Joker: Folie à Deux

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Pokračování přišlo po 5 letech s podtitulem Folie à Deux (termín pro společnou duševní poruchu dvou lidí v blízkém kontaktu, s často se vyskytujícími bludy) a mezi diváky vyvolává nemalou diskuzi o jeho kvalitách. Po událostech prvního dílu byl Arthur Fleck umístěn do vazby v Arkhamské státní nemocnici, kde se připravuje na nadcházející soud o tom, zda-li trpí či netrpí poruchou rozdvojené osobnosti, jednoduše řečeno, jestli vraždy z prvního dílu spáchala persona Jokera nebo Arthur samotný. V nemocnici potkává pacientku Harleen “Lee” Quinzel, se kterou postupně naváže bližší a intimnější vztah, navzájem se jeden druhému svěřují se svými příběhy a propojí se především skrze hudbu a zpěv. Což vede k důležitému prvku a stavebnímu kameni filmu jako takového, muzikálovým sekvencím, které dle mého názoru fungují a skvěle reflektují Arthurovy vnitřní stavy. Přece jen hudba je to, co ho hluboce zasáhlo a propojilo s jeho osudovou láskou, takže není na místě se divit jejímu častému užití. Druhou věcí je, jestli jsme coby diváci ochotni toto režijní uchopení akceptovat a vnímat v rámci celého vývoje postavy nebo ho odsoudit na základě názorů veřejnosti na internetu a vlastních očekávání. S tímto rozhodnutím také přichází nutnost redukce větších příběhových rozvětvení vedoucích k Jokerovu budoucímu osudu, jako ho můžeme znát z her či komiksů. Je ovšem diskutabilní, zda to záměr režiséra byl či nikoliv, ale z úplného konce filmu není složité odvodit možnost první. Samotné soudní řízení postupně odhaluje, jak se věci ve skutečnosti mají. Probíhá v souladu s Arthurovým/Jokerovým chováním, tzn. v duchu menší šílenosti, s čímž souvisí i myšlenky a koncepty, podobné jako v prvním dílu, které snímek načrtává: policejní brutalita, kult osobnosti, psychické problémy nebo právě Folie à Deux. A všechny využívá taktním způsobem, aby hrály do karet atmosféře filmu, která pohltí nejednoho diváka. Důvod je totožný jako v prvním Jokerovi, Todd Phillips má jednoduše řemeslo v malíku a po této stránce je film de facto bezchybný, dokonalá kamera, rámování, nasvícení scén, hra se světlem/stínem a siluetami, hudební podklad a mohl bych ještě pokračovat. Herecky platí totéž, Joaquin Phoenix jakožto Joker je famózní a jeho chemie s Lady Gaga funguje velmi dobře, která ale mohla dostat více prostoru. Oba své postavy ztvárňují autenticky a obzvláště Phoenix veškeré úšklebky a emoce předává přesvědčivým způsobem. Ale myslím si, že celý příběh tohoto filmu by mnohem lépe fungoval v kratším formátu nebo dejme tomu hodinovém speciálu, namísto celovečerního filmu, během kterého má člověk místy už pocit, že se určité věci opakují nebo jsou dokonce nudné. Jelikož jsem od filmu očekával právě nastínění navazujícího příběhu postavy Jokera, byl jsem v tomto ohledu zklamán, ale určitě bych neřekl, že mě film rozhořčil natolik, abych ho nikomu nedoporučil. Pokud máte rádi prvního Jokera, ať už díky Phoenixovu herectví, audiovizuální stránce anebo atmosféře Gothamu, tak Jokera: Folie à Deux doporučuji, protože se zde tyto kvality opakují.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře