­hé době čet­li, napsa­ný s inten­ziv­ní­mi emo­ce­mi.“, pozna­me­ná­vá.

Nyní vyvsta­la otáz­ka, jak nalézt odváž­né­ho reži­sé­ra, nemluvě o schop­nos­ti fil­mo­vé­ho zpra­co­vá­ní téma­tu, kte­rý by doká­zal vystih­nout ty nej­jem­něj­ší nuan­ce pří­bě­hu. Iwanyk říká: „Potřebovali jsme něko­ho, kdo doká­že zachy­tit svět­lo i tmu, slo­ži­té emo­ce, ale také nároč­né akce, pro­to­že když v tom­to fil­mu líta­jí kul­ky, tak líta­jí sku­teč­ně. Takovým člo­vě­kem byl Denis Villeneuve“.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře